Moderní orlí hnízdo
Dům, který jsme navštívili, stojí na příkrém zalesněném svahu nad řekou Berounku. Pozemek, na kterém vyrostl, se navzdory atraktivní lokalitě jevil jako nezastavitelný. Přestože se ho majitelka snažila prodat za velmi nízkou cenu, její snaha vycházela po po dlouhou dobu naprázdno.
Alena Vondráková , 10. 7. 2008
Manželská dvojice mladých architektů – Šárka a Marek Sodomkovi strávili několik života na staré barokní faře v Poříčanech na Českobrodsku. Svorně vzpomínají, že to bylo krásné bydlení. K dispozici měli všechno, co člověk potřebuje: Prostorný dům s velkou zahradou na malebném místě za Ladovským kostelíkem. K dokonalosti zde ale přece jen něco chybělo. V prostředí, kde je pomyslná čínská zeď mezi sousedy starousedlíky a novými obyvateli, se člověk nemůže cítit doma. Sodomkovi se proto rozhodli postavit si dům blízko přátel. Hledání pozemku Vzhledem k tomu, že rodina sestry architektky rovněž neměla vyřešenou otázku bydlení, nabízelo se řešení dvojdomku, pozitivně ovlivňující náklady na stavbu. Vhodný pozemek se proto hledal ve čtyřech. Při výběru byla rozhodující především tvář krajiny, přijatelná cena a dostupnost Prahy vlakem. Pozemek,který se nakonec zhostil role stavební parcely, objevila čtveřice v obci Zadní Třebaň. „Pro mě to byla láska na první pohled, ale ostatním se moc nezamlouval,“ říká na adresu stavebního pozemku Šárka Sodomková a její manžel vysvětluje: „Protože jsme zároveň viděli všechny problémy“. Práce na projektu Postavit dvojdomek na příkrém severním svahu a přivést do něho sluneční paprsky nebylo vůbec snadné. Však taky manželé na projektu pracovali přibližně rok, než se jim podařilo vyřešit všechny problémy související s charakterem pozemku. „Když jsme se rozhodli, že budeme stavět, představovali jsme si nový domov takový ten domeček-blbeček, jednoduchou přízemní krabičku. Něco takového ale v tomto případě nepřicházelo v úvahu,“ vzpomíná architektka. V první řadě bylo třeba vyřešit otázku vyrovnání terénu. Sodomkovi coby odborníci věděli, že pokud se svah pokusí srovnat pomocí betonu, nedoplatí se. Hledalo se proto jiné řešení. Dům se nakonec vyrostl na mikropilotech, které se vrtaly malou hornickou soupravou, vyrobenou někdy v 50. letech. Výkopové práce se pak omezily jen na přípojku vody a kanalizace a i toho bylo až nad hlavu. Na zhlaví mikropilot byla navařena ocelová konstrukce. Svažitý terén komplikující v největší míře dopravu stavebního materiálu, ale i ocelová podstava vyžadovaly co nejnižší hmotnost dvojdomu. To byly důvody, proč zvítězila dřevostavba. Použité materiály Žádoucí tepelně izolační vlastnosti dvojdomu zajišťuje minerální vlna. Autoři projektu pamatovali i na slabší stránku dřevostaveb, a to nežádoucí suchý vzduch v interiéru. Tento nedostatek byl eliminován antukou v podlahách a ovčí vlnou ve stěnách, materiály, které akumulují nadbytečnou vlhkost a v případě potřeby ji zase samovolně „vydechují“ do ovzduší. Ze stejného důvodu jsou jedlové podlahy natřeny pouze voskem, ne lakem, tak jak tomu většinou bývá. Vosk totiž nebrání dřevu dýchat. Dům se vytápí krbovou vložkou. Rezervním zdrojem je ústřední topení, které zásobí teplem elektrický kotel. Co se týče podlahových krytin – široká jedlová prkna jsou použita nejen v obytných místnostech, ale i v hygienickém zázemí. Střecha je pokryta asfaltovou střešní lepenkou, nejlevnějším materiálem. Objekt má zajímavě řešená okna. Jejich větší pevná část je vsazena bez rámů přímo do konstrukce, což přispívá k efektu vtažení okolního lesa dovnitř. K obložení domu byla použita prkna z modřínového dřeva. Z českých dřevin vydrží na fasádě i bez jakékoliv povrchové úpravy nejdéle. Jak se chytá slunce Bylo však třeba řešit i problémy související s nežádoucí severní orientací svahu. V zájmu zachycení slunečních paprsků zahýbali autoři projektu obvyklou dispozicí. Do patra domu umístili obytný prostor a klidovou zónu s místnostmi, skromnějšími na zásobení denním světlem, situovali do přízemí. K tomu, aby do domu nalákali slunce, využili architekti světlík orientovaný na jih v pracovně na galerii obytné zóny. Sluneční paprsky, které jím pronikají, se odrážejí od skleněné výplně v obýváku, a tak pronikají i v zimních měsících do prostorné kuchyně s jídelnou. Výměna obytné a klidové zóny má pouze tu nevýhodu, že teplo, které produkuje krbová vložka v patře, nemůže být snadno použito k vytápění suterénu. Dispoziční řešení Vzhledem k tomu, že dům má pouhých 105 m2 a dnes již i s tříměsíční Emou pět obyvatel, bylo třeba skutečně přemýšlet o využití každého metru. Za vstupními dveřmi se nachází předsíň s úložnými prostory. Z ní se po několika schodech vystupuje do hlavního ústředního obytného prostoru. Ten má podobu prostorné kuchyně s jídelnou, které dominuje velký jídelní stůl. Od jara do podzimu jsou obytné prostory zvětšeny o prostornou obytnou terasu, místem sloužícím dětem ke hraní, dospělým k posezení uprostřed ticha a zeleně. Za vlídného počasí se terasa využívá i k přípravě pokrmů v letní kuchyni. Krbová vložka a kovové úložné prostory na dřevo oddělují kuchyň s jídelnou od malého obýváku. „Nepotřebujeme klasický obývák s televizí, takže tato místnost nám slouží spíše jako odpočinkový kout,“ vysvětluje Marek Sodomka. Ostatně, televizi, či přímo domácí kino více než štědře nahrazuje dokonalý výhled na Berounku a její protější břeh. Z odpočinkového koutu se po dřevěných schodech vstupuje na galerii ve tvaru písmene „L“, sloužící coby pracovna a knihovna. V jejím kratším křídle galerie je umístěno lůžko pro návštěvy. V patře se ještě nachází malá koupelna s WC a spíž. V přízemí je situována místnost s WC, pračkou a sušičkou. Dále je zde rodičovská ložnice a dětský pokoj. Mezi oběma místnostmi je lázeň se zapuštěnou vanou. Umyvadlo mají jak rodiče, tak děti přímo ve svých ložnicích. Tímto řešením se předchází frontám, které v koupelnách obvykle rostou zvláště ráno při čištění zubů. S vlastní invencí Stejnou pozornost jako všem stavebním otázkám a architektonické podobě domu věnovali autoři projektu i jeho vybavení, které charakterizuje vtip a nápaditost. Co mohli, udělali si vlastními silami. Návštěvníky zaujme například řešení úložných prostor. Jejich roli v některých částech domu, jako je např. galerie, spíž, chodba..., plní dřevěná kostra domu. Zaujmou ale i další zdánlivé maličkosti jako například výplně zábradlí, které tvoří bezpečnostní sítě. Zajímavě působí i radiátory ústředního topení a topné těleso v koupelně, původním posláním součásti topného systému v průmyslových objektech. Pozornosti neuniknou ani umyvadla. Manželé je opatřili ozdobným prvkem v podobě ukazatele stavu vody na řekách, nechali osmaltovat a vypálit. Tak pořídili naprosto originální designové umyvadlo za velmi přijatelnou cenu. Ale to jsou pouze příklady realizovaných nápadů.„Snažili jsme se, aby vše bylo maximálně funkční, hezké a přitom levné, říká Marek Sodomka. A v případě domu na břehu Berounky nezůstalo u pouhé snahy.
Technické údaje Autoři projektu: ing. arch. Šárka Sodomková, ing. arch. Marek Sodomka Užitná plocha: 117 m2 Střešní krytina: asfaltové pásy Podlahová krytina: široké palubky jedle Okna: otevíravá dřevěná euro Způsob vytápění: krbová vložka + ústřední elektrické
ing. arch. Šárka Sodomková ing. arch. Marek Sodomka
"Při každém pohledu z okna do korun stromů se můžeme potěšit: pohled se během roku neustále mění a přímo před našima očima skotačí veverky a kutají strakapoudi."
Psáno pro časopis DOMOV 07|08
