Ohlédnutí za Grand Prix 2008
Oficiální informace k předání letošních cen Grand Prix architektů 2008 najdeme v oficiálních tiskových materiálech, omezím se tedy na jejich komentář. Na úvod přeci jen pár slov: Grand Prix architektů je už druhý rok pořádána společně Obcí architektů a Českou komorou architektů, předtím obě instituce udělovaly své ceny. Grand Prix architektů se konala letos po patnácté a přibyl jí velmi důležitý podtitul: Národní cena za architekturu. Vypadá to, že nejen prestiž ocenění stále stoupá, což bylo podpořeno i nově ustanovenou akademií architektury, ale začíná se i jednat o jakousi oficální proklamaci národní architektury.
Ladislav Zikmund-Lender , 29. 7. 2008
Bude-li někdo v budoucnu chtít sledovat vývoj české architektury prvních let 21. století, projde nejdříve mezi bezpočtem materiálů o architektuře (časopisy, webové archivy atd.) laureáty Grand Prix.O to větší leží na porotě zodpovědnost. Přesto vyvstává několik otázek: jednak vyřčené pochybnosti o akademii architektury, trochu uniká celý její smysl. U filmů a hudby akademie rozhoduje o vítězích, kdežto zde pouze nominuje, což může klidně udělat rada obou organizací. Proces se tím jen komplikuje: rada organizací zvolí akademii, akademie nominuje pojekty, o vítězi rozhodne porota, zvolená opět radou. Přitom u nominací zas tak o nic nejde. Netřeba dvakrát rozdělovat zrno od plev. Kromě toho je fatální nedostatek nezveřejnění jmen členů akademie předem. Akademie architektury by měla do budoucna rozhodně rozšířit svou činnost.U členů poroty bylo uvedeno, že žádný za svůj život nesmí být porotcem dvakrát, což asi neplatí pro zaměstnance Národní galerie. Nicméně i přes tyto organizační nedostatky, nebo spíše nejasnosti, byl letošní ročník Grand Prix velmi dobrý. Dobrý ročník.Vítězem celé Grand Prix a držitelem čestného uznání za životní prostředí je stavba ateliéru Josefa Pleskota Ústředí ČSOB v Radlicích. Stavba byla oceněna pro příjemné měřítko, flexibilitu a propojení přírody s budovou. Architekt Pleskot zároveň dodržoval i historické linie krajiny, dbal směru původní zástavby a velmi pečlivě ctil včechny možné pohledy na krajinu, do krajiny i z krajiny. Materiály jsou tradiční, sklo, dřevo, konstrukce; čisté, ale nepřekvapí. O porotou oceněném příjemném pracovním prostředí by se dalo pochybovat – jednak jsou zde open space a jednak velké prosklené plochy zvlášť po setmění příliš intimity nenabízejí. Důmyslné jsou ale ekologické prvky, především zastínění, chlazení apod.V kategorii rodinný dům byly uděleny celkem tři ceny, především jako jakési manifesty aletrnativnímu směru produkce rodinných domů. Je velkým přínosem, že se letošní porota definitivně zbavila oceňování neofunkcionalismu a hledala nové cesty jak formální, tak obsahové. Mezi ty nové cesty obsahu „domové“ architektury patří přestavba sila na rodinný dům v Olomouci. Ocenění této stavby je největším přínosem letošního ročníku v kategorii rodinný dům: jde o uznání regenerací nepoužívaných industriálních staveb. Jediným několikaletým klišé, jak nově využít industriální „zbořeninu“, bylo udělat z ní alternativní kulturní centrum, na což ale zase z veřejných prostředků nebyla často finanční podpora. Dnes vidíme, že staré silo (továrna, sklad...) může být vkusně využita i na jiný a zcela mainstreamový typ stavby.Zajímavé je i schodiště Jiřího Šestáka v Ústavu molekulární genetiky, které oslnilo především formálními kvalitami, porota opět zmiňuje jakousi naturální inspiraci, dominantní svislé linie navozují pocit deště.Velkým sdělením jsou nejen ceny udělené, ale i neudělené: opět neobsazená kategorie urbanismu dává jasné poselství architektům a hlavně investorům. Letošní ročník byl zkrátka dobrý ročník a jeho hlavním shrnutím je, že jsme se v architektuře přes některé nešvary dob minulých definitivně dostali a hledáme východiska a nápravy.