Olympijské hry v Praze I. | Lokace, financování, minulost a budoucnost

Související články: >> Olympijské hry v Praze II. Racionální analýza>> Olympijské hry v Praze III. Studentské projekty, PPP, ÚR HMP a ADNSOficiálního zahájení se ujali společně děkani FA ČVUT a FTVS UK – Zdeněk Zavřel a Václav Bunc. Poté následovala série přednášek. Hned té první se ujal děkan FTVS. Následující text je komentovaným výběrem toho nejzásadnějšího, co během workshopu zaznělo.Olympijské sportovní stavby a jejich následné využití (Václav Bunc) Pokud by se v Praze měly konat OH (a většina přednášejících tomu byla nakloněna), jistě ne v pompézním duchu her v Pekingu, které se uskuteční v roce 2008. Profesor Bunc vyzdvihl samotnou kandidaturu na pořádání LOH jako příležitost pro opravu chátrajícího Strahova, kde se sice nachází největší stadion na světě, nicméně využití takto grandiózní stavby je pro sportovní svazy problematické. Zdůraznil také motiv, kterému se věnovali další přednášející, totiž to, že trend v pořádání OH směřuje k mobilitě, dočasnosti a přemístitelnosti konstrukcí, které by jinak vznikly pouze jednorázově kvůli hrám a poté neměly adekvátní využití. Také upozornil na fakt, že Strahovský stadion je už dnes památkou.Financování víceúčelových hal v USA a Evropě (Eva Čáslavová) Typologie víceúčelových hal se vyvinula ve Spojených státech, kde také mají největší praktické zkušenosti s jejich financováním. Značnou roli v návratnosti investice hraje také odlišný charakter trhu u nás a na druhé straně Atlantiku. Zatímco v USA je na prvním místě příjem ze vstupného, u nás není výjimkou, že 85% nákladů na provoz (např. hokejového klubu) je hrazeno z reklam, zejména formou sponzorských smluv, uvedla Čáslavová, která vyučuje marketing na FTVS. Ať tak či tak, co se financování víceúčelových hal (nebo jak se teď rádo říká – arén) týká, je možné ho zajistit buď z veřejných nebo soukromých zdrojů. K veřejným patří státní či městský rozpočet, nejrůznější formy obligací, daňové výhody či podílové listy. K soukromým zdrojům se pak počítají půjčky, emise obligací, prodej práv na název arény, ale také z vlastního jmění investora nebo takzvaně z budoucích příjmů. Příjmy sportovních arén jsou ze třetiny tvořeny občerstvením, z další třetiny pronájmém skyboxů a lóží, o zbytek se dělí reklama, suvenýry a parkování.V letech 1987-2004 vzniklo v USA 34 multifunkčních arén. Kolem roku 1995 došlo k výraznějšímu přechodu od veřejného k soukromému financování, míra veřejné podpory se snižuje. Lze tedy hovořit o tom, že veřejní činitelé přestávají víceúčelové haly chápat jako službu lidem a městu a více se přiklánějí k tomu, že se jedná o soukromou komerční aktivitu developera. Přechod od veřejného k soukromému financování stavby je ve stejné době v Evropě ještě patrnější, nicméně stále se jedná o kombinovaný způsob, neboť soukromým subjektům přináší investice finanční zisky, veřejný sektor pak získává prostředky z daní. Hodnotou je také zvýšení městské vybavenosti, a tedy atraktivnosti města.Takto ideálně popsané vztahy však nejsou zcela průkazné. Naopak, jak Eva Čáslavová zdůraznila: „Existuje často citovaná studie, podle které nová sportovní zařízení, jako jsou arény a stadiony, mají jen velmi malý, nebo dokonce negativní dopad na ekonomickou situaci v regionu."Historie sportovních staveb v Praze – sokolovny (Lukáš Velíšek) Zamyšlení o historickém významu sportu a sportovních staveb v Praze bylo tématem dalšího přednášejícího, Lukáše Velíška z fakulty architektury. Soustředil se přitom zejména na fenomén organizace Sokol: „Každý známe sokolovnu, ale žádná ze staveb se nezapsala do dějin architektury – nešlo v nich o to, jak vypadaly, ale co se odehrávalo uvnitř." Tato věta odhalila leitmotiv celé přednášky. V době, kdy je vše podřízeno výkonu a medaile se udělují spíše dopingovým laboratořím a vývojovým firmám, není od věci si připomenout, že sport není jen vítězství.Tyrš s Fügnerem, zakladatelé českého Sokola, odmítali anglosaský sebezničující model soutěžení, který klade důraz na výkon, mnohem více je oslovil model německý, tělovýchovný. Volně řečeno, z hesel Být první a Být zdravý se přiklonili ke druhému. Není od věci si připomenout, že Tyrš byl obdivným čtenářem Schopenhauera, kterého později zvulgarizoval Nietzche, a kteroužto vulgarizaci až mrazivě dobře známe z filmů Leni Riefenstahlové. Sokol měl ambici stát se panslovanskou organizací, svého času měl jen v Českých zemích na 3000 spolků. Vedle spolkového života se jednou za čas konal tzv. Všesokolský slet, který byl určitou demonstrací mocenské a státotvorné ambice.Běžný spolkový život se však odehrával v sokolovnách, jimž byla věnována další část přednášky. Za pozornost stojí první pražská sokolovna, jejímž autorem je Ignác Vojtěch Ullmann, další zajímavou stavbou je například libeňská sokolovna, kterou realizoval Matěj Blecha dle návrhu Emila Králíčka.Možnosti umístění sportovišť LOH v Praze a ČR (Miloš Kopřiva) „Jsem pro olympiádu, ale ne tak, jak je prezentována v médiích", poukázal architekt Kopřiva z FTVS na fakt, že mediální diskuse stojí na vodě. „Renomované agentury nemají základní informace, jejich informace jsou mimo mísu". Také naznačil, že Útvar rozvoje HMP při zpracování analýz nedostatečně spolupracuje s urbanisty a odborníky na životní prostředí. Ač je konání OH jistě tématem politickým, nemůže být redukováno pouze na politiku, která je však nejvíce vidět a největší měrou ovlivňuje vkus a mínění veřejnosti, rozsáhlé sportovní stavby a komplexy jsou také záležitostí budoucích provozovatelů, již v této fázi je třeba hledat úspěšné celoroční využití uvažovaných staveb.Heslo OH v Praze je samozřejmě marketingovým zjednodušením; k mediálně propíraným analýzám a více či méně líbivým číslům se obdobně jako Kopřiva vyjádřil ve svém pozdějším příspěvku profesor Arnošt Navrátil v fakulty architektury: „Počítá se, co je třeba postavit pro OH, a potom se hledají vhodné lokace. Místo toho by se měla nejprve udělat generální analýza toho, kde v ČR jaká veřejná vybavenost chybí a tuto analýzu porovnat s potřebami MOV." Miloš Kopřiva jako zastánce olympiády nad současnými divadelními prezentacemi politiků a analýz v masmédiích ještě jednou zlomil hůl, když vzpomněl architektonicko-urbanistický návrh na stavby pro konání OH v Praze z roku 1970: „Když porovnáme jeho propracovanost se současnými librety, až si říkám, jestli někde není chyba." V současnosti je podle Kopřivy uvažované rozmístění sportovišť spíše politické než praktické: „OH v Moskvě dostatečně prokázaly, jak může politické zadání z architektonicko-urbanistického hlediska skončit. Praha by však rozhodně neměla na kandidaturu OH rezignovat, koneckonců má – co se vrcholných sportovních akcí týče – na co navazovat." (1938 – otevření Strahova jako největšího stadionu světa, 1968 – kandidatura na OH / na nátlak Moskvy, že první „socialistická“ olympiáda musí být v SSSR, Praha od kandidatury ustoupila/, 1978 – MS v Atletice na stadionu Evžena Rošického)Jako inspiraci pro OH v České republice připomněl Miloš Kopřiva některé olympiády, u nichž se podařilo sportovní areály vhodně využít. Z jeho pohledu patří k zajímavým olympiádám Tokio 1964 (Kenzo Tange), Mnichov 1972 (Günter Behnisch a partneři) a nebo Sydney 2000, kde architekti navrhli sportoviště na kapacitu během olympiády a po ní. To je ostatně jednak trend, jednak praktická nutnost. Dnes již není technicky problém zařídit po OH přesun přebytečné tribuny k nějakému prvoligovému fotbalovému stadionu. Koncepční přínos představovalo i mistrovství světa ve fotbale, které se odehrávalo v Německu v roce 2006. „Co tedy může praha nabídnout?", položil si řečnickou otázku Kopřiva. „Kulturní a historickou kvalitu v centru města? Má být novou dominantou Prahy sportovní areál? Nebo se má stavět na zelené louce?" Zatím máme pár nadšenců, nicméně tu chybí masová podpora.Osobně pak ve zjevné narážce na Strahov upřednostnil zhodnocení podhodnocených míst se sportovní tradicí před nekontrolovaným rozšiřováním města budováním novostaveb na pražské periferii. Praha může uspět ne okázalostí, ale vtipem s tím, že měřítko sportovních zařízení by mělo vycházet z měřítka města. V tomto ohledu pak vytkl agentuře PriceWaterhouseCoopers (PWC), že její analýza vychází z přílišné koncentrace plaveckých disciplín na Maninách. Dále architekt Kopřiva komentoval Strategický plán HMP z roku 1999 a návazný ÚP: „Nedostatečně se odhadly návrhy na pohybovou rekreaci. Dodnes není strategie rozvoje sportu v Praze porovnávána s evropskými městy, přitom se zvyšuje poptávka po trávení volného času. A ve stejném období město provokuje s olympiádou."Přednášející:Olympijské sportovní stavby a jejich následné využitíprof. Ing. Václav Bunc, CSc, děkan FTVS UKRozdíly mezi financováním víceúčelových arén v USA a Evropědoc. Ing. Eva Čáslavová, CSc, FTVS UKSportovní stavby v Praze – historieIng. arch. Lukáš Velíšek, FA ČVUTMožnosti umístění sportovišť LOH v Praze a ČR Ing. arch. Miloš Kopřiva, FTVS UK