Památník Jana Palacha – 3. místo

Projektujeme totální strukturu, která proniká domem, ale neumožňuje do něj vejít. Návštěvník ví, že struktura prochází Palachovým domem, ví, že je a není v domě. Že rozumí a nerozumí – domu, činu Jana Palacha, životu jeho rodiny.

Pouze v některých momentech struktura umožňuje vhled do vnitřku domu (jako záblesky pochopení), ale ne natolik, aby bylo možné plné porozumění, uchopení celku.

Motto

„Palachův čin je neuchopitelný, nestandardní. Vymyká se běžnému etickému hodnocení. Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, polemik a často i protichůdných hodnocení. Je odsuzován i glorifikován.“(Jindřich Šrajer, 2009)

Libreto

Čin Jana Palacha nelze jednoduše uchopit. Je tajemstvím. Nevíme, jak se k němu postavit. Potřebujeme udělat krok zpátky a nechat některé věci bez rozsudku, bez plného porozumění, bez uzavření.

Stejně tak tento konkretní prostor a emoce s ním spojené od nás vyžadují pokoru. Ne všechno musíme vědět, ne všechno musíme vidět.

Dům

Stávající dům pro nás představuje druh „ateistické svátosti”. Vůči svátosti se nerouhá. Svátost není možné pochopit. Nechceme chodit po tomto domě, prohlížet si interiér a říkat: „Aha, tady měl svůj pokoj… tady spal… tady jedl snídani.“ Myslíme si, že by to bylo nevhodné – tak jako přehnaně dlouhé kondolence rodině zemřelého.

Dům musí zůstat tajemstvím. Musí zůstat nepochopen. Tak jako Palachův čin. Tak jako život jeho rodiny po jeho tragické smrti.

Proto projektujeme silnou a výraznou strukturu, která proniká do domu, ale znemožňuje do něj vejít. Návštěvník chodí labyrintem brutální struktury. Ví, že struktura prochází Palachovým domem, ale samého domu se nemůže dotknout. Návštěvník vnímá, že je a není v domě. Že chápe i nechápe Palachův čin. Že rozumí i nerozumí životu jeho rodiny. Že rozumí i nerozumí. Pouze v některých momentech struktura umožňuje vhled do vnitřku domu (jako záblesky pochopení), ale ne natolik, aby dovolila plně pochopit, uchopit celek.

Dům sám zůstane bez zásahů. Jakékoliv estetizování, i když s dostatečným citem, promyšlené a vkusné, by bylo pořád jen estetizováním. Bylo by jen kamuflováním historie, a tím klamáním. Všechny zásahy nutné pro technické zabezpečení domu a vybudování „struktury“ budou taktéž bez jakéhokoliv elementu estetizace – budou maximálně racionální a technické, svým způsobem až primitivní. Stříkaný brizolit zůstane stříkaným brizolitem, natřený plech oplechování zůstává natřeným oplechováním, stávající okna zůstávají atd. Stejně tak i interiér.

Terén

Víme, že dům již není domem, ale že se z něj stává veřejný prostor, a proto potřebuje odstup a předprostor.

Struktura sice končí na hranici pozemku, ale vpouští vnější terén dovnitř. Potok vtéká na pozemek, zeleň při cestě přerůstá na pozemek i dům, a díky tomu se hranice pozemku smazávají. Pozemek se stává veřejným prostorem.

Vnitřní patia umožní v rámci struktury vznik prostorů k individuální kontemplaci.

Důležitější fragmenty terénu (jako například strom nebo fragmenty plotu v místech, kde nebude struktura) zůstanou netknuté.

Struktura

Rastrová struktura bez přímého hledání „krásy“ kříží DŮM, probíjí ho v přímém a zároveň symbolickém smyslu. Struktura je totální, arogantní a brutální. Stejně silně zasahuje stávající dům, tak jako totalitní doba a posléze i Palachův čin zasáhl život jeho rodiny.

Finální forma struktury je výsledkem hledání abstraktní, akontextualní struktury, která „rhizomaticky“ propojuje venkovní s vnitřním. Zakřivená forma střech umocňuje vnitřní lineární prostory Památníku, zároveň vědomě oslabuje symboliku mříže. Symboliku, která není záměrná, ale výsledná, která nebyla naším cílem. Vznikla jakoby sama. Možná prostě taková měla být. A proto jsme ji takovou nechali. Mříž nebude přímo znatelná. Povšimnutí nebo spíše pochopení mříže necháváme na každém návštěvníkovi Památníku (ne každý si ji všimne, tak jak mnoho z nás dodnes nevidí jisté skutečnosti).

Funkce

Expozice se nachází v liniových prostorech struktury. Veškeré prostory technického a sociálního zázemí (včetně zázemí pro zaměstnance) jsou umístěny ve „vnějších“ patiích nebo v podzemní části budovy. Malý shromažďovací sál může být rozšířen o část chodeb pomocí posuvných a otočných stěn (viz výkresová část projektu).

Stálá expozice

Expozice není pouze „umístěná“ uvnitř budovy. Budova se stává součástí expozice.Budova = Expozice = Struktura.Koncept výstavy předpokládá uspořádání v podobě meandrující klikaté cesty s 19 zastaveními, z nichž každé bude samostatnou historií. Jejich umístění vychází z časové postupnosti a prostorového umístění. Expozice bude umístěna ve dvou úrovních (± 0,000 a + 0,550), propojených nakloněnou plochou fungující jako dynamický prvek, prvek nejistoty a úzkosti.

V úrovni ± 0,000 se představuje historický kontext před rokem 1968 a polistopadová tradice. Střední část se šikmou podlahou je věnována tématům, která způsobují pocit bezmoci (potlačení Pražského jara, omezování svobody a postupná normalizace, reakce režimu na čin Palacha, represe Palachovy rodiny, proces s Vilémem Novým, násilná exhumace a zpopelnění pozůstatků Jana Palacha).

Nejdále od vchodu je nejintimnější část výstavy, věnována samotnému Palachovi a jeho rodině.Tato část prochází samotným domem a částečným prosklením umožňuje náhled (záblesky poznání) do Palachova bytu. Zde se nacházejí trojrozměrné předměty expozice. Z intimní části je jediný volný vstup do patia uvnitř struktury. To leží před historickým vchodem do Palachova domu a pokračuje v něm externí část expozice.

Meandrující cesta není jediným způsobem putování výstavou. Možný je jiný, spontánní a individuální způsob procházení. Z tohoto důvodu musí být jednotlivá zastavení vhodně zvolena i v příčném směru k hlavní cestě.

Sekundární linií expozice je odkaz na jiné živé pochodně. Každá chodba (osa struktury) je pojmenovaná jiným jménem. Tato linie by neměla být příliš vnímatelná.

Stavební řešení

Stávající technické stavby budou odstraněny. Stávající dům nebude revitalizovaný. Odbouraný bude pouze komín v jihozápadní části. Veškeré stavební práce v rámci domu budou minimální a budou spojené s technickým zabezpečením konstrukcí, vyřešením stavebních problémů např. vlhkosti a požadavky vyplývajícími z křížení s navrhovanou strukturou.

Interiér domu nebude veřejnosti dostupný. Nebude vytápěný, pouze temperovaný.

Novostavba je navržena v železobetonové konstrukci. Stěny a stropy v pohledovém betonu. Kvalita povrchů betonových ploch střední (není kladen důraz na ideální kvalitu povrchů). Podlahy z leštěných cementových stěrek. Vnější zateplení minerální vlnou s tenkovrstvou omítkou v imitaci betonu. Izolace střechy z hydroizolačního pásu z SBS modifikovaného asfaltu. Okna a dveře hliníková (fasádní systém).

Hodnocení poroty

Návrh zaujal ve smyslu osobitého a záměrně neuchopitelného propojení zachovalé, ale nepřístupné schránky rodného domu a přidané totální struktury betonového labyrintu. Jeho kladem je razantnost navrhovaného řešení i možný účinek s mnoha překvapivými průhledy z pohledu návštěvníka. Přestože porota oceňuje důslednost rastrového řešení v symbolické podobě hmotné mříže vložené do parcely bez ohledu na existující dům, shledává, že emočně tvůrčí rovina nové vložené struktury monumentálních rozměrů není příliš vhodná pro expoziční a edukační prezentaci. Navržené umístění technicko-provozního zázemí do suterénu považuje porota vzhledem ke geologickým podmínkám místní situace za nereálné. Maximální zahuštěnost parcely množstvím betonových rámů je podle názoru poroty nad únosné možnosti jejího kontextuálního vnímání. Ponechání vnějšího pláště původního domu v tradičních technologiích oproti novým doplňkům z pohledového betonu vypovídá o záměrném kontrastu, jehož účinek bude zřejmě v reálném výsledku na hranici necitlivé brutality. Oceňuje komplexní ideovou, architektonickou a uměleckou kvalitu návrhu a zejména výrazné architektonicko-výtvarné gesto s jasným symbolickým odkazem na Palachův čin, ale s vědomím možných úskalí pro realizaci upřednostňuje po celkovém posouzení návrh jiný.