Park Hill - povedená regenerace

Park Hill je rozsáhlé městské sídliště dominující horizontu Sheffieldu, v Jižním Yorkshire, Anglie. Bylo postaveno v letech 1957 až 1961 a v roce 1998 bylo zapsáno na seznam historického kulturního dědictví II. stupně.

Park Hill byla původně zanedbaná městská čtvrť, směs dvou až třípodlažních nájemních bytových domů, vybavení bylo ubohé s jedním kohoutkem vody na sto obyvatel. V 30. letech 20. století byla čtvrť nazývána „Malé Chicago“, protože zločinnost zde byla opravdu vysoká. Úmysly o změně situace přerušila II. světová válka.

Po válce bylo rozhodnuto, že je potřeba radikální změny a celou komunitu Park Hill je nutné přestavět. Na základě tohoto požadavku začali architekti Jack Lynn a Ivor Smith připravovat v roce 1945 plány na nové bydlení na Park Hill. Inspirovali se Le Corbusierovým Únité d´Habitation a později nerealizovanými plány dalšího anglického architekta Smithsona na výstavbu obytných domů na Goldon Lane v Londýně. Systém rozsáhlých plochých deskových domů byl v tom čase novým revolučním přístupem, celý styl je nazýván „brutalismus“. Rámové konstrukce z pohledového betonu měly být doplněny žlutými, oranžovými nebo červenými cihlovými stěnami. Působením povětrnosti a pod nánosy sazí z kouře z okolo projíždějících vlaků by barvy brzy ztratily svůj jas, bylo tedy rozhodnuto stavět pouze z betonu.

Koncept bytových domů vycházel z dlouhých otevřených chodeb „Streets in the sky" – pavlačí s množstvím dveří do jednotlivých bytů. Chodby jsou pouze ob jedno podlaží (sudá podlaží), byty jsou mezi nimi vyskládány směrem nahoru i dolů a mezi mezonetové vícepokojové jsou na doplnění objemu vkládány jednopokojové garsoniéry. Z každého „chodbového" podlaží budovy, s výjimkou posledního, byl přímý přístup schodištěm až do přízemí. Celkové utváření terénu dovolilo udržet linii hrany plochých střech v jedné úrovni, i když se výška jednotlivých bytových bloků měnila od čtyř až do třinácti podlaží. Dispozice domů zahrnovala i malé obchody a základní školu.

HISTORIE S výstavbou se začalo v roce 1957 a Park Hill (první část) byl oficiálně otevřen poslancem a lídrem opozice Hughem Gaitskellem 16. června 1961. Městská rada k této příležitosti vydala speciální brožuru v několika jazycích včetně ruštiny.

K zachování původní komunity starousedlíků byly sousedům nabídnuty byty vedle sebe a původní jména ulic a míst byla znovu použita (např. Gilbert Row, Long Henry Row). Stará dlažba z valounů byla použita na chodnících kolem domů a stezkách pro pěší vedoucích z kopce dolů do města k nádraží a tramvajovým zastávkám.

Další části, které byly postupně dokončovány, se držely stejného schématu zástavby. Byl to jeden z nejambicióznějších rezidenčních projektů té doby ve vnitřním městě. Ačkoliv sídliště bylo zpočátku velmi populární a oblíbené, během času se začaly projevovat různé chyby a nevýhody těchto „továren na bydlení“, např. špatná zvuková izolace mezi jednotlivými byty a z vnějšku do interiéru bytu, snadná přístupnost nepovolaným, tj. zlodějům ad.

Od 80. let minulého století nedostatek investic, údržby a rychlé sociální změ ny přispívaly k jeho úpadku a sídliště se stalo typickým představitelem všech ne dostatků spojovaných s masovým bydlením (obr. 3). Nakonec mělo město po mnoho let problémy s nalezením vhodných nájemců pro byty, protože pavlače na sídlišti Park Hill bývaly nechvalně proslulé, až sídliště získalo od některých obyvatel přezdívku „San Quentin“ upomínající na známé americké vězení.

ZÁPIS NA SEZNAM A RENOVACE Nehledě na problémy si komplex uchoval svůj konstrukční charakter, což se mnoha bytovým blokům postaveným ve stejné době nepodařilo, a proto byl, pro někoho poněkud kontroverzně, v roce 1998 zapsán na seznam historických památek II. stupně a stal se tak nejrozsáhlejším zapsaným bytovým komplexem v Evropě. Městská rada Sheffieldu doufá, že to pomůže vrátit místu atraktivitu pro investory, kteří budou mít zájem o renovaci bytových bloků. Diskuze o vhodnosti a špatném načasování tohoto kroku však pokračují.

V rámci široké spolupráce developera, městské rady, rady pro národní kulturní dědictví (English Heritage), architektonického ateliéru Hawkins\Brown a krajinných architektů z Grant Associates se podařilo připravit plán a začít realizovat regeneraci Park Hill v dynamické místo k životu v 21. století.

//-->

//-->

Roger Hawkins, zástupce ateliéru Hawkins\ Brown, popsal jejich postup při návrhu rekonstrukce: „Před počátkem návrhu rekonstrukce bylo třeba budovy pečlivě zhodnotit, snažit se porozumět jejich vývoji během let, nalézt a pochopit jejich vnitřního ducha a charakter konstrukce. Poté nastoupilo hledání nejlepšího využití pro každý prostor, návrhy, přijímání a zamítání, hledání souladu mezi okamžitým a dlouhodobým přístupem ke „kapacitě“ budovy. Přehodnocené využití prostoru často umocní původní betonové povrchy, které po rekonstrukci objektu vyjadřují dlouhodobou trvanlivost materiálu z minulosti v kontrastu s novými dynamickými prvky budoucnosti... Museli jsme dlouho vysvětlovat, že současné rekonstruované budovy nemusí být o nic horší než novostavby. Původní historický rámec naopak podtrhne komplexnost a kvality nového návrhu." [1]   Průzkum ukázal, že betonová nosná konstrukce je zcela v pořádku. Konstrukce prvních dvou bloků byla očištěna ode všech výplní, přístaveb a rozvodů. Zůstaly pouze betonové stěny a stropy. Původní cihelné vyzdívky na fasádě byly nahrazeny barevnými anodizovanými panely, vyrobenými ze stejného materiálu, jako používá společnost Apple na obaly svých iPodů. Povrch nosných betonových konstrukčních prvků zůstal v interiérech bytů nezakrytý – v současné době je již beton obyvateli běžně přijímán – a tvoří tak jasné vazby s architektonickou historií a minulostí celého komplexu (obr. 4a až c).   Přestože integrita původní konstrukce zůstala zachována, některé nové architektonické intervence se přece jen objevily. Severní a východní fasády byly více otevřeny, 2/3 plochy fasády jsou proskleny a 1/3 je neprůhledná barevná plocha. Změna dává původně poněkud tmavým pokojům mnohem více přirozeného denního světla. Upraveny byly také vstupy, společné komunikační prostory jsou nyní mnohem atraktivnější, příjemnější (obr. 5). Prosklená vnější výtahová šachta na západní fasádě severozápadního bloku nabízí během cesty výtahem nádherné panoramatické výhledy na celé město (obr. 6).   Původní betonová zábradlí balkonů byla nahrazena novými prvky ze sklovláknobetonu (GRC), štíhlejšími, vyrobenými s velmi kvalitním povrchem. Odlehčení a otevření fasád pomohlo rozbít předchozí dojem „betonové pevnosti“ (concrete fortress). K příznivnějšímu vnímání přispěly i nové pobytové terasy upravené nad opěrnými stěnami vybudovanými okolo komplexu ke zpevnění svahů klesajících strmě k městu. Všechny nenosné konstrukce, rozvody energií a svody odpadní vody byly navrženy a rozvedeny podle současných požadavků a pravidel. V citlivě opravené části sídliště přibyly barvy, přirozené světlo a vzduch při zachování integrity působivé konstrukce.   Po dokončení zde bude 874 bytů velikostí 1 + kk až 4 + kk, z nichž třetina bude zařazena do úrovně dostupného bydlení, ale najdou se také prostory pro malé obchůdky, služby, volnočasové aktivity a sporty. Současná rekonstrukce tak využila z původního návrhu to nejlepší tak, aby úspěšně naplnila potřeby v oblasti bydlení nové generace.   ZÁVĚR Regenerace Park Hill pracuje s původním konceptem, přiznává bytovým blokům jejich betonovou konstrukci, doplňuje ji však o nové možnosti, funkce i materiály tak, aby si jejich nová verze zachovala původní pevnost a trvanlivost, ale stala se příjemným místem k pohodlnému a spokojenému životu.   I nyní jsou však obyvatelé Sheffieldu ve věci renovace Park Hillu rozděleni. Část věří, že sídliště je součástí kulturního dědictví Scheffieldu, zatímco jiní si myslí, že je to ohyzdnost, která je šrámem na tváři krajiny. Ve veřejném hlasování na Channel 4 se sídliště umístilo na dvanáctém místě „seznamu kandidátů na zbourání“. Program BBC nazvaný „Saving Britain´s Past“ (ochraňujme britskou minulost) se zaměřil na zdokumentování různých způsobů bydlení v minulosti a o zápisu sheffieldského sídliště na seznam chráněných památek se diskutovalo z mnoha úhlů pohledu ve zvláštním dílu zvaném „Streets in the sky“.

Literatura: [1] Hawkins R.: Skilful refurbishment gives existing concrete structures a smart and vibrant new look, Concrete, February 2013, pp 48–49 [2] Building review, Park Hill, Sheffiel, Concrete Quarterly, Winter 2011, Issue No. 238, pp. 10–11 [3] http://en.wikipedia.org/wiki/Park_ Hill,_Sheffield