OHLÉDNUTÍ EVY JIŘIČNÉ

Přednáška ing. arch. Evy Jiřičnéve čtvrtek 24. listopadu 2005 od 18:00 hodBetlémská kaple (Betlémské náměstí 5a, P-1)Světově proslulá architektka, profesorka a stejně tak i „čerstvá“ publicistka své první české monografie prezentuje dlouholeté zkušenosti ze světa architektury a designu.Související článek: >>IN | EX TERIOR - Práce Evy JiřičnéPublikace nese prostý název: Práce Evy Jiřičné. Je doslova poplatný osobnímu naturelu autorky, která pozitivně vstřebává vše, co je jednoduché, čisté a funkční. Ať už se jedná o jídlo, módu nebo architekturu. V té Jiřičnou proslavily především elegantní interiéry s precizními konstrukcemi ze skla a oceli, zejména pak skleněná schodiště. Právem se ve svém oboru léta řadí mezi světovou špičku.Proslulá součást jejího rukopisu nachází nepřehlédnutelné místo i v obsahu právě vycházejícího díla, které už upoutá obálkou od Aleše Najbrta. Kniha schodištím věnuje velký prostor, od celků po mnoho detailů uchycení a spojů. „Dalo by se říci, že Jiřičná znovuobjevila schodiště jako organizující článek vnitřních prostorů a pozdvihla je z pouze komunikační funkce v dramatizující ohnisko celého interiéru,“ napsal v úvodní eseji Petr Kratochvíl. Slova předního českého autora knih o architektuře rekapituluje a dotváří 39 projektů interiérů a exteriérů, které studio Evy Jiřičné realizovalo. Přehled zachycuje na více než 250 fotografiích a kresbách typologicky rozmanité práce, a to především obchody, byty a kanceláře, ale také např. hotel, knihovnu, oranžérii, nádraží nebo kluby. Filigránské konstrukce spletitosti a úspornosti v blýskavé oceli přitahují pozornost čtenářských zraků…Zvláštní kapitolu české prvotiny zaujímá rozhovor, nacházející se vprostřed knihy, který je diskusí autorky s Peterem Cookem. Proslulý profesor architektury na Bartlett School of Architecture v Londýně v ní přibližuje jak tvorbu architektky, tak Jiřičnou jako člověka. Životní názory a tvrdá profesní neústupnost, vyvěrající z této pasáže publikace, čtenářům dokumentují nejen genia loci, ukrytého za úspěchy české rodačky, ale i její vrozenou skromnost: „Nikdy jsem se vědomě nesnažila 'prorazit'. Jen jsem pracovala a pracovala a pracovala, co nejvíce a tak dobře, jak jsem jen uměla. Architektura je jedinečný proces a každý projekt je cesta odněkud někam. Přitom pořád poznáváte nové lidi, jste v tlaku, napětí, můžete se něco naučit, někam se podívat. Neustále žijete se svou představivostí a stojí za to něco v životě tomuobětovat.“Eva Jiřičná obětovala své profesi všechno a architektura se pro ni stala fenoménem života. Český funkcionalismus meziválečného období v její krvi tak zapustil kořeny v prostředí ostrovní architektury. Výrazné modernistické pojetí architektky s důrazem na detail a nápaditá manipulace s prostorem vnesly na trh to, co módní průmysl potřeboval. Z projektů pro renomované klienty vzešla reputace interiérového designu Evy Jiřičné. Každá sláva má ale i svůj rub. Objednávek na interiéry a schodiště přibývalo, větší stavební projekty však žádné. Měla snad Jiřičná, podobně jako její otec, zlínský architekt, kterému válka a politická situace omezily kariéru pouze na výstavy a veletrhy, předurčeno osudem, že se bude věnovat pouze „menším“ zakázkám?Sametová revoluce v srdci Evropy přinesla zvrat a po vzniku České republiky našla Jiřičná svou roli i v rodné vlasti. Právě na velkých projektech. V dokonalé struktuře Oranžérie v Královské zahradě na Pražském hradě se dobře daří rostlinám, pokoje hotelu Josef na Starém Městě s použitím charakteristického kovu, skla a zrcadel zase nabízejí elegantní a pohodlné ubytování všem hostům, kteří přijíždějí obdivovat krásy Prahy. Uvedené projekty znamenají novou etapu pro ateliér Evy Jiřičné. S určitou nadsázkou se dá říci, že představují i jakousi satisfakci pro jméno jejího otce. Podaří-li se architektce rozšířit pole působnosti o další realizované stavby, budou určitě zpracovány stejně čistě jako její interiéry a budou v nich jistě použity kámen, kov a sklo. Materiály, které v jiných rukou zůstávají tvrdými a studenými, s dotekem Evy Jiřičné se však ochotně proměňují v prvky lidské a přívětivé, střídmé i provokující, užitečné a zároveň i krásné.Vydavatelství Prostor v čele s Dagmar Vernerovou lze jen popřát, aby se mu brzy podařilo pokřtít další publikace, jako je IN/EX TERIOR, které dokumentují úroveň současné české architektury a designu.Eva Jiřičná: Královna skla a kovuSlavná zlínská rodačka vystudovala ČVUT – obor architektura v Praze, poté AVU - ateliér Jaroslava Fragnera. V létě 1968 odjela na tříměsíční stáž do Anglie, a už tam zůstala. Nedobrovolně! Tehdejší režim ji vytlačil jako nežádoucí. V Londýně získává první místo v Ateliéru Louis de Soisson, projektuje přístav v Brightonu. Roku 1984 zakládá vlastní ateliér - Eva Jiricna Architects (EJA). Ten ke své činnosti využívá především tradiční materiály sklo, ocel a kámen - naprosto moderním způsobem. Interiéry londýnských a newyorských módních obchodů, butiků (Boss, Kenzo, Joseph, Vidal Sasoon), klubů a restaurací s perfektními konstrukcemi a schodišti ze skla a oceli jsou toho dostatečným důkazem.Od roku 1990 působí konečně i v České republice. Je autorkou Oranžérie v Královské zahradě na Pražském hradě, navrhovala interiéry v Tančícím domě či novém sídle Britské rady. K dalším pražským realizacím se řadí hotel Josef na Starém Městě, foyer multifunkční haly Arena a přestavba kostela sv. Anny na Starém Městě, zajímavé je i univerzitní a knihovnické centrum ve Zlíně. V roce 1996 je jmenována profesorkou, vede ateliér architektury na VŠUP v Praze. Za svoji práci Jiřičná obdržela Řád britského impéria. K tomu byla zvolena členkou Královské akademie umění a uvedena do Americké síně slávy. Získala čestné doktoráty a profesury na několika vysokých školách (např. Southampton Institute, VUT Brno, University of Sheffield, VŠUP Praha). V roce 2003 se stává předsedkyní Sdružení architektů v Londýně. Zasedá v mezinárodních porotách, přednáší a publikuje. Stále elegantní, milá, plná energie a optimismu.