Pařížský Velký palác (a Richard Serra)

Velký palác Pro uspořádání světové výstavy v roce 1900 v Paříži, vypsala francouzská vláda architektonickou soutěž na postavení, mimo jiné, také Velkého paláce ve tvaru H, kde mělo být vystaveno umění a umělecká řemesla. Po výstavě budova připadla státu a pořadaly se tam roční umělecké salóny, ale také zemědělské trhy a posléze výstavy všeho druhu. Podle výsledků architektonické soutěže byla komplexní stavba svěřena po částech třem architektům (Deglane, Louvet a Thomas). Zajímavé zůstalo dnes monumentální secesní schodiště ve střední části a hlavní hala s velkou skleněnou kopulí a s ochozy ve dvou podlažích. Vše je schováno za dlouhou kamennou fasádou s mozaikami, na jejíž sochařské výzdobě se podílela také řada umělců. Velká stavba zaměstnávala až 1500 dělníků, hlavním problémem nebyla ani tak obrovská ocelová klenba, ale založení stavby. Místo původně předpokládaných 152 jedlových pilot, se základy posléze skládají ze 3400 dubových pilot o průměru 25 až 35 cm. Velký palác | Grand Palais Palác byl sice poškozen během 2. světové války, ale již od počátku se objevovaly statické problémy, pravděpodobně pro pokles hladiny spodní vody a postupné odkrývání dřevěných pilot. V roce 1993 byly závady tak vážné, že byl palác uzavřen a rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Teprve v roce 2000 získal památkovou ochranu. Po dlouhých náročných a nákladných opravách (přes 100 miliónů €) se hlavní loď otevřela návštěvníkům před dvěma lety, ale nejčastěji pro prestižní výstavy soukromých pořadatelů. Současná státní výstava Richarda Serry představuje spíše výjimku.

Rekonstrukce ocelové klenby hlavní lodi v číslech: Celková váha konstrukce 6 000 tun (Eifellova věž 8 000 tun) Vyměněno 15 000 nýtů Nový nátěr konstrukce 60 tun barvy na 110 000 m2 Zasklení hlavní klenby 13 500 m2

Skulptury Richarda Serry Na oslavu čtyřicetileté umělecké kariéry Richard Serra dostal za úkol zabydlit výstavní plochu Velkého paláce o 13 500 m2 a 45 metrů vysoký prostor. I když je zvyklý na obří rozměry, přece jen byl trochu překvapen. Navrhl instalaci pěti ocelových mírně prohnutých desek, zarovnaných po délce haly. Řada 17 m vysokých a 4 m širokých kvádrů se nazývá Promenáda, protože návštěvník se může volně procházet mezi 380 tunami oceli. Pro realizaci těchto velikánů Serra připravuje modely, které potom svěřuje k tovární výrobě. V tomto případě firmě Industeel, která mezi dvěma dodávkami pro jaderný průmysl, vyrobila také obří desky pro Promenádu. Celá instalace je hlavně technickým (a finančním) výkonem. Muselo se na př. vyhloubit 15 metrů pod úrovní paláce, aby se zabezpečilo podloží pro každou z 75 tunových desek. Jejich montáž trvala za pomoci dvou jeřábů celé 2 týdny.

Richard Serra

Otázkou ovšem zůstává, zdali průměrný návštěvník neobdivuje spíš velkorysou ocelovou architekturu jinak nepřístupného historického výstavního prostoru než pět masivních ocelových desek, které mu mají přiblížit současnou výtvarnou produkci. Skulptury Richarda Serry se neobdivují jako figurální sochy. Umělečtí kritici vám vysvětlí, že se jedná o skutečnou prostorovou a smyslovou experimentaci, objekty se obcházejí a chápají v pohybu. Richard Serra přemýšlí o tíži, hmotě a pevnosti a pro jeho tvorbu charakteristické obrovské spirály nebo elipsy z oceli se odvíjejí v městské nebo přírodní krajině. Od 80. let je vyhledávají všechna známá muzea, ale jsou také předmětem polemik. V Paříži byla v roce 1983 vystavena skulptura nazvaná po umělcově ženě Clara-Clara, dva velké ocelové oblouky umístěné na historické městské ose Louvre - Arc de triomphe. Pro nelibost občanů byla přemístěna do 13. okrsku, posléze pokrytá tagy a rozmontována. Podobně skončil Slat, situovaný na La Défense. Dnes je při příležitosti Monumenty město obě znovu vrátilo na původní místa, kde mají na zkoušku vydržet půl roku. Clara-Clara Proti obvyklým výstavám v obnoveném paláci je vstupné „pouze“ 2 a 4 €, k dispozici zdarma zvukový záznam a mediální průvodci podají návštěvníkům patřičná vysvětlení. Monumenta trvá od 7. května do 15. června. foto: www.monumenta.com