Na bedrech starého Okalu

Poklidná část menšího města na Moravě je zastavěná převážně rodinnými vilkami s plochou střechou, některé pocházejí ještě z předválečné doby, jiné vznikly v sedmdesátých letech. Vedle jednoho z mála domů se střechou šikmou stál ještě nedávno montovaný Okal, který by zapadl spíše do prostředí venkovské zástavby. Jeho majitel si přál domek přestavět a rozšířit, dát mu zcela jiný, modernější vzhled a městský charakter. Obrátil se na architektku Ivanu Dombkovou a firmu Donlić interier, které dlouho osobně zná a jejichž styl obdivuje. Původní Okal stál v návaznosti na silnici a obracel se k ní svou jižní fasádou, do zahrady vedla severní okna. Změnit tuto nevhodnou orientaci však nebylo možné, nová stavba na opačné straně zahrady by stála v mnohem nižší poloze na hrázi řeky. Při záplavách v roce 1997 byl celý pozemek hluboko pod vodou, řeka zatopila tehdy i suterén vyvýšeného domu, a zastavila se těsně pod podlahou přízemí. Z těchto důvodů majitel nechtěl riskovat, a nový objekt si přál postavit na bezpečných základech starého Okalu u silnice, menší přístavba na něj měla navazovat směrem do zahrady v téměř stejné výšce.Náhrada za zabydlenostArchitektkou navržený koncept vycházel z těchto místních podmínek a nároků majitele, který se na projektu osobně podílel a v detailech dořešil dům podle zkušeností a možností vlastní stavební firmy. Na Donlić interier pak zase zcela bez omezení nechal vyřešení a provedení interiéru.Na rozdíl od majitele, který měl od počátku dům „před očima“ a věděl přesně, jaký styl se mu líbí, pro jeho ženu byla stavba velkou neznámou. Osobně by si přála raději klasický domek se šikmou střechou, moderní architektury se obávala. Nedovedla si představit, jak bude žít ve strohém neosobním interiéru, bála se nedostatku světla. Hrubá stavba její nedůvěru spíše podporovala, než aby ji rozptýlila. První zvrat přišel až v okamžiku, kdy se dům začal obkládat cihelnými pásky. Sousedé jí zavolali, ať okamžitě přijede a zastaví práci, že obklady jsou příšerné a křivé. Jak se blížila k domu, najednou věděla, že to je přesně ono, co se jí bude líbit. Začala se s domem sžívat, začala jej mít ráda. Dnes, po několika měsících bydlení, se v něm cítí velmi spokojeně. Moderní interiér už jí nepřipadá cizí a nevlídný, průhledy domem, volný prostor a účelné zařízení přinášejí zcela nové příjemné pocity, dokázaly plně nahradit doposud známou, jen „teplou“ zabydlenost.Technické řešeníV původním, jen částečně zapuštěném suterénu zůstaly garáž a technické provozy, ale celá montovaná stavba Okalu se strhla, na jejím místě se postavil nový dvoupodlažní dům s plochou střechou. Přízemí doplněné přístavbou s vnitřním bazénem je obloženo cihelným zdivem, horní patro má charakter lehké dřevostavby s bílými dřevěnými obklady, jeho mnohem menší hmota je položena nad oběma spodními objekty. Stavba je doplněna ještě subtilní dřevěnou konstrukcí přístřešku pro stání automobilu, a v zahradě zastřešeným venkovním sezením s grilováním.Celý dům byl postaven suchým procesem, obvodové zateplené stěny jsou doplněny provětrávanou fasádou. Pro předsazenou stěnu tu využil majitel novinku firmy Knauf – aquapanel, který je vyroben na bázi cementu a popele, mimořádně odolný vlhkosti a tvarově naprosto stálý. Obklady na něm nemusí být ani vyspárovány, takže působí velmi plasticky, jako klasické režné zdivo. Namísto běžných keramických pásků určených k venkovním obkladům (klinkery) použil majitel zdivo z bouraných objektů. Na Moravě se na čištění a řezání starých cihel na pásky zaměřila jedna z firem. Na obkladech se sice musí čas od času obnovovat penetrační nátěr, nejsou ani výhodně levnější, ale působí přirozeněji, nepřesnosti v rozměrech a barevnosti cihel dělají fasádu živější (dokonale přesné pásky mohou vyvolávat dojem až umělého, plastového obkladu). Navíc recyklace starého zdiva je příznivá i z ekologického pohledu.Všechny okenní otvory mají hliníkové rámy v bílé barvě s izolačním zasklením, okna jsou opatřena stahovacími roletami. Dům je vybavený tepelným čerpadlem, na které je napojena i klimatizace, z hlediska řešení tepelné pohody v zimě i v létě je tedy značně nadstandardní. Vyšší náklady se ale po čase částečně vrátí úspornějším provozem.Dispozice bez chodebDo zvýšeného přízemí se směrem od ulice nastupuje po venkovním schodišti, skleněnou stěnou vymezená předsíň navazuje na velkou šatnu, a opticky je už propojena s obytným prostorem. Jeho vyšší část je vlastně velkou obytnou kuchyní s jídelnou, po několika schodech se schází dolů do části obývacího pokoje. Oba prostory jsou volně propojeny, oddělené pouze vizuálně oboustranným krbem. Na obývací pokoj navazuje prosklenou stěnou nejen boční část pozemku, ale také prostor bazénu, přes jehož stěny je vidět do celé zahrady. Z jídelny se vystupuje nahoru do patra, přímo z ní (bez dalších zbytečných chodeb) vedou dveře i do pokoje pro hosty a do koupelny. Horní patro je ložnicovou části s koupelnami. Jedna z nich je propojena s ložnicí rodičů, stejně jako prostorná šatna, čirými skleněnými stěnami je oddělen pouze sprchový kout. Druhá koupelna je spojovacím článkem mezi dvěma dětskými pokoji. V celém domě nejsou žádné klasické chodby, obytný prostor je plně otevřený, oddělené dveřmi jsou jen soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny. Funkci chodby v patře přebírá galerie otevřená do přízemí, bohatě prosvětlená jižním sluncem. Díky plnohodnotnému využití veškerého prostoru k vlastnímu bydlení nemusel být dům příliš velký. Jak sami majitelé říkají, je tak „akorát do ruky“.Okna na výhodný jih, ale zato do ulice mají v přízemí jen pokoj pro hosty a koupelna, v patře jsou z ulice prosvětlené schodiště a galerie s dveřmi do ložnic. Okna obývacího pokoje vedou na východ a přes bazén do severní zahrady, z východu je přes vstupní předsíň osvětlená také kuchyň. Stejnou orientaci mají dětské pokoje, z východu je přes koupelnu přisvětlená ložnice rodičů, která je svým velkým oknem orientovaná do severní zahrady. Dům se tedy okny otevírá do tří stran, pouze západní stěna je plná bez oken. Jednak by okna na západ dům v létě nepříjemně přehřívala, a také by vedla na zahradu blízkých sousedů.Svobodný interiérKdo zná předchozí realizace Donlić interier, okamžitě rozpozná charakteristický rukopis Ivany Dombkové, přestože tady se kvůli menším dětem více než jinde zaměřilo řešení interiéru na praktičnost a snadnou údržbu. Povrchy skříněk v kuchyni a desky stolů jsou provedeny v přírodním dubu (stejně jako podlaha), dub je nejen tvrdý, ale oproti jiným dřevinám i tvarově stálý při případných vlhkostních změnách. Technické vybavení kuchyně má nerezovou úpravu, černá pracovní deska je vyrobena z umělého kamene, velmi dobře se udržuje v čistotě. Velká kuchyň poskytuje dostatek nejenom pracovních ploch, ale i úložných prostorů. Velmi zajímavé je řešení detailů, které usnadňují provoz kuchyně, a přitom mají vysokou estetickou úroveň (viz samostatný článek Příjemné drobnosti): vysouvací panel s elektrickými zásuvkami na pracovní desce, vnitřní dělení zásuvek na příbory, lávový gril zabudovaný přímo do pracovní desky.Oboustranně prosklená krbová vložka umožňuje vnímání ohně z obývacího pokoje i kuchyně, její obložení s šedivou omítkou je výrazným solitérem v interiéru. Původně architektka Dombková navrhla krbové těleso tvarově jednodušší a zavěšené ve vzduchu (schody pod ním tak mohly procházet bez přerušení), ale majitel řešení změnil, aby do hmoty mohl zabudovat vedení instalací ke vzduchotechnice. I tak zůstává prostor pohledově propojený, z obývacího pokoje se otevírá průhled nejen do jídelny a kuchyně, ale přes schodiště také na galerii patra. Propojení umocňuje denní světlo přicházející jižním oknem nad schody i vstupní prosklenou předsíní, stejně jako důmyslné doplnění světlem umělým. Ze sezení v obývacím pokoji tak člověk dokáže pohledem obsáhnout téměř celý dům od ulice až po zahradu, není uzavřený v těsném prostoru, omezený příčkami. Právě tyto dojmy jsou největším přínosem pro ty, kdo dosud neměli možnost v moderním interiéru přímo pobývat. Fotografie totiž mnohdy působí studeněji než realita, nemohou plně postihnout atmosféru prostoru.Realizace Donlić se kromě promyšleného konceptu a kvalitního designu vyznačují také pečlivým provedením všech detailů, firma si totiž vychovala vlastní řemeslníky. Díky tomu dokáže ručit za bezchybné a přesné provedení, bez kterých by jednoduchý moderní design ztrácel svůj hlavní účinek. Může si pak dovolit neobvyklá a originální řešení, ať už se jedná o zárubně dveří a kliky, posuvné skleněné stěny nebo celé nábytkové sestavy. Ostatně samotný nábytek v domě příliš nevnímáte, je omezen pouze na vlastní kusy pro pohodlí lidí. Veškerý úložný nábytek už je schovaný ve stěnách, takže prostory jsou geometricky téměř čisté, nic z nich zbytečně nevyčnívá. Psáno pro časopis DOMOV 12|2004Na bedrech starého Okalu | Brdské lesy v okně | Vánoce ve světle světových trendů | Štědrý a veselý stůl | Koberce vzaté na milost | Hanácké dožínky | Mixér, šlehač nebo robot? | Dům na trati do Berlína | Postavit chtěl bych pro tebe | Advent je tady | Zimní inspirace | IRDS znamená sklo | Doba ještě přeje úvěrům. Zdražení je však za dveřmi. |