O. Ševčík | Architetura historie umění >4.díl<

Protestantská sakrální architektura hledá svůj estetický výrazNejvýznamnější protestantská stavba v AngliiSt. Paul’s Cathedral (1675–1711)LondýnSir Christopher WrenKatedrála překvapivě ve svém stylu odkazuje především na římský klasicismus a rané římské baroko, na klasicismus francouzského a nizozemského typu, v detailech i na gotiku (uplatnění gotických opěráků). Katedrála sv. Pavla dominující celému panoramatu Londýna byla Ch. Wrenem pojata jako výzva ke srovnání s chrámem sv. Petra v Římě. Tento monumentální styl (i když poněkud heterogenní; „Každý tvar a každou část budovy lze posuzovat samostatně, aniž ztrácí svůj skutečný význam,“ uvádí E. H. Gombrich) se mohl v Anglii uplatnit jenom v důsledku dočasného sblížení anglické koruny – Karla II. – s papežem a Římem. Působivý monumentální styl,ztělesněný v této stavbě, nejenže dokázal následně přetrvat konečný pád nepřizpůsobivých Stuartovců, ale římský klasicismus pak již zůstal vzorem pro anglikánské kostely. Stavbu Christophera Wrena (1632–1723) charakterizuje výjimečná 111 m vysoká kupole o rozpětí 33 m, se složitou konstrukcí: vnější konstrukce kupole je ze dřeva, kamenná lucerna na vrcholu o váze 85 tun je podepřena kupolí z cihel o síle 45 cm, která probíhá mezi vnější a vnitřní kupolí. Tambur s vysokou atikou, mohutný dvoupatrový portikus s osmi zdvojenými korintskými sloupy v horním patře a dvanácti v přízemí západního průčelí zarámovaného dvěma masívními postranními věžemi; tyto věže – nejbaroknější element celé stavby – koncipoval přesvědčený protestant jako výzvu ke srovnání s katedrálou sv. Petra v Římě – takto obrovité věže pro římskou katedrálu navrhl Bernini, ale ty se zřítily. Pro Wrena věže vyvažovaly kupoli s průčelím. Celkově převládá akademický klasicismus, estetika je pro svoji uměřenost, duch stability a síly cítěná jako velmi anglická.Projekt revitalizující proslulé londýnské náměstí Paternoster Square se pokusil vyhnout jak historizujícímu stylu (ne vystavět znovu minulost), tak stylu high-tech, a vytvořil prostředí s řadou staveb s různými účely (úřady, hotely, obchody, promenády ad.). Proti dosavadním většinou tříposchoďovým budovám se projektovaly budovy o 5 až 6 podlažích (s řadou podlaží pod zemí pro služby) kolem katedrály sv. Pavla. Byla požadována rozmanitost staveb, individuálnost, pluralita, respekt k dominující katedrále a výsledkem měla být syntéza.Profánní architektura na prahu třicetilté válkyOsudy města a jeho architektaRadnice v AugsburguArchitekt Elias Holl (1573–1646)Bohatě dekorovaná, plasticky propracovaná fasáda byla pro svoji estetickou hodnotu vždy vysoce ceněna. Neméně architektonicky hodnotné je jasné prostorové členění toskánské sloupové haly v přízemí, stejně tak skutečnost, že vnitřní uspořádání budovy se zrcadlí na fasádě masívní stavby (obr. 1) – ve středu radnice se architektem vyznačuje slavný Zlatý sál šesti vysokými úzkými okny s nadřazenými okenními ovály. Obě rohové věže se podařilo architektovi zařadit dodatečně a radnice tím získala monumentální vzhled. Říšská orlice na velkém štítu jen dotvrzovala význam bohatého Augsburgu jako říšského města.Radnice v Augsburgu, započato se stavbou v roce 1615, stavba dokončena již na samém počátku třicetileté války (1620), která těžce poznamenala i toto bohaté kupecké město. Elias Holl jako městský stavitel dodal za dvě desítiletí své činnosti od základu nový vzhled celému Augsburgu. Ve svém vlastním životopise si Elias Holl více cení svých inženýrských a technických výkonů než své práce umělce, který navrhl jedinečnou fasádu radnice.Když za třicetileté války v roce 1631 císařská katolická strana dobyla město, museli radní proslulého architekta E. Holla propustit ze svých služeb. Městský architekt chtěl sice nové katolické vrchnosti ve všem naslouchat a vycházet vstříc stavebním požadavkům, ale „bäbstische Predigen“ se mu jako protestantovi příčily. Elias Holl se tak v období náboženských válek stal jednou z obětí „zákazu povolání“. Stalo se tak ve městě, kde Ferdinand I. reguloval Augsburským náboženským mírem vztahy mezi protestanty a katolíky v Říši. To vše bylo třicetiletou válkou zničeno.Není bez zajímavosti, jak došlo k financování rozsáhlého programu staveb ve městě. Augsburg měl v té době zenit své moci a významu za sebou; obchodní a těžební impérium Fuggerů patřilo již dějinám, obchodní dům další slavné rodiny Welserů musel ohlásit konkurz, státní bankroty ve Francii, Španělsku a Portugalsku ruinovaly augsburské obchodníky stejně tak jako protihabsburské povstání v Nizozemí či úpadek obchodu s Benátkami po nástupu turecké hrozby ve Středomoří. Augsburg sestupoval i do politického stínu, tak jak se zasedání říšských knížat stále častěji konala ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve městě přibývalo nezaměstnaných kupců a řemeslníků. Ale pokladna říšského města byla tehdy ještě pozoruhodně plná a radní řešili problém, zda mají peníze vydat na sociální podpory, anebo financovat velkorysý stavební program, který měl změnit vzhled města a zajistit práci nezaměstnaným. Radní nakonec vsadili prozíravě na stavební konjukturu. V této situaci stanul jmenováním na rozhodujícím postu „Stadtwerkmeister“ právě Elias Holl.Srv. Bernd Roeck: „Elias Holl. Architekt einer europäischen Stadt“;Hanno Walter Kruft, Bernd Roeck: Dokumente zu Leben und Werk von Elias HollAlbrecht Durer, Velké dělozávěr | 9. | 8. | 7. | 6. | 5. | 4. | 3. | 2. | 1.díl |mezititulky redakce