Nemaskovat jizvy starého domu. Ve staré lisovně vína se teď pořádají svatby

Když se mladý pár staré odlehlé budovy na podzim roku 2020 ujal s cílem probudit ji opět k životu, nacházela se už ve stavu ruiny. Ještě v padesátých letech minulého století fungovala tato původní lisovna vína jako hospoda, poslední dvě dekády už ale zůstala napospas vandalům, větru a dešti. Bylo jasné, že s rekonstrukcí budou potřebovat odbornou pomoc – spolumajitel Eliáš Slunečko se proto ihned obrátil na svého kamaráda z dětství, architekta Jana Veissera. A jak se rychle ukázalo, byla to ta nejlepší volba. „Při návštěvě architekt řekl: Ty peníze si vynásob dvěma a ten čas tak čtyřma a pak se dostaneš na realitu,“ vzpomíná Eliáš Slunečko, který objekt Na lisu vlastní a provozuje se svou manželkou Klárou.

Více k tématu

A Architektura

Ve své době div. Obchodní dům v Jaroměři od Josefa Gočára je znovu přístupný

28. 7. 2023

A Architektura

Autenticky ošuntělé. Kocanda Kravsko má nové pokoje pro hosty, v nichž se staré potkává s novým

21. 6. 2023

Protože se investor s architektem dlouho znali, měli k sobě velkou důvěru. Jan Veisser tak mohl být v pozici dirigenta, který rekonstrukci řídí zpovzdálí, radí a konzultuje – výsledek ale nechával plně v rukách majitelů, kteří celou rekonstrukci realizovali svépomocí. Nevznikla dokonce ani jedna vizualizace. Architekt Veisser má s opravami starých domů bohaté zkušenosti díky svému působení v ateliéru ORA, takže věděl, na co je potřeba dát pozor a že tím nejcennějším v podobných případech bývá autenticita, kterou nesmí nové zásahy přebít.

„Rekonstrukci provázelo samozřejmě mnoho neveselých momentů a strastí zejména s financováním. Také materiál bleskově zdražoval. Své udělal i koronavirus. V tomto případě ale v pozitivním směru. Díky zavřeným učilištím bylo velmi jednoduché sehnat velké množství brigádníků na pomocné práce. Na domě pracovali také Ukrajinci a Ukrajinky. Se začátkem války to pro ně bylo samozřejmě těžké. Novinky z fronty v ukrajinském jazyce se nesly stavbou každý den. Z okna vlála ukrajinská vlajka,“ popisuje Slunečko.

Stavení se nachází na krásném místě u severočeské vesnice Brzánky – nad sebou má svahy, kde rostla vinná réva, pod sebou pak široké koryto líně tekoucího Labe. Když se k němu po polní cestě přiblížíte, snadno nabydete dojmu, že dům žádnou velkou rekonstrukcí v poslední době neprošel. Architekt totiž doporučil ponechat fasádu tak, jak byla. Kromě finanční úspory dává místu jedinečnou atmosféru určité nenucenosti. S oprýskanou omítkou pak hezky ladí nová okna v dřevěných zelených rámech.

V přízemí domu najdeme kromě oddělené kuchyně a dalšího zázemí především velký otevřený sál s kachlovými kamny a trámovým stropem – některé trámy jsou původní, ostatní „nové“, avšak pořízené z druhé ruky, aby v prostoru nerušily. Podobně přistoupili třeba také k opukové podlaze ve vstupní chodbě, kterou za socialismu zalili betonem a zničili. Že jde o ochozenou dlažbu z antiku, nemáte šanci poznat. Symbolem nových úprav je tak pouze po vstupu do domu nápadný lustr autorsky navržený architektem Janem Veisserem.

V prvním patře vznikly jednotlivé pokoje, některé mají oddělené koupelny, jiné zdobí umyvadla umístěná na starých komodách. Interiéry mají jednotný styl nesoucí se v kombinaci starého s novým. Zaoblené podkroví je ponecháno jako otevřený prostor vhodný k přenocování většího počtu přátel nebo třeba ke cvičení jógy.

Příjemný zážitek z návštěvy místa podtrhuje také rozlehlá zahrada přecházející ve stráně s remízky. Do budoucna se počítá s výsadbou vinné révy pro připomínku někdejších vinohradů i původního účelu stavby. Na lisu je místo s nenucenou atmosférou, které si na nic nahraje. A díky tomu stojí za návštěvu.