Muzeum historie holokaustu v památníku Yad VaShem v Jeruzalému

Na kopci nad jeruzalémským údolím Ein Kerem byl po deseti letech budování v březnu 2005 otevřen veřejnosti nový komplex Yad VaShem, jeden z nejznámějších památníků obětem holokaustu na světě. Původní instituce památníku byla založena v roce 1953 zvláštním zákonem Knessetu (izraelský parlament) a jeho nejdůležitějším zaměřením je shromažďovat a ochraňovat vzpomínky na minulost a vzdělávat mladou generaci o holokaustu a jeho významu. Součástí nového rozsáhlého muzejního komplexu jsou Muzeum historie holokaustu, Muzeum umění, výstavní pavilony, Výukové, Vizuální a Návštěvnické centrum a synagoga.

MUZEUM HISTORIE HOLOKAUSTU

Muzeum historie holokaustu je jednou z nejdůležitějších částí památníku Yad VaShem od jeho založení. Jeho nová budova, která nahradila původní, se tak stala přirozeným centrem komplexu.

Příběh holokaustu nemá srovnání, a architekt si jasně uvědomoval, že památky na něj nelze uchovávat v tradiční budově. Nezvyklá budova Muzea historie holokaustu, vizuálně nejvýraznější stavba na návrší, je však přiměřená citlivému místu a okolním stavbám se silným obsahem. Architekt ji navrhl jako místo archeologických nálezů. Aby zachoval pastorální charakter hřebene Hory vzpomínek (Mt. of Remembrance) a vyhověl požadavkům památníku, že Sál vzpomínek (Hall of Remembrance), ohnisko vzpomínkových akcí v předchozích letech, si má uchovat svůj centrální význam, rozhodl se pro konstrukci štíhlého trojbokého kvádru, který bude vodorovně procházet horským hřebenem z jihu na sever. Většinu konstrukce tak skryl pod zem a viditelné části dávají jen zkreslenou představu o jejích skutečných rozměrech (4 200 m2).

Uvnitř budovy je nejdůležitějším nový způsob uspořádání výstavního prostoru. Místo tradičních muzeálních instalací jsou zde podzemní galerie „navlečeny“ podél hlavní chodby trojúhelníkového příčného řezu. Při vstupu do ní si návštěvník vstupů do jednotlivých galerií nevšimne, vidí před sebou jen téměř 200 m dlouhý úzký prostor osvětlený denním světlem z vysoko položeného světlíku. Teprve pomalu a postupně objevuje jednotlivé historické a tematické kapitoly v deseti bočních galeriích, z nichž každá je zaměřena na určitou část historie holokaustu. Muzeum zobrazuje historii holokaustu různými způsoby, vystavuje zachovalé originální pozůstatky po obětech, dokumenty, doklady, svědectví, filmy, literaturu, deníky, dopisy, umělecké práce a multimediální formou podává svědectví přeživších a jejich osobní vzpomínky. Členitý charakter konstrukce umožňuje kurátorům muzea připravovat příležitostné výstavy z nově objevených památek a dokumentů o holokaustu, aniž by tím byla narušena celistvost stálé expozice muzea.

Nová konstrukce převážně z pohledového železobetonu představuje svým tvarem položeného trojbokého hranolu zdi, které se nad Židy v Evropě zavřely. Po délce jsou na některých místech hranolu mezi vstupy do galerií a centrálním chodníkem uměle vytvořené široké příkopy představující fyzickou překážku, kterou musí návštěvník překonat. Různá přerušení napříč přes chodbu směřují návštěvníka do tmavých galerií, ale světlo na konci chodby ho přitahuje.

Prohlídka vrcholí v Sále jmen (Hall of Names). Stěny sálu jsou pokryty policemi s šanony, ve kterých jsou zapsána jména obětí holokaustu. Ve středu sálu je zavěšen kužel, na jehož vnitřním povrchu jsou nalepeny fotografie obětí. Pod ním je v podlaze do skály vykopán symetrický kužel až k hladině spodní vody – na památku těch, jejichž jména nebudou nikdy nalezena. Na severu kvádr muzea jako šíp vyráží ze země a otvírá se světlu působivou konzolou nad údolím s výhledem na moderní Jerusalem. Je to osvobozující potvrzení života po děsivém prožitku smrti.

VÝSTAVBA MUZEA

Během projektové a přípravné fáze proběhla řada schůzek architekta s dodavatelem i stavebníkem, kdy se vyjasňovala vzájemná očekávání a představy, zejména směrem ke kvalitě a vzhledu betonu. Prezident muzea se před zahájením výstavby osobně setkal s vedoucím betonárny a zdůraznil mu vysokou důležitost projektu z hlediska národního, historického i emocionálního.

Protože většina prvků je z pohledového betonu a jeho kvalita, textura i barva byly mimořádně důležité, věnoval dodavatel čerstvého betonu zakázce velkou pozornost. Na starost ji dostali nejlepší technologové, důraz byl kladen na laboratorní zkoušky tak, aby výsledný beton naplnil očekávání zákazníka.

Byl vybrán beton C40 a po zhlédnutí množství vzorků a jejich variant se klient rozhodl pro světle šedý beton, do kterého bylo použito 60 % CEMI a 40 % bílého cementu. Betonárna pro zakázku nakoupila všechno potřebné kamenivo z jednoho lomu, dokonce ze stejného ložiska, aby byla zajištěna co možná nejvyšší stejnoměrnost barvy betonu.

Před zahájením vlastních betonáží objektu byly na staveništi provedeny zkušební betonáže, při kterých si dodavatel vyzkoušel, jak mohou různé i zdánlivě nepatrné vlivy působit na vstupní suroviny, výrobu a uložení betonu a ovlivnit konečnou kvalitu výsledné konstrukce. Dodavatel vyzkoušel několik druhů bednění, odbedňovacích prostředků a způsobů ukládání betonu. O všem byly vedeny podrobné záznamy. Po vyhodnocení výsledků byl vybrán postup, který zaručoval, že výsledek bude mít stálou a bezchybnou kvalitu.

Pro stejnoměrný vzhled betonu byla důležitým parametrem i rovnoměrnost dodávek čerstvé betonové směsi na staveniště bez zbytečných prodlev, které by se na povrchu samozřejmě projevily. Staveniště bylo od betonárny vzdálené 7 km, což bylo pro udržení rovnoměrnosti dodávek významné. Mezi další neopominutelné požadavky pro udržení kvality patřilo vymytí každého mixu před naplněním čerstvým betonem a přísná a přesná kontrola navážených objemů kameniva, příměsí, přísad i cementu. Do konstrukce muzea bylo celkem uloženo cca 2 000 m3 betonu nejvyšší kvality.

Na inaugurační ceremonii po dokončení celého projektu se zástupcům dodavatele dostalo veřejného poděkování a ocenění kvalitně provedené konstrukce.

ZÁVĚR

Muzeum historie holokaustu je středem celého komplexu, není však ve sdělování hrůzných zkušeností osamoceno. Všechny další části památníku, Muzeum umění, výstavní pavilony, Výukové, Vizuál ní a Návštěvnické centrum a Památník dětem přispívají k mozaice představ a znalostí návštěvníků z 21. století o vyvražďování Židů v Evropě ve století 20.