Oranžové UFO ve Štrasburku

Koncept ZenithV roce 1981 se ministerstvo kultury začalo konečně zajímat také o populární hudbu, hlavně rockovou. Objevil se jednoduchý a očividný nápad navrhnout sály, speciálně přizpůsobené tomuto druhu hudby, velkému počtu nadšených diváků a velkým produkcím. Koncept Zenith vymysleli architekti Chaix a Morel ve spolupráci s producenty představení. Má uspokojit diváky – akustika, viditelnost, komfort -, ale také profesionály a jejich požadavky. Jejich představení jsou stále častější, komplikovanější a různorodější a zájmy publika se rychle mění.První Zenith v Paříží byl původně koncipovaný jako prototyp. Úspěch sálu se dostavil okamžitě, protože návrh odpovídal skutečným potřebám a zůstává nezbytným místem současné populární hudby i dnes, po 17 letech. Označení Zenith je chráněná značka, kontrolovaná společností Coker a ministerstvem kultury. Značku lze použít jenom po podepsání smluvy mezi státem a územním celkem, který zaručuje dodržení pravidel značky a zároveň dovoluje získat státní podporu. Mají tak být zaručeny optimální podmínky realizace a provozu sálu. Dotace ministerstva kultury mohou dosáhnout 20% celkové investice (mimo DPH), ale nevztahují se na pozdější provozování sálu.Přímý vztah mezi scénou a sálem, kvalitní akustika, pohyb velkého množství diváků znamenají nároky, které vyžadují zvláštní úpravy. Sály by rovněž neměly zatěžovat scénu přílišným množstvím pevného stálého materiálu. Tyto požadavky na projektanty jsou shrnuty v zadávacích podmínkách, které zajišťují funkčnost každé realizace. Zadávací podmínky obsahují pokyny pro koncepci sálu a pro jeho provoz. Na př.: Minimální kapacita sálu Zenith musí být alespoň 3000 míst pro diváky a úměrné množství parkovacích stání. Optimální kapacita se určuje studií místního trhu. 70% provozu musí být věnováno hudebním představením, 30% podnikovým aktivitám (kongresy, shromáždění, slavnostní večery) a jiným kulturním a sportovním akcím. Sály jsou modulovatelné, pro některé akce jsou k dispozici místa k sezení nebo jenom k stání, jako na př. pro koncerty rockové hudby.Provozní náklady jsou omezeny na minimum. Hlavním úkolem provozující společnosti je pronájem sálu a ta nemá právo produkovat vlastní představení. Zachovává si tak naprostou nezávislost na produkcích, turné a jiných organizátorech akcí, což zajišťuje bohatost a různorodost programů.Architekt Massimiliano FuksasPoslední inaugurovaný Zenith ve Štrasburku vyšel z ateliéru architekta Massimiliano Fuksas (1944), itala litevského původu. Příznivci jeho poslední realizace v Alsasku rádi podtrhují fakt, že jedna jeho babička se tam narodila. Podstatnější je, že jeho projekt vyhrál soutěž mezi 46 konkurenty.Fuksas má za sebou několik architektonických experimentů v Italii a od roku 1985 také řadu realizací ve Francii. Nově k nim lze přičíst také vbrzku otevřený Zenith (6 000 míst) v severofrancouzkém Amiens. Jako „pragmatický intelektuál“, dostal ve Francii dokonce v roce 1999 Velkou národní cenu architektury.Bližší o jeho tvorbě najdete na www.fuksas.it.Největší a nejnovější Zenith Europe ve ŠtrasburkuPublikace představují nový sál jako skulpturální objekt uprostřed parku u jednoho z hlavních vstupů do města. Jisté je, že velké území o 26 hektarech mezi dálničními nájezdy a supermarkety, zahrnuje nekonečná parkoviště a nedodává oranžovému UFO objektu ani lidské méřítko ani jiné záchytné body. Projektované příjezdy nevedou přes obytné zóny, zajišťují ale přímý příjezd z dálnice nebo přes průmyslovou zónu a zvláštní přístupovou síť pro chodce, cyklisty a veřejnou dopravu.Dobrý řečník a komunikátor Fuksas vysvětluje svůj projekt:“Představoval jsem si Zenith ve Štrasburku jako skulpturu, průsvitný obal, obsahující oblý objem, který přetváří hmotu v blízký a útulný prostor. ... Byl jsem zcela okouzlen myšlenkou dát budově silnou image, t. zn. formu, která výrazně ale zcela lehce vyznačuje hranici na západním vstupu do města.“Decentrované elipsy vnější ocelové konstrukce sálu tvarují oranžový textilní obal a mají mu dodávat lehkost a dynamiku. Textilní fasáda prosvětluje interiéry, čínskou stínohrou přibližuje sál a dění v ochozech a slouží také navenek jako plátno, které informuje o představeních, koncertech a pod. Sál je modulovatelný, podle typu představení se kapacita sálu pohybuje od 1800 do 10 000 diváků. Geometrické změny sálu mají být doprovozeny proměnlivou akustikou, která se ale omezuje jenom na pohyb velkých černých závěsů. Vstupní a společenské prostory jsou velkoryse koncipovány, pohyb diváků bezproblémový a nezapomnělo se ani na speciální úpravy pro vozíčkáře.Celá stavba byla projektována s ohledem na dlouhodobě udržitelný rozvoj. Prostor mezi betonovou skořepinou a vnějším textilním obalem omezuje výkyvy teploty a snižuje spotřebu energie na topení a klimatizaci. Architekt se omezil na jednoduché současné materiály: textil, beton, ocel. Ty mají být trvanlivé, z obnovitelných zdrojů nebo snadno recyklovatelné. Údržba centra by měla probíhat bez komplikované techniky, opotřebovatelné prvky jsou standartní. Myslelo se také na úspory vody. Sanitární vody předehřívá sluneční energie, rezervoir 300 m3 dává možnost využívání dešťové vody a odpovídá potřebám stálých představení během jednoho měsíce.Projekt v číslech7 000 m2 zastavěné plochyVýstavba od 4/2006 do 1/200840 000 m3 výkopových prací270 betonových pilot10 000 m3 betonu800 tun oceli10 000 m2 textilního obalu Investice: sál 48,62 mil. €, státní subvence 2,6 mil. €, vnější úpravy a příjezdy 30 mil. € Aglomerace Štrasburku si dala za úkol zesílit image evropské metropole, ke které má přispět i teatrální Zenith Europe, který z dálnice dělá dojem kineticky se měnícího skulpturálního tělesa. Cílem je nejen zapsat Štrasburk do programu hlavních kulturních turné a do produkcí velkých hudebních představení, ale podpořit celkový turistický, obchodní a hospodářský dynamizmus města. Již dnes se samozřejmě ozývají hlasy, zdali výstavba zábavních center a muzeí je nejlepší cestou k zajištění hospodářské prosperity, která je hlavní starostí průměrného francouze.foto: optima-photo-com