Pavel Hladík | Architektura je pro mě vědní obor

Jaroslav Hulín se narodil v roce 1981 v Třebíči. Vystudoval FA ČVUT (1999 – 2007). Podílí se jako jeden z organizátorů na projektu Digitální architekt a vyučuje na FA ČVUT předmět CAD zaměřený na algoritmické procesy. JH: Jak moc ovlivňuje software práci architekta a výslednou podobu návrhu? PH: Na to snad přijdeš sám, ne?No dobře. Proč třeba bývá znalost určitého CADu častou podmínkou, kterou kladou kanceláře na nové zaměstnance? Vždyť se to dá naučit za týden. Já myslím, že takhle ta architektonická kancelář pojmenovává požadavek na gramotnost a schopnost pohybovat se v daném oboru.Myslíš tím daným oborem architekturu? To v Čechách takhle nefunguje. Když má někdo ateliér, tak si většinou nebere schopný lidi. Tady funguje diskriminace pohlaví a taky architekti většinou preferují píli před schopnostmi svých zaměstnanců.Jak bys přijímal lidy ty? Já bych přijímal spolupracovníky podle jejich zájmů o profesi. Asi bych se snažil vybrat tak, aby doplňovali náš tým. Chtěl bych mít spolupracovníky, kteří budou lepší než já.V čem lepší? V tom svém konkrétním zájmu, zaměření? Jasně, každý by měl něco umět navíc. Každý je něčím zvláštní.Počítám, že podobnou filozofii zastáváte s Milošem Floriánem i při výuce na pražské Fakultě architektury. Aby každý student byl tak trochu úchylný. Přesně, to je profil tohoto atelieru. Aby každý měl svoje vlastní priority a aby nepapouškoval to, co mu učitel říká. Student by se sice tak naučil strašně moc, ale neposune architekturu jako vědní obor nikam dál. Akademická půda je podle mého názoru od toho, aby se člověk podílel na vývoji nových metod navrhování. Nejde zase tolik o výslednou formu, ta není nikdy předem daná. A nikdy k žádné zvláštní formě studenty nesměřujeme. Jde o metodu, kterou si student najde sám. Ta nás zajímá. A takové lidi bych někdy rád zaměstnal ve své firmě.Učíte taky software? Jaká je role počítačových programů ve výuce v atelieru? Jak by měli studenti pracovat? Očekávám, že sami vyhodnotí, co je pro jejich návrh důležitý, co ho může udělat kvalitnější. Musí se sami vzdělávat. Jsou na vysoké škole. Já se zabývám performativním navrhováním. Objektivizací procesu navrhování. Je zde zpětná vazba a ta nemusí pouze hodnotit konkrétní řešení, ale může být součástí emergentního systému. Měli by být schopní posouvat architekturu dál a v tom hraje software důležitou roli.Abstraktní myšleníJak začínáš navrhovat? Top-down syntézou. Musí mě to bavit a musí mě to někam posunovat, abych nabídnul klientovi to nejlepší. Hodně zapojuji abstraktní myšlení a pak začínám s experimentem. Model, digitální nebo fyzický. Simulace. Snažím se vyhodnotit klady a celkový přínos mého návrhu. Architektura je pro mě vědní obor, a ne aplikované řemeslo. Možná to pro někoho bude znít dost kacířsky.Takže modely? Jakou roli při tom hraje počítač? Je potřeba, aby zde existovaly vedle sebe všechny tři roviny designu. Práce ve 2D, 3D, generativní přístup. Nejdůležitější je vždycky abstraktní myšlení. A nesouhlasím s tím, že při práci s počítačem abstraktní myšlení mizí. Naopak, matematické vzorce neuvěřitelně rozvíjí toto myšlení a objevuje se tady díky tomu cesta, jak architekturu zkvalitnit.Je software nástroj? Ano, software je nástroj. Měli bychom si ale uvědomit, že tímto nástrojem lze znázorňovat, ale i navrhovat. To závisí na osobním přístupu, a ten by vždy měl být vědomý. Architektura potřebuje různé přístupy.Znáš výraz „CAD monkey“? Tak se dost ironicky říká většinou mladým studentům a architektům v kancelářích, kteří se místo rozhodování o architektuře účastní pouze rozhodování o tom, v jaké hladině něco nakreslit. Myslím, že není malých rolí. Bez těchto lidí by se architektura nikam nedostala. Nikoho neodsuzuju. Cítíš ten generační spor mezi tradičním přístupem a tím digitálním? V Čechách se v praxi dělá pouze top-down, analogická, lineární architektura. Neexistuje zde kultura, která by uznávala jinou cestu. Ta se musí hledat na školách.Architekti byli zvyklí pracovat na rýsovacím prkně, s pauzákem, a uměli to. Mám pocit, že většina běžného softwaru byla vyvinuta tak, aby vyhovovala právě této běžné metodě práce začátku devadesátých let, kdy vznikaly první verze. Ty další se ale od té doby moc nezměnily. Dnešní studenti mají k digitálním technologiím daleko přímější vztah a na druhou stranu nejsou už zvyklí pracovat tradičním způsobem rýsovacího prkna. Potřebují stejný software? Není zde čas na přehodnocení role softwaru v procesu navrhování? Co tím myslíš?Když jsme přemýšleli o tom, jak učit počítače u nás na fakultě, přišli jsem na to, že ten starší způsob výuky CADu příliš kopíroval tradiční způsob kreslení výkresů. Jenže ten vlastně noví studenti neznají. Teď se začíná modelovat ve 3D, je to přirozenější.Nejlepší by byl model 1:1. Nebo to rovnou postavit.Jak moc bychom měli software hackovat a přizpůsobovat si? To lze těžko rozseknout. To by mělo vycházet z osobního přístupu. A není tu univerzální odpověď ani způsob, jak to učit. Nemyslím si ale, že by měl software zásadní vliv na přemýšlení studentů – pokud si najdeš způsob, jak dosáhnout toho, co chceš.Nedal by se každému udělat software přesně na míru? Umí o tom takhle architekti přemýšlet? Uměli by architekti definovat požadavek na vlastní software? Jaký software by sis nechal vyvinout ty? To by bylo těžký, určitě bych potřeboval, aby byl schopen pracovat s NURBS, a určitě by měl být parametrický. Měla by zde být možnost ovlivňovat zpětnou vazbou. Aby byl kompatibilní. Abych byl schopen změnou parametrů vnějšího prostředí měnit geometrii. Měl by zvládat simulace a taky na jejich základě automaticky měnit projekt.Měli by umět architekti programovat? Programovat ne.Myslel jsem skriptovat. Měli by umět definovat problém algoritmicky? Možná ne, ale měli by mít v týmu lidi, kteří to umí. A určitě tomu musí nějak rozumět. Algoritmicky definovaná architektura je potřeba.… Takže už víš, jak moc ovlivňuje software práci architekta a výslednou podobu návrhu?Myslím si, že je potřeba využívat software/nástroj tak, aby přinášel obohacení vlastního způsobu tvorby. A když ten nástroj ovlivňuje to, co chci dělat, aniž bych si to uvědomoval, tak jsem břídil. Něco jako když jsou tahy štětce vidět na výsledném obraze. Mistr z těchto viditelných tahů, z této stopy po použitém nástroji, udělá ctnost a umění.