O. Ševčík | Architetura historie umění >8.díl<
V osmém, již předposledním čísle se zamyslíme nad individualismem v renesančním a barokním portrétu a obnovou nové slávy portrétního umění a vývojem ke kultu egocentrismu a introspekce.
Oldřich Ševčík , 30. 4. 2003
Individualismus v renesančním a barokním portrétu vlevo> D. Velázquez (1599–1660), Inocenc X., 1650; papeži je připisován výrok „příliš pravdivé“vpravo> A. Dürer (1471–1528), o identitu zobrazeného muže vedou historici umění spory, 1524Portrét je vizuální manifestací a sebepotvrzením aspirací individua. Portrét se v baroku stává zobrazením toho, jakým chce jedinec být, nebo z hlediska společenského postavení se musí veřejnosti prezentovat. vlevo> Královna Alžběta I., portrét při příležitosti vítězství nad španělskou Armadou Filipa II. (předpokládané dílo Marka Gheeraertse, výřez), kolem roku 1588; kultura na dvoře Alžběty I. byla renesanční, zatímco vrstvy podnikatelů protestantskévpravo> P. de Champaigne, kardinál Richelieu (1585–1642), církevní hodnostář, státník francouzské monarchie a vojenský podnikatel (podobně jako Valdštejn) vlevo> Diego Velázquez, jezdecký portrét hraběte – vévody Olivarese. Vlivný ministr, majordom paláce a nejvyšší podkoní Filipa IV., se nechal zobrazit v imponující pozici vojevůdce.vpravo> Anthonis (Antoon) van Dyck (1599–1641), Albrecht z Valdštejna. Van Dyck se s Valdštejnem nesetkal, obraz je uměleckou stylizací. vlevo> Petrus Christus (1410–1473), Madona (tzv. „Rotschildova Madona“). Malíř dosáhl „jakési slavnostní zdrženlivosti“, obraz se vyznačuje „oduševnělou slavnostností a mírnou pohodou“ (B. Mráz).vpravo> Velkokněžna Kateřina Alexejevna. Portrét Sofie Zerbstské poté, co přijala pravoslaví, nové jméno a hodnost. doba renesance a baroka je dobou obnovení a nové slávy portrétního umění vlevo> Renesance a baroko pozvedly společně sebevědomí umělců; portrét francouzského malíře Etienna Dumonstiera od Pierra Dumonstiera staršího. vpravo> Příklad pozdněbarokního portrétu: T. Gainsborough, synovec Dupont, který byl jeho jediným malířským učněmThomas Gainsborough (1727–1788). Pro tohoto malíře na konci baroka se již stalo umění portrétu hlavním zdrojem příjmů. Často a s oblibou spojoval obrazy-portréty s dokonalým a téměř rovnocenným vyobrazením krajiny. Ale zde reprodukovaný portrét mladého šlechtice je charakteristický pro portréty větších (zpravidla životních) rozměrů, po malíři tolik vyžadovaných; nepřehlédnutelná je zřetelná líbivost a elegance portrétu, i poetičnost, jistá intimita a náladovost, mistrovská kresebnost, i jednoduchá („neakademická“) osobitá malířská technika, prostá, avšak působivá barevnost (žádné rubensovské hýření barvami.závěr | 9. | 8. | 7. | 6. | 5. | 4. | 3. | 2. | 1.díl |mezititulky redakce
