Other face of Prague
Dovolte mi, abych nesouhlasil s výstavou New face of Prague, kterou připravila jinak skvělá Galerie Jaroslava Fragnera. "Současná architektura to v Praze nemá vůbec lehké, neboť historie, středověký urbanismus, nepochopení současné architektury a významu architektury vůbec zásadním způsobem ovlivňují její existenci. Praha se stále vyvíjí, vznikají nové a nové projekty, je zde však otázka, jak moc jsou kvalitní. Na kvalitu současné architektury lze pohlížet subjektivně, je však třeba dodat, že se úroveň zvyšuje a Praha se přibližuje standartu evropského rozvoje." je úvod výstavy a stejně ...
Ladislav Zikmund-Lender , 27. 8. 2008
... jako výběr architektonických "skvostů" na výstavě je jen prázdnou vatou. Je specifikem Prahy, že současná výstavba je svázána historickým kontextem? Těžko. O jakém nepochopení současné architektury je řeč? Kdo ji nechápe? Vždycky je přece otázka, jestli jsou nové projekty kvalitní. A na jakém základě stojí tvrzení, že se úroveň Prahy zvyšuje? Na základě vybraných 2,5 projektu na rok dvacetiletého vývoje?Kurátoři Galerie JF vybrali ty nejnotoričtější objekty posledních zhruba dvaceti let, ty, jimiž se honosí výpravné přehledové publikace současné architektury; ty, které jsou shora-zdola propírány v médiích odborných i populárních, a ty, které už byly stokrát zhodnoceny. Hlavním kamenem úrazu výstavy je to, že je stejně jako předešlé výstavy o českém architektonickém kubismu určeny „na vývoz“ a mají Prahu reprezentovat jako metropoli, kde se současné architektuře daří a kde umělecký a decentní vývoj jen vzkvétá. Budiž, nechť se tak ukazujeme, ve Španělsku třeba nějaké turisty a nadšence nalákáme. Ale rozhodně neopijeme rohlíkem Pražany, kteří v současné Praze bydlí a denně ji využívají. I když zde jistou snahu o problematizaci látky najdeme (Holešovické mrakodrapy, které navíc ještě ani nebyly postaveny, tak jak je můžeme hodnotit a zařazovat do nějakých přehlídek nejdůležitějších staveb posledních 20 let), ale reálnou podobu pražského urbánního prostoru zde budeme hledat jen steží.Praha se za posledních dvacet let změnila. Změnila se k nepoznání. Asi tak, jak se změnila za dvacet let předtím a ještě předtím. Dnes máme pocit, že se Praha změnila od roku 1990 jak jen to šlo a že expandovala až k hranicím jejích limitů, ale za v roce 2030 budeme mít tentýž pocit. Dějinné kontinuum nezastavíme. A jsou vybrané projekty skutečnou novou tváří Prahy? Většina projektů je stále v zajetí neo-funkcionalistického minimalismu, tak proč hovoříme o nové tváří, když v Praze je tolik lepších originálů. Obyvatele Prahy se nově vyrostlé administrativní budovy nedotknou jinak, než že se na ně občas musí dívat, když jde kolem. Pražana zajímá to, co mu jako modernímu člověku nabízí jeho moderní město. Jak se rozrostla dopravní infrastruktura, kde budou bydlet jeho děti, kam bude chodit za odpočinkem. Jak jsou vyváženy sféry práce, volného času a bydlení a jak jsou propojeny dopravní sítí. Zajímá ho to, co zajímalo moderního člověka před 80 lety. Proč tedy na výstavě chybí reálný obraz proměny města? Kde jsou satelitní městečka, kde jsou přestavěné, zateplené a nabarvené paneláky, kde jsou kolosální obchodní centra, kde jsou všudypřítomné Alberty a Billy? Kde je všudypřítomné stárnutí populace a jeho uzpůsobování městského prostředí? Kde je proměna sídlištního prstence kolem Prahy, kde jsou otázky po perspektivách nových prstenců? Kde jsou ostudné čtvrti, Nusle, části Žižkova, části Karlína? Kam se poděly zcela revoluční stavby dopravy? Stanice metra Střížkov a tramvajová trať na Barrandov? Drobný městský mobiliář se asi nezměnil? Chceme-li prezentovat Pražskou reprezentativní architekturu, prosím. Pak ale nikomu, ani za hranicemi, nevěšme bulíky na nos, že mu ukazujeme podobu Prahy. A o to větší drzost to je ukazovat Pražanům: podívejte se, kde bydlíte, zajímavé, že?