Muzeum dějin polských Židů
Nové Muzeum historie polských Židů je jednou z nejkrásnějších nových budov ve Varšavě. Je lucernou, osvětlující veřejné prostory. Je to "krabice" a "dort" – vše v jednom.
Dariusz Bartoszewicz , 22. 5. 2013
Muzeum historie polských Židů působí impozantně. Skleněné stěny se na slunci lesknou. Již je možné si udělat představu o tom, jak bude jedna z nejdůležitějších nových budov ve Varšavě vypadat. Čekáme na dokončení nejkrásnějšího nového muzea ve Varšavě.
"Je lucernou, osvětlující veřejné prostory. Je to "krabice" a "dort" – vše v jednom," slibuje architekt projektu, Rainer Mahlamäki.
Jeho "dvouvrstvé" fasády vypadají na slunci opravdu úžasně. Vnější vrstva, vyrobená ze skleněných panelů a měděného pletiva, je éterická a mihotá se jako křídla vážky.
Tisíciletá historie
Mahlamäki vysvětluje: "Mnoho lidí se mě ptá, proč je Muzeum historie polských Židů navrženo tak krásné. Říkám jim, že to není muzeum holocaustu. Rád bych touto budovou vyjádřil myšlenku krásy." Sdílí tuto vizi s ostatními lidmi, pracujícími nejprve na konceptu a nyní na realizaci muzea. Tyto výstavní prostory, sloužící také jako posluchárna, knihovna a restaurace, mají lidem připomínat 1000 let společné historie, tragicky uzavřené vyhlazením našich spoluobčanů – Židů.
Architekt prozradil, že když jeho studio v roce 2005 zvítězilo v mezinárodní soutěži, nevěděl, jaký materiál má použít pro fasády. "Byla zde jen hlavní myšlenka: budova ve tvaru lucerny s průčelím, osvětlujícím po setmění okolí," řekl.
Volbou bylo nakonec sklo a kov. Měď je materiálem, preferovaným finskými architekty pro svou estetiku i životnost, delší než 100 let.
Vchod a kniha Exodus
Budova představuje syntézu dvou moderních architektonických trendů: "krabice" a "dortu". Za jednoho z nejznámějších tvůrců "dortů", budov jako pamětihodností, je považován Frank Gehry.
Muzeum historie polských Židů je strukturou jednoduchá krabice. Uvnitř však skrývá "dort" – skulpturu hlavního vchodu. Zakřivené stěny, 20 metrů vysoké a 70 metrů dlouhé, bobtnající, čeřící se a jemně se vlnící, tvoří prostor vestibulu nad hlavami návštěvníků.
Vestibul prochází celou "krabicí". Architekt zapracoval své hlavní myšlenky: rozestoupení Rudého moře a průchod jím Židy při útěku z Egypta – příběh, vyprávěný knihou Exodus. Návštěvník, stojící uprostřed vestibulu, bude moci přes skleněnou stěnu vidět v dálce památník hrdinů gheta – obraz, který měl autor po celou dobu navrhování budovy na mysli.
Nejpůsobivější částí je hlavní vchod, když přicházíte od pomníku hrdinů ghetta a ulice Zamenhofa. Jakmile se návštěvník ocitne uvnitř budovy, vystoupá širokým, mírně se svažujícím mostem, který je zavěšen nad "propastí" dole, kde jsou sklepy s hlavními výstavními prostory.
Vstupní hala ve tvaru rokle je ovlivněná krajinou Izraele. Dvě boční stěny v písečné barvě se jeví zčeřené, jejich tvary jsou měkké a organické, vytvářejí jasný odkaz na biblický příběh o rozestoupení Rudého moře, kudy Mojžíš vedl Židy při útěku z Egypta.
Rytiny jako hebrejským písmem
Budova je vybavena dvojitou fasádou. První z nich je betonová vrstva, na které – ve vzdálenosti cca 1 m – je přišroubován kovový rám, nesoucí svisle zavěšené panely, pod úhlem natočené směrem ke stěně budovy. Při příchodu po ulici Anielewicza směrem od avenue Jana Pavla II může pozorovatel vidět pouze sklo, při zpáteční cestě jsou pak vidět perforované měděné pásy. To fasádě dává prostor a její třetí rozměr ožívá současně s rytmem vertikálních řezů hrou světla a stínu.
Na fasádě použitá měď je patinovaná, se zelenkavým barevným nádechem. Povrch skleněných ploch je jemně rytý. "Rytina je čistě abstraktní, ale má se podobat hebrejským znakům," uvedl profesor Mahlamäki.
Připustil také, že se inspiruje severem ("jsem koneckonců z Finska"). Při návrhu fasády mu tanuly na paměti bloky částečně průhledného ledu a sněhu. "Vestibul by tak měl být emocionální, teplý a poddajný, zatímco průčelí jednoduché, chladné a ostré."
Muzejní budova nabízí celkovou užitnou plochu 12 800 m2, včetně 4 300 m2 výstavní plochy, což z něj činí největší evropské muzeum, věnované židovské historii.
Muzeum je vybaveno víceúčelovým sálem s kapacitou pět set návštěvníků, sloužícím pro různá představení, jako posluchárna nebo kino. Vzdělávací středisko má projekční místnosti a pracovní zařízení. Projekt stavby zahrnuje také klub, restauraci a kavárnu.
Více k tématu
- Ateliér: Lahdelma & Mahlamäki Architects
- Země: Polsko
- Generální dodavatel: Polimex-Mostostal SA
- Město: Varšava
- Ulice, číslo: ul. Anielewicza, 6
- PSČ: 00-157
-
GPS souřadnice:
Latitude: 52.2481
Longitude: 20.9913 - Realizace: 2013
- Užitná plocha: 12 800.00m2
- Použitá měď: předpatinovaná