Oscar Niemeyer ve Veletržním paláci

Dnes již 100 letý Oscar Niemeyer je především známý projektováním hlavního města Brazílie Brasilia. Tento monumentální projekt, jehož hlavní část výstavby spadá na konec 50. let, inicioval tehdejší prezident Ljuscelino Kubitschek. Niemeyer vytvořil neopakovatelné dílo, nepřekonatelný monument syrové betonové krásy. Ačkoli se dnes nejeden stát nechá strhnout ke klukovské soutěži kdo větší, kdo výš, kdo dál, kdo zeleněji, za asistence skvělých architektů, jako např. Norman Foster, Niemeyerova vize Brasilie do toho nepatří. Rozměrem je to sice nemalý projekt, ale vidíme-li preciznost a detail, styl i té poslední autobusové zastávky, dojde nám, že tohle nemá nic překonat ani být překonáno, to prostě je a má být. Okouzlení brutalistickou formou pohledového betonu ve spojení s dokonalými tvary, lehkostí, světlem i původním prostorem bylo jistě impulzem Damajana a Evy Prelovšek, kteří jsou autory předkládané výstavy. Když vyjedete do pátého patra Veletržního paláce, pohlédnete do respiria krátkodobých výstav, či výstavu rychle projdete, budete unešeni. Jednak vystavovat Niemeyerova díla v tomto královském prostoru Veletržního paláce sedí jak víme-co na hrnec. Další věc je architektonické řešení – šedé skládací panely jsu přívětivé k návštěvníkovi, přívětivé k instalátorovi (jen se přijede, rozloží panely a je to) a hlavně vycházejí z Niemeyerovy architektury: volně kopírují jeho tvary, jednoduchost, lehkost a opět nám nevědomky vyklouzne otázka: jak to vůbec drží pohromadě, jak to stojí a nespadne. Při podrobnějším prozkoumání nás však přejede mráz po zádech. Už při nahlížení na panely vás napadne: proč jsou ty popisky takové divné? A pak to přijde: výstava je převzatá ze Slovenska a podle již tradiční filosofie NG za málo peněz, hodně muziky, ty původní popisky, vytištěné přímo na panelech v černošedém designu jen přelepili ve wordu naflákanými a vystříhanými texty. Ještě patrnější to je u textového panelu: sice tiráž výstavy nově v původním stylu vytištěna být mohla, ale texty už ne. Výsledek je tedy tristní: vedle velkého panelu se slovenským a anglickým textem bije do očí na A4 vytištěný, ve wordu napsaný text písmem 12, nalepený na stěnu izolepou. Pěkné počtení, zvlášť když vás lavice vybízí při čtení k usednutí. Dalekohledy na přečtení českého textu už ale nenajdete. Nebo je už ukradli, ať jsem spravedlivý.Na převzetí výstavy není nic špatného. Špatné je myslet si, že tak ušetříme a mnout si ruce, jak jsme zase toho návštěvníka doběhli. Ale to bychom nesměli být takoví lajdáci a pojmout českou část tak nedbale, zvlášt, když jde jinak o výstavu kvalitní. Na Slovensku vědí, jak až zázračné dílo legendárního architekta uctít, jak zážitek z něj prezentovat a přenést do výstavní síně. Proč to neví Národní galerie? Je snad tolik, chtít alespoň to minimální přispění vytištěním adekvátních českých textů a popisek? Nakonec si dovolím malou anketu: kdo v tom Národní galerii nepoznává, ať zvedne ruku.