Plechový ještěr v Olomouci

Programovou náplní Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je kromě samotné výuky nových lékařů rovněž vědecko-výzkumná činnost. Věda a výzkum v rámci fakulty nabývají čím dál většího významu a propojení výuky s vědou je dlouhodobě se rozvíjející trend i v celosvětovém měřítku. Vzhledem k rostoucí náročnosti vědecké práce je proto nutné vybavit tato pracoviště nejmodernější technikou, která však vyžaduje odlišné parametry prostor. Tento proces logicky směřuje k provoznímu oddělení výuky od výzkumu. Radikální oddělení však také není správné, neboť je nutné studenty vyšších ročníků zasvěcovat do aktuálních novinek vědy.

Vedení Lékařské fakulty se tedy rozhodlo využít možnosti finanční podpory z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, zrekonstruovat areál školy a zrealizovat novou budovu výzkumného centra v přímém sousedství Lékařské fakulty. Zde by bylo možno soustředit několik specializovaných laboratorních pracovišť, která spolu programově úzce souvisí.

Bude sem umístěn také laboratorní výzkum, který se doposud odehrával v omezených prostorách fakulty. Výsledky výzkumu pak bude využívat jednak Lékařská fakulta, ale z velké části také Fakultní nemocnice Olomouc.

Kompozice ze tří prvků

Sídlo lékařské fakulty bude ve výsledku tvořeno třemi budovami. Tou první je stávající historická budova Teoretických ústavů, na ni naváže v současnosti rozestavěná moderní přístavba, která bude obsahovat i nové hospodářské zázemí. Novostavba biomedicínského centra je třetím prvkem této kompozice a po dokončení zbývající nové přístavby dojde ke vzájemnému propojení těchto částí.

Samotnému návrhu stavby předcházelo vypracování urbanistického konceptu možné budoucí zástavby všech volných sousedních ploch, aby nová budova byla dána do plánovaných urbanistických souvislostí a byla v souladu s koncepcí rozvoje fakultní nemocnice. Po dohodě s vedením FN Olomouc byl tedy vybrán pozemek v sousedství Lékařské fakulty, který byl dříve využíván jako technické zázemí nemocnice.

Terén jako formující faktor

Umístění a tvar stavby vychází ze skutečností, daných parametry řešené lokality. Je to profil terénu, charakter okolní zástavby a také již zmíněná urbanistická koncepce souvisejících ploch v rámci areálu fakultní nemocnice.

Terénní profil řešeného území stoupá po vrstevnicích od ulice Hněvotínské, a to ve třech terasách. Autoři návrhu se tedy rozhodli na tuto skutečnost reagovat, čímž vzniklo svěží řešení, kdy objekt, sledující křivku vrstevnice, získává jemnou dynamičnost a s tím související jedinečnost. Tvarová hříčka oblouků se může někomu jevit jako pouhá schválnost, která stavbu jen prodražuje. Není vždy snadné vytvořit takové řešení, které dokáže dát stavbě něco navíc a přitom je účelné. V tomto případě se to podařilo, a jak autor návrhu Miroslav Pospíšil potvrzuje: „Investor ocenil, že půdorysný tvar budovy není samoúčelnou záležitostí, a že má své opodstatnění v terénním reliéfu, orientaci světových stran vzhledem k pozemku, pozici uliční čáry i odstupu od okolní bytové zástavby.“

Úroveň terénu, na kterém je novostavba navržena, je oproti ploše v sousedství dostavby lékařské fakulty vyšší asi o 5 metrů. To umožnilo zapuštění prvního podlaží do podzemí. Terénní profil má v tomto místě podobu břehu, ve kterém je skryto provozně - technické zázemí, společné pro oba objekty Lékařské fakulty.

Z plochy před novou dostavbou lékařské fakulty je navržen zásobovací vstup, který je zároveň bezbariérový. K hlavnímu vstupu do Biomedicínského centra je však třeba se vydat po venkovním monolitickém železobetonovém schodišti, které výše zmíněný výškový rozdíl překonává. Po vystoupání se octneme na malém přednádvoří, které je zároveň pochozí střechou zázemí.

Důvodem pro skrytí nejnižšího podlaží do terénu bylo také omezení výšky navržené stavby čtyřmi patry s ohledem na sousední dostavbu Lékařské fakulty a také na profil terénu, který klesá směrem k ulici Hněvotínské.

Díky podélnému vnitřnímu uspořádání budovy, jehož součástí je i podélná vnitřní komunikace, je možný vstup do budovy jak ze strany od Teoretických ústavů, tak od nemocnice. Toto řešení uvažuje s budoucím vývojem území, kdy z počátku bude hlavní vstup od Lékařské fakulty, ale po realizaci další plánované výstavby v dané lokalitě bude posílena i funkce vstupu z opačné strany. V současnosti vstup ze strany od nemocnice slouží pouze jako únikový východ.

Krunýř a loubí

Budova má půdorysný tvar obloukové výseče s různoběžnými stranami. To znamená, že půdorys se směrem od hlavního vstupu rozšiřuje. Zakřivení linií se na vnější straně oblouku projevuje pouze měkkým oblým tvarem neustále ubíhající tmavé stěny, zatímco druhá fasáda vnitřního oblouku ve světle šedém odstínu se jakoby odhaluje přes žebroví.

Z důvodu umístění vzduchotechnických jednotek na střeše budovy byla směrem severozápadním vytvořena plná atiková stěna, přetažená do vodorovné konstrukce, která pokrývá rovnoběžně s podélnou osou domu téměř třetinu půdorysu střechy. Touto úpravou vzniklo jakési „falešné“ venkovní podlaží, které je bariérou před možným hlukem z jednotek. Zmíněná plná hmota střechy poté přechází nad zbývající částí půdorysu ve vodorovné liniové nosné prvky, které půdorysně předstupují přes jihovýchodní linii domu. Zde se zalamují směrem dolů a sestupují po diagonále k nejnižšímu podlaží, kde již jako sloupy protínají terén přibližně 2 metry od fasády. Díky tomu tyto předsazené sloupy vytváří venkovní loubí po celé straně stavby.

Plochy mezi těmito nosnými prvky jsou v horní polovině vyplněny hliníkovými zastiňovacími lamelami. Tím tato konstrukce plní nejen funkci protihlukové bariéry, ale také funguje jako prvek pasivního zastínění, čímž snižuje provozní nároky objektu na chlazení v letních měsících.

Vnitřní skladba

Vnitřní půdorys je ve všech patrech rozdělen oblými podélnými stěnami na čtyři provozní úseky. Při severozápadní stěně jsou situovány laboratoře, v dalším úseku je navrženo provozní zázemí, toalety, schodiště a výtahy. Třetím podélným úsekem je vnitřní komunikace probíhající přes celou půdorysnou délku stavby a poslední podélnou výsečí půdorysu je prostor pracoven, který lemuje jihovýchodní fasádu.

Nejnižší podlaží je nástupním patrem z úrovně terénu stávající budovy Lékařské fakulty, má pouze jeden vstup, který je určen pro zásobování, či pro vstup tělesně postižených. Kromě pracoven a laboratoří jsou v tomto patře navrženy technické místnosti nutné pro provoz domu. Hlavní horizontální komunikací je vnitřní chodba, která propojuje tři vnitřní schodiště, zpřístupňující všechna podlaží.

První nadzemní podlaží je hlavním nástupním patrem do budovy, vede sem jak hlavní vstup, tak i v současné době únikový východ. Součástí vstupních prostor je recepce, na kterou navazuje přednášková místnost. Zbývají část dispozice je stejná jako v suterénu. Ostatní podlaží již mají obdobnou dispozici, a přestože se jedná o atypické půdorysné řešení, obešlo se následné zařizování interiéru bez komplikací, což potvrzuje i Pospíšil: „Nebylo to příliš složité ve vztahu k půdorysnému tvaru, neboť poloměr stavby je dostatečně velký a v jednotlivých místnostech se to nijak neprojevuje.“