Most jako světlo pro Itálii. Po katastrofě postavili v Janově rekordní rychlostí nové mostní dílo
Je to pět let, co se náhle zřítil most v italském Janově – životem to zaplatilo 43 lidí. Nový most byl postaven v rekordním čase necelých dvou let. Je to důkaz schopností Italů, památník i symbol naděje.
EARCH.CZ , 23. 10. 2023 / Advertorial
Most svatého Jiří stojí nad Janovem už tři roky. Je dlouhý 1067 metrů a vede ve výšce čtyřiceti metrů nad řekou Polcevera, železnicí, obytnou čtvrtí a několika továrnami. Podpírá ho osmnáct betonových pilířů. Navrhl jej janovský rodák, architekt Renzo Piano a to tak, aby „vydržel tisíc let.“ Jsou to důležitá slova. Asi každý, kdo na most vjíždí, si vybaví obrazy katastrofy, která se na stejném místě odehrála v srpnu 2018.
Více k tématu
Tehdy tu stál most zvaný Morandiho – podle svého konstruktéra, geniálního inženýra Riccarda Morandiho. Pro konstrukci použil svou patentovanou metodu Morandi M5. Ta kombinuje takzvaný předpjatý beton, zpevněný zevnitř nataženými kovovými lany, se zavěšenou konstrukcí. Výsledkem byla stavba „subtilnější a lehčí než jakýkoliv jiný most té doby,“ jak napsal The Guardian. Do provozu byl uveden v roce 1967.
Ovšem již v roce 1979 upozornil inženýr Morandi na jeho ohrožení korozí a navrhl detailní seznam opatření, které je třeba udělat. Také další hlasy upozorňovaly na nutnost údržby, společnost Autostrade per l’Italia pověřená správou, však problém nebrala vážně. Chystala sice rekonstrukci, ale velmi pomalu. A tak došlo k „tragédii, která se musela stát,“ jak to označila média.
Dne 14. srpna 2018 kolem půl dvanácté dopoledne vypukla silná bouře, na město se valily přívaly deště a auta pomalu popojížděla po mostě. Náhle se dvousetmetrový segment a jeden pilíř zřítily do hlubiny. Smrt zde našlo třiačtyřicet lidí. Také český kamion s nákladem papíru prolétl čtyřicet metrů vzduchem – jeho řidič zázrakem přežil jen s polámanými žebry. Postižené byly i obytné domy pod mostem, šest set lidí přišlo při katastrofě o domov. Vyšetřování ukázalo, že na vině je zanedbaná údržba.
Krátce po katastrofě se architekt Renzo Piano nabídl, že městu věnuje projekt nového mostu. Piano je spoluautorem Centre Pompidou v Paříži, navrhl také londýnský mrakodrap Shard čili Střep, nejvyšší stavbu Velké Británie či most Ushibuku, který spojuje tři japonské ostrovy. Jeho jméno bylo tedy považováno za záruku kvality.
Stavba pokračovala rychle a dokončena byla za dva roky od tragédie, což byl „rekordní čas, alespoň pro Itálii,“ jak psal s lehkou ironií server Arch Daily. Je vybudovaný z oceli a betonu, jehož se spotřebovalo 67 tisíc kubických metrů. Složení betonu vyvinuli v i.labu, což je výzkumné a inovační centrum skupiny Heidelberg Materials v Bergamu – proběhlo šest tisíc testů. Beton dodávla místní firma Italcementi and Calcestruzzi a na stavbu přijela každý den stovka aut s materiálem.
Najdeme zde řadu menších a větších inovací. Z ocelové části mostovky vystupuje řada útvarů, zvaných „ploutve“. Dodávají mostu poněkud zoomorfní vzezření, zároveň nesou solární panely, které dodávají elektřinu pro osvětlení mostu. Po okraji mostu se pohybují roboti, kteří monitorují jeho stav a čistí fotovoltaiku. Mostovka má elipsovitý průřez, takže pod most „klouže“ více světla, než kdyby byla pravoúhlá.
Nový most je prostě elegantní struktura, která spojila rozdělené město. Je to ale také svého druhu památník. Jak řekl při otevření mostu tehdejší italský premiér Giuseppe Ponte, je to „nové světlo, které svítí pro celou Itálii.“
