O. Ševčík | Architetura historie umění >5.díl<

Barokní spojení votivní stavby s reprezentací světské vrchnostiKostel sv. Karla Boromejského(započato v roce 1715)Architekt Johann Bernhard Fischer, dostavěl syn Jos. Emanuel FischerVídeňStavba vznikla z podnětu císaře Karla VI. jako naplnění slibu osobnímu patronovi sv. Karlu Boromejskému za odvrácení hrozby moru (1713); triumfální antické sloupy a antický portál demonstrovaly zase antické kořeny Říše a tím i nárok císaře na Španělsko.Architekt a historik architektury Johann Bernhard Fischer z Erlachu (1656–1723), autor proslulého katalogu „Historické architektury“ (1721), dosáhl monumentality a impozantnosti, přestože by jednotlivé části stavby mohly být čteny jako stránky ze vzorového katalogu: „Fischer (se) snažil sloučit nejrozmanitější prvky – od chrámu sv. Petra v Římě přes chrám Boží Milosti (Hagia Sofia) v Istanbulu a katedrálu sv. Pavla v Londýně až po kupoli Invalidovny v Paříži“ (Graham Vickers). Výsledná estetika stavby je charakterizována prostupováním baroka klasicizujícího s barokem dynamickým.Baroko v jižním Německu, Rakousku a zemích Koruny české„Protireformace byla především v rukou jezuitů, kteří se velmi rychle baroku chopili a všude jej šířili. Tehdy se barok změnil. Putoval Evropou do Rakouska, Čech, do Bavorska a konečně do Španělska, odkud se záhy přenesl do Ameriky?… Tak se barok dostal do zemí, v nichž latinizace dokázala jen nepatrně utlumit hluboké a silné zdroje emocionálních tužeb, protikladných klasickému duchu. Všechny doposud potlačené a nyní uvolněné síly se vynořily z hlubin?… Tak se setkaly oba dva druhy baroku: italský barok, navozený historickými okolnostmi, vyburcoval barok vyvěrající z hlubokých tužeb německého a španělského národa?…“René Huyghe, Umělci baroku. Umění, život a ideje. In: Encyklopedie umění renesance a baroku. Hl. vyd. R. Huyghe. Praha, Odeon 1970, str. 342.„…Barokní kultura (byla) zvláště z ekonomického hlediska rigidní a neprogresivní, byla na druhé straně mimořádně stabilní a proti vnitřní revoluční změně téměř imunní. Kde jednou zapustila kořeny, tam zůstala. A tak zanechala svůj otisk v takových oblastech jako Flandry a Čechy, které byly zeměpisně od svého původního centra velice vzdáleny a měly užší přirozenou a duchovní afinitu s protestantským světem.“Ch. DawsonKlášter benediktinského opatství postavený na skalnatém návrší nad Dunajem u městečka Melku (1702–1726 až 1738), arch. J. Prandtauer a J. Muggenast.Pozdněbarokní stavba příznačně směřující k velkoleposti a dosahující scénického účinku využitím výhodné polohy.obr. 2 interiér klášteraPohled na chrám ze strany zvonice Chrámová loď s průčelímBarokní theatrum dosahuje největších efektů při odpoledním osvětlení západním oknem.Humprecht Jan Černín, císařský velvyslanec v Benátkách, hledal v Itálii přes prostředníka vhodného architekta; zachoval se doklad o značné finanční částce, která byla vyplacena za návrh rodového paláce Černínů nejproslulejšímu architektu té doby – G. L. Berninimu. Černínský palác v Praze na Hradčanech, dokončení hrubé stavby v roce 1667, další úpravy v letech 1722–1747. Plány vypracoval hlavní architekt paláce Francesco Caratti; na stavbě působili J. Capauli, A. Leutner, Giovanni B. Maderna, Rossi; vnitřní úpravy poč. 18. století řídil F. M. Kaňka; portikus s balkónem (1747) je spjat s činností Anselma Luragha ad.;Dvoupatrová čtyřkřídlá mo- hutná budova se dvěma dvory; reprezentativní průčelí o délce 150 m s třiceti impozantními palladiovskými polosloupy (s ko- rintskými hlavicemi) sahajícími od konce bosovaného přízemí po celé výšce paláce k zalamovaným architrávům. Proměnu reprezentačních forem na raně barokním Černínském paláci komentuje Ch. Norberg-Schulz slovy: „zde se Palladio stal Čechem“ (Ch. Norberg-Schulz, Genius loci. Praha, Odeon 1994, str. 108). Severní průčelí se sedmi slepými arkádami se v přízemí otevírá dvěma sallami terrenami.Mohutná stavba (co do rozměrů královská rezidence) vyjadřovala sebevědomí Hum­prechta Jana Černína z Chudenic a mocenské aspirace šlechty zemí Koruny české – odtud její nadsazený mocenský výraz.Rezidence Clam-Gallasů na Starém Městě v Praze, od roku 1715, architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu.Nárožní stavba s nepravidelným půdorysem je vystavěna kolem dvou dvorů; dva mnumentální portály s giganty v průčelí stavby; v interiéru vyniká výjimečné „císařské“ palácové schodiště – vybudováno v letech 1722–1727; je zřejmě nejimpozantnějším palácovým schodištěm v Praze.Typ barokního městského paláce.závěr | 9. | 8. | 7. | 6. | 5. | 4. | 3. | 2. | 1.díl |mezititulky redakce