Ohlédnutí za Pecha Kucha Night
Na letošním již 9. ročníku Pecha Kucha Night se představilo 12 umělců, architektů, designérů a vůbec zajímavých lidí. Japonský formát umělecké prezentace je jasný: 20x20. Jde o 20x20 vteřin, tedy 6 minut, do kterých svůj projev musíte vměstnat. Není to vůbec jednoduché, jak to vypadá. Mnoho umělců a architektů by o sobě mluvilo hodiny, ale v takto krátké chvilce se ukáže, mají-li opravdu co říci.
Ladislav Zikmund-Lender , 7. 10. 2008
Stres z minima času však s sebou do českých končin přivedl jeden nešvar: potřebu být vtipný. Respektive očekávání třeskuté bžundy, kterou na Vás umělci ve své šestiminutové stand-up comedy vychrlí. Tak se sice skvěle pobavíte, shlédnete originální prezentace, ale o projektech se příliš nedozvíte. Vyčnívalo několik prezentací. Ke klasikům patřil David Vávra a Roman Koucký, oba sví a svérázní. Problém je, že oba jsou už tou klasikou: Pecha Kucha Night by měla sloužit naopak mladým a nejmladším umělcům, jak se poprvé představit. Pozoruhodná byla prezentace Zdeny Zedníčkové, která do české praxe uvedla japonský experiment, jak rychle je možné pouštět mluvené slovo, aby mu bylo ještě rozumět. Do svých 6 minut tak směstnala projev snad dvacetiminutový. V následku nedávného projektu street artu Names i předchozích popularizačních výstav byl i zde prezentován jeden street artista, umělec Pasta. Bylo to fajn, ale nevezme se prosím na módní vlně tohohle fenoménu. Až nám kvalitní street artisti dojdou, doufejme, že nebude prezentována prázdná škatulka. Skupina Ládví ukázala vítězné projekty na Centrum současného umění Ládví. Šlo o projekt teoretický, nerealizovatelný a připomeňme, že neziskový. O to zajímavější, čistší a prestižnější výsledné projekty byly. Vrcholem k popukání byla prezentace Petra Štěpána ze Studia Najbrt, která zpracovala nové značení a piktogramy pro ČD. Z desítek symbolů, často absurdních (cestujeme přece občas všichni), sestavil ještě absurdnější story o setkání dvou lidí a následné svatbě. Šlo ale přesně o ten případ zajímavé prezentace, ale o zajímavosti projektu i výsledku pak můžeme snadno pochybovat. Jako zjevení, ale o pořádný kus autentičtější, působily prezentace dvou mladých umělců TOY BOX (komiksová autorka) a Josefa Bolfa. Jako celek se Pecha Kucha Night opět vydařila, ale zůstává ve vzduchu několik nezodpovězených otázek: Pro koho vlastně je? Kdo by svých 6 minut měl dostávat? A proč proboha musí být prezentace umění a architektury zábavná?
