Olověný Dušan 2015 - vítězný projekt v kategorii Architektura

O projektu

Okraj historického jádra Chebu je nejasný a jeho zbytky se rozpadají. Mým návrhem je tedy zřetelná hranice, která jej uzavře a vytvoří tak dekompresi mezi historickým a moderním Chebem. Tuto hranici navrhuji jako oboustranně prostupnou zeď, která není bariérou, ale symbolickou hranou, která obohacuje veřejný prostor.

Do města přináší sblížení a řád. Zároveň tvoří spojitou cestu okolo celého jádra. Po cestě se její charakter mění dle identity místa, kterým prochází - například dotváří hlediště veřejného amfiteátru, přeměňuje se v městské loubí nebo svými zkosenými otvory upírá pohled lidí na věž kostela.

Tato hranice mi umožňuje definovat brány do města a koncentrovat tak energii do jeho těžiště.

Komentář poroty

Před lety jsem v Chebu v rámci soutěžní přípravy strávil noc na dně hradebního příkopu. Nejspíš proto padlo pověření napsat vážné a zasvěcené hodnocení k vítěznému projektu na mě. Když se porota ve finále rozpoltila na dva nesmiřitelné názorové tábory, hájili jsme novou hradbu chebskou s kolegyní Markétou Zdebskou. Asi druhý důvod.

Opakovaná námitka znesvářené strany byla, že bychom měli ocenit dům. Vůbec ne. Ta relativní drobnost může být pro obyvatele města i město samotné mnohem větším přínosem, než sebelepší barák. Další výpady protivníků bombardovaly detaily zpracování. Skleněné zábradlí? Sloupy jak pod nuselákem? Proboha proč? Proto, to není důležité. Shoda panovala v tom, že se měl návrh plně soustředit pouze na stužku hradebního okruhu a netrousit do vnitřního města rozpačité hmoty. Ale to jsou všechno prkotiny. Neoddělitelná součást výběru nejlepšího. Myšlenka potvrdit půdorysnou stopu historického jádra vycházkovou obručí třeba není úplně nová. Princip vkládání drobných a archetypálně očištěných prvků do stávající struktury s nejrůznějším charakterem a atmosférou je možná taky osvědčeným receptem. Tady si to ale všechno sedlo neskutečně dohromady. Potvrdilo se, že okraj jádra (obecně) má nesmírný potenciál. Tereziny imaginární ilustrace budu mít před očima ještě dlouho, jméno Kupka má novou důstojnou nositelku. Tohle je prostě věc, za kterou by stálo za to do Chebu zase zajet a znovu ho obejít. A přetlouct vzpomínky na snové obrázky skutečným prožitkem.(Za porotu Viktor Vlach)