Nejdříve uklidit. Jak proměna veřejného prostoru oživila chudou albánskou vesnici
Albanian Carpet (česky Albánský koberec) od Casanova+Hernandez Architects vytváří centrum malé albánské vesnice ležící na břehu Skadarského jezera. Projekt po více než dvaceti letech kolonizace veřejného prostoru nabízí obyvatelům prostor pro život.
Emma Wald , 22. 11. 2021
Devadesátá léta 20. století patřila v Albánii turbulentním a katartickým událostem. Po konci tvrdého komunistického režimu rozpoutal kolaps vládního pyramidového schématu v roce 1997 několikaměsíční občanskou válku. Země se stabilizovala až na přelomu tisíciletí. Albánci bez špetky důvěry ke státním institucím tehdy začali stavět svou zemi na nohy – bez placení daní a stavebních povolení.
Původně samostatnou rybářskou vesnici Shiroka, dnes část skadarské aglomerace, najdeme na jižním břehu Skadarského jezera nedaleko centra města Skadar. Ještě nedávno hlavní silnici, jedinou příjezdovou cestu, lemovaly ilegální placená parkoviště, restaurace a jejich předzahrádky, stánky, obytné domy, suť a další odpad. Nepovolené stavby znemožňovaly přístup k vodě a privatizovaly dech beroucí výhledy na jezero a okolní hory.
Více k tématu
Obývákem proti kolonizaci
Projekt španělských architektů Heleny Casanova a Jesuse Hernandeze a jejich studia sídlícího v Rotterdamu reaguje na sociální, environmentální a ekonomické problémy oblasti a bere si za cíl funkčně obnovit břeh jezera i pouto obyvatel k jejich vesnici.
„Prvním úkolem bylo vše uklidit, až potom jsme se mohli pokusit zvrátit zažitou kolonizaci veřejného prostoru,“ vzpomíná dnes architektka Casanova. „Lidé stavěli své soukromé domovy na veřejném prostranství. Naším cílem byla proměnit samotný veřejný prostor v domov.“
Projekt Albanian Carpet, který je aktuálně nominován na Cenu Evropské unie za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award 2022, pracuje s tvarem tradiční otomanské obývací místnosti Oda, která sloužila jako místo k setkávání se s hosty, k zábavě a případně i k přespávání. Navržené Ody jsou dedikované různým činnostem, například hrám, posezení, jedení nebo k pozorování západu slunce. Každá Oda má svůj výhled na scenérii hor a jezera, přičemž všechny se shlukují kolem volné plochy pro kulturní dění zhruba uprostřed řešeného území. Na východ odtud můžeme najít plážový boulevard, prostor pro rybáře a jejich lodě a tzv. rybářský koutek, ve kterém je umístěna socha oslavující rybářství jako tradiční zdroj obživy. Na západ se rozvíjí promenáda.
Název projektu prozrazuje také inspiraci v albánských kobercových vzorech. Během seznamování se s místem navštívili Casanova a Hernandez rybáře, majitele restaurací, úředníky a také ženy, které dodnes ručně vyrábějí albánské koberce. Jejich tradiční vzory následně architekti přenesli do mozaiky veřejného prostoru.
Černobílý rastr mozaiky a jeho inverze rozlišuje pěší zónu od silnice. „Líbí se mi to moc, je to tradiční, je to lepší než to, co tu bylo před tím. Je to určitě změna k lepšímu,“ pochvaluje si novou podobu veřejného prostoru majitel místní rybí restaurace.
Jednoduše a trvanlivě
Silnou ideou projektu je omezení automobilové dopravy. Řešené území dává mnoho prostoru pro pěší a cyklisty. Odstranění vozovky z pobřeží není možné úplně, jedná se totiž o jedinou souvislou tepnu automobilové dopravy do Shiroké a do vesnice dále na břehu. Vozovka je dimenzována na průjezd v obou směrech a parkovací místa najdeme ihned za vjezdem do vesnice.
Kvůli malému rozpočtu na realizaci pracovali architekti v první řadě s dostupnými, trvanlivými a zároveň udržitelnými materiály. „Použili jsme robustní materiály jako žula, beton a potažená ocel,“ vyjmenovává Casanova s tím, že jediným materiálem vyžadujícím údržbu je dřevo použité na lavice a stoly. „Tomu se nedalo vyhnout, chtěli jsme navodit domácí atmosféru.“
Původní vzrostlá vegetace byla ošetřena a zachována a okolí doplnilo dalších 153 nově vysázených stromů, převážně platanů. V Odě k sezení a odpočinku slouží originální křesílka Morpheus, které Casanova a Hernandez navrhli pro jejich první zakázku v Albánii, rekonstrukci Marubi muzea ve Skadaru. Křesílka se dají otočit do čtyř pozic a mohou být vyráběna z několika materiálů. Tady najdeme křesílka betonová.
Na dobré cestě
Projekt vznikl v rámci urbanistické studie, která se zabývala 115 hektary zahrnujícími břeh jezera, Shirokou a přilehlé hory. Výstup v podobě masterplanu navrhoval intervence pro konkrétní místa. A první realizací byl právě Albanian Carpet. Zakázku architekti získali prostřednictvím inženýrské firmy, která vyhrála tender na realizaci. Ta je následně k projektu přizvala coby architekty. Aktuálně je dokončena první fáze, druhá se bude týkat výstavby nového muzea na místě zchátralého betonového vlnolamu. Expozice muzea se zaměří na zdejší floru a faunu a jejich důležitou součástí bude také předávání místních řemesel formou tvůrčích dílen a videí.
Rok po dokončení první fáze projektu můžeme v Shiroké stále vidět některé nežádoucí jevy. Do prostoru se vrátily ilegální restaurační posezení a stánky. Z obousměrné vozovky se stala vozovka jednosměrná s podélným parkovacím stáním, vytvářející ošemetné dopravní situace. Návrh španělských architektů přesto neselhává.
Prostranství oživují koncerty, festivaly, letní kino a třeba i výstava historických aut nebo politické projevy (v květnu 2021 si albánský předseda vlády pro svůj projev vybral Shirokou místo Skadaru). Podle místního úřadu Shirokou letos během letních měsíců navštívilo 5 000 lidí denně, což má pozitivní vliv na místní obchod. Místní obyvatelé „koberec“ oceňují, prostor považují za vlastní a učí se o něj pečovat. „Je to proces, ale je to na dobré cestě,“ dodává Helena Casanova.
