O čem to bylo? Přednáška Vesmírná architektura (ALITER II)

V Praze ve Veletržním paláci proběhla vůbec první přednáška na dané téma v České republice. Navazuje na mezinárodní vzdělávací cyklus ALITER zahájený letos v červenci ve španělské Valencii. Cílem bylo seznámit posluchače s plány NASA, ESA (European Space Agency) a ISRO (Indian Space Research Organisation) v otázkách emigrace lidstva do vesmíru, nebo s možnostmi studia vesmírné architektury a také s trhem práce pro vesmírného architekta.

 

Mezi přednášejícími byli vesmírní architekti z celého světa (představím je postupně ve stejném pořadí, v kterém mluvili), událost zorganizoval Ondřej Doule, jenž vys

tudoval ISU (International Space University), kde nyní pracuje jako vědecký pracovník. Ondřej Doule přednášku zahájil, a představil hosty za pomoci Petra Pištěka, který je proděkanem  ARCHIPu (viz ARCHIP - první soukromá vysoká škola architektury v ČR, Polemika nad veřejnou prezentací ARCHIPu). Během zahájení O. Doule zdůraznil, že Češi jsou výborní ve vědě i ve světovém měřítku, ale ke své škodě nevyužívají možností v zahraničí.

Pokračoval tím, že zatím existuje většina vesmírné architektury pouze na zemském povrchu. Díky extrémům, v kterých se bude nacházet ve vesmíru, je nutné výbavu i veškeré možné situace řádně vyzkoušet v co nejextrémnějších podmínkách. Proto probíhá řada výzkumů pod vodou, v pouštích, arktických oblastech a ve speciálních výzkumných stanicích se zkoumá život na jiných planetách. Do vesmírné architektury můžeme zařadit i vesmírná letiště (jako například Virgin Galactic v americkém státu Nevada) a kosmodromy. O. Doule ukázal diagram, který dělí vesmírnou architekturu podle prostředí výskytu:

na zemskou (viz. výše) na jiných nebeských tělesech transportní systémy na orbitě tvořenou jedním tělesem na orbitě tvořenou více tělesy.

Brent Sherwood

Manažer a stratég divize pro vývoj nových misí a konceptů v NASA Jet Propuslion Laboratory. Současně zastává pozici Manažera programu průzkumných robotických systémů ve

společnosti Boeing, kde je též ředitelem oddělení obchodního rozvoje věd a Mezinárodní kosmické stanice. Dále zastává manažerské a technické funkce v oblastech komercializace aktivit na nízké orbitě Země, transportu do vesmíru, projektu Sea Launch, výroby ISS modulů a spolupracuje na řadě konceptů pro průzkum vesmíru člověkem. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

Slyšet Brenta Sherwooda bylo jako sledovat americký dokument o projektu Apollo. Vzezření, souvislý projev a celkové sebejisté vystupování, jenž nemůže nic rozhodit.

“Architektura je druhou nejstarší profesí...”

... začal svůj projev B. Sherwood. Pocit bezpečí, ochrany před nepřízní počasí, zvířaty a lidmi. Hledání dokonalosti, krásy, identity a kultury. To je výčet pouze některých základních cílů architektury. Jak na to navazuje vesmírná architektura? Tím, že se snaží tyto hodnoty uplatnit také ve vesmíru, který má diametrálně odlišné výchozí podmínky. Vesmír je obrovský (nekonečný?), ale na chyby prostor není. Radiace, extrémní teploty, chybějící kyslík, nulová či nízká gravitace, atd... to je jen zlomek vlivů, které člověka “dříve nebo hned” zabijí. O tom, že při procházce po jakékoli známé planetě nenarazíte na žádný supermarket s potravou ani nemluvě. Proč podle Sherwooda lidé vynakládají takové úsilí, aby se do Vesmíru dostali a byli schopni tam existovat? Protože jednoduše přebývají tam, kde je to možné. Sherwood věří, že postupem času se “nahoru” přesune část businessu, bydlení, zábavy apod. a úkolem architektů je vytvořit pro tyto činnosti vhodné prostředí.

B. Sherwood zmínil jako mezník v rozvoji oboru vesmírné architektury rok 2002, kdy se poprvé konala akce shromažďující zainteresované architekty z celého světa na konferenci První sympozium vesmírné architektury (the 1st Aerospace Architecture Symposium - SAS 2002) v americkém Hustonu (více informací www.spacearchitect.org). Od té doby se pořádají 2 - 3 konference ročně, po celém světě se vydává literatura o vesmírné architektuře a díky zmíněnému webu a institucím typu AIAA (American Institute of Aeronautics and Astronautics) a RIBA (Royal Institute of British Architects) se vytváří rok od roku pevnější most mezi vesmírem a tradičními architekty. Sám Brent S. se aktivně zapojuje do budování tohoto mostu - spolu s A. Scottem Howeim napsal knihu Out of This World: the New Field of Space Architecture.  

Olga Bannova

Pracuje jako vědecká pracovnice a profesorka na Sasakawa International Center for Space Architecture (SICSA) při univerzitě v Houstonu. Má mnohaletou zkušenost s architektonickou praxí ve firmách v Moskvě a Houstonu. V Houstonu vyučuje od roku 2005, a to v jediném magisterském programu na světě, který se specializuje na vesmírnou architekturu. Ve svém výzkumu se Bannova soustředí na návrh a analýzu vesmírných dopravních prostředků, habitatů a systémů jako je nafukovací konstrukce, dále na principy návrhu v odlišných gravitačních podmínkách a projektování pro extrémní prostředí na Zemi. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

“Architektura v celém vesmíru?”

Kromě Země se jedná o velmi extrémní prostředí. Mezi projekty uvedla hotel ve vesmíru, AGSEV (Artificial Gravity Surface), Excursion Vehicle a Space Hab, který by se dal použit cestou na Mars. SICSA mimo zmíněné projekty podporuje výzkumné moduly v extrémních podmínkách na Zemi.

Barbara Imhof

Je jedním z vedoucích manažerů studia Liquifer Systems Group jež se zabývá architekturou, systémovým inženýrstvím, ergonomií, fyzikou a kosmickými technologiemi. Její projekty z oblasti vesmíru jsou zpravidla zaměřeny na studie proveditelnosti, koncepční studie, ale také na výrobu a návrh modelů a prototypů pro vesmírné organizace ESA (European Space Agency), Thales Alenia, DLR (Deutsche Zentrum für Luft- und Raumfahr) a EADS (European Aeronautic Defence and Space Company). Barbara Imhof je také projektovým manažerem mezinárodního výzkumu z oblasti umění Biornametrics - Architektura definována strukturou přírody. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

Roku 2002 pořádala Barbara Imhof v holandském Noordwijku workshop Lunar Base Design workshop, kterého se zúčastnilo na 50 studentů všemožných profesí. Cílem a předmětem práce Barbary Imhof je lidský a robotický výzkum, Mars a asteroidy, ve kterých vidí pro lidstvo velký potencionál. Jako hnací sílu pro výzkum vesmíru vidí politické, ekonomické, kulturní i vědecké důvody. Zkoumá všechny aspekty a situace pobytu lidí ve vesmíru. Mezi dopravní vesmírné prostředky, jenž navhrla, partří Exo Mars Rover - modul pro mise na Mars, nebo dvoumístný modul RAMA - rover pro mise na Měsíc i Mars. Při navrhování spolupracuje s doktory i ergonomisty, což potvrzuje slova ostatních přednášejících, že vesmírná architektura je velmi komplexní disciplínou, do které se musí zapojit kromě konstrukčních inženýrů a architektů i doktoři, psychologové, biologové a vesměs většina vědeckých profesí.

Susmita Mohanty

V roce 2000 zahájila podnikání ve vesmírném sektoru. Je spoluzakladatelkou konzultační společnosti MoonFront LLC a architektonického ateliéru zaměřeného na vesmírnou architekturu Liquifer. Od roku 1996 spolupracuje na řadě projektů vesmírných organizací NASA, ESA, ASA, ISRO a v letech 1998 – 2000 pracovala též pro společnost Boeing. V současnosti provozuje společnost Earth2Orbit se sídlem v Indii zabývající se nejen vesmírnou architekturou. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

“India must lead! Never Piggy Back!”

Projev Susmity Mohanty byl na naše poměry velmi temperamentní až diktátorský. Propagovala Indii jako zemi, která ovládne vesmírný výzkum, protože jinak to prostě nejde. Indie je nejlepší a musí hodně pracovat, ale dokáže to. Indie bude vůdčím hybatelem.

Mám rád energii a zaujetí pro věc, ale tento projev vrávoral na hraně “trvalé udržitelnosti”.

Susmita M. mimojiné podotkla, že celá polovina obyvatel Indie je nižšího věku než 25 let, což se mi zdá až neuvěřitelné v porovnání s Českem. Všichni věří, že se podívají do vesmíru. Této důvěře pomáhá i fakt, že indický vesmírný program je téměř 40 let starý. Během té doby vyslala Indie na zemský orbit x raket a satelitů, a teď už jí jen zbývá přibalit astronauty a dostat je na Měsíc, Mars atd. Věřím, že toho dosáhne, protože pokud je alespoň desetina početných Indů tak akčních a nabitých energií jako Susmita M., tak bychom se my jako západní svět měli začít bát o své technologické prvenství a začít tvrdě makat, jinak nás brzy podobně motivované země nebudou potřebovat ani jako partnery. Nejen v astronautice.

Mezi projekty Susmita M. zmínila podzemní lidské obydlí Lunar Base Concept a Mobile Habitat. (viz http://www.aiaa-sf.org/dmtg/04-05.html)

Tomáš Rousek

Absolvent FA ČVUT v Praze, International Space University ve Štrasburku a ředitel mezinárodní společnosti A-ETC zabývající se inovativními metodami designu a architektury. Nyní se v NASA zabývá navrhováním habitatů s umělou gravitací. Kromě toho se zaměřuje na výzkum robotických konstrukčních metod a nafukovacích konstrukcí. Je také spoluorganizátorem série výstav futuristické architektury Futura Pragensis a Aeonscope. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

Tomáš Rousek doslovně zářil pozitivní energií. V obou očích si musel každý všimnout jiskry a nadšení bez hranic. Bohužel mu nezbylo moc času a tak jeho velmi krátká prezentace proběhla rychleji, než vybuchne roznětka. Zajímavým poznatkem bylo, že pokud se měsíční prach povaří jednu minutu v mikrovlnné troubě, vznikne výborný stavební materiál. A ten právě Tomáš Rousek využívá ve svých projektech, mezi které patří například AG_LAB2G nebo AG_NEO. Škoda, že v rájích pro kutily měsíční prach ještě neprodávají.

 

Raúl Polit Casillas

Hlavní iniciátor a zakladatel mezinárodního vzdělávacího cyklu ALITER, v rámci kterého se koná i přednáška Vesmírná architektura. Vede architektonické studio XAR Sidereal a je manažerem nově založeného semináře o vesmírné architektuře na Katolické universitě ve Valencii. V současnosti je studentem magisterského programu na International Space University. Během zahraniční stáže spolupracoval s NASA. (vyjmuto z tiskové zprávy, pozn. autora)

“Ciolkovskij jednou řekl: Země je kolébkou lidstva, ale lidstvo nemůže ve své kolébce zůstat napořád.”

Raúl, jako jediný španělský “vesmírný architekt” a iniciátor cyklu ALITER projevil nadšení z vesmíru a dobrodružství, které nás díky tomu čekají. Lidé se musí setkávat, vzdělávat se a diskutovat, aby danou problematiku posunuli dále a něco dokázali. Vesmírná architektura má obrovský potenciál a je důležité myslet jinak a hledat informace jinde, než jsme byli doposud zvyklí.