Pohledy z podzimní (postindustriální) cesty v Budapešti

Park Millenáris naleznete ve čtvrti Viziváros, nedaleko Dunaje, na ploše bývalého průmyslového areálu založeného roku 1844 Abrahámem Ganzem. Z původní nevelké firmy „Ganz a společník – slévárenské a strojní dílny“ se podnik rozrůstal ve významný a gigantický podnik na výrobu elektromotorů, generátorů, transformátorů, rozvodů a nejrůznějších elektrických zařízení pro vlakové soupravy, motorová vozidla a námořní lodě, řídící zařízení pro železniční dopravu. Po mnoha peripetiích, konjunkturách, úpadku, znárodnění a opětné privatizaci se výroba v Ganzových závodech nakonec zcela zastavila v polovině devadesátých let 20. století. Následoval obvyklý vývoj. Co se ještě dalo zužitkovat a prodat, to se rozmontovalo, odvezlo a zpeněžilo. Budovy chátraly. Územní plán odsoudil bývalou průmyslovou zónu, kdysi na periferii, dnes však už velmi blízko městskému centru, ke zbourání. Mělo zde vzniknout obytné sídliště, v polovině devadesátých let ale byly na nejlukrativnějších místech při křižovatce hlavních ulic vybudovány benzinové pumpy a velká nákupní centra. V jejich stínu se dál rozpadaly industriální stavby, symbolizující osudy a historii maďarského průmyslu a techniky.Bylo tomu tak až do roku 1998. Tehdy vznikl projekt proměny alespoň části areálu ve velkoryse pojatý park. Park Millenáris (na počest tisícileté existence maďarského státu) se dokončuje postupně, v etapách. První byla zpřístupněna vstupní trojlodní hala, nazývaná Hospoda. Je z ní rozhled na park a od konce roku 2001 se v interiérech s obnaženými konstrukcemi, s (autenticky) neopravenou omítkou a pozůstatky jeřábů pořádají alternativní divadelní představení a koncerty. Dominantním objektem parku je bývalá montážní hala, zčásti zachovaná a zčásti radikálněji přestavěná na variabilní divadelní a koncertní scénu. Na druhém konci parkového prostoru je komplex s bývalou „velkou montážní halou“, využívaný nyní pro velké výstavy, k maďarskému miléniu s expozicí „Světově proslulých Maďarů“ (konečně někteří z nich působili i v Ganzových závodech, například Károly Ziepermowszky, Ottó Bláthy a Miksa Déry, kteří vyvíjeli transformátor). Projekt konverze je do značné míry kolektivním dílem více architektů (Josef Wéber, László Benczúr, Péter Schmidt, Eszter Budaházi, Rákos Takáts, Csaba Fazekas, Ferenc Miller, Szabolcs Bánki) a zahradních architektů (Kristina Wallner, Árpád Kovács, Gábor Lendvai, Johanna Muszbek, Péter Pozsár, Dominika Tihanyi). Odlišné ambice autorů se určitě odrazily i diskutovatelném, nevyváženém, někdy i sporném pojetí nově vkládaných prvků a současných konstrukcí. Park Millenáris je však jednoznačným urbanistickým a kulturním počinem. A jak se projekt pozvolna naplňuje, potvrzuje, že přitahuje a žije právě díky reliktům industriální paměti těchto míst. Foto Benjamin Fragner