Minimalisticky elegantní nádraží

Západošvýcarské město La Chaux-de-Fonds leží v nadmořské výšce okolo 1000 m. n. m. přímo pod vrcholky hor. Tvoří jej pravidelná síť ulic lemujících historickou zástavbu. Před budovou hlavního nádraží se rozprostírá velkorysé náměstí, které je jedním z mála veřejných prostranství ve městě. Ještě před pár lety se zde nacházelo několik nedůstojně vyhlížející kiosků, které zcela rozbíjely měřítko místa. Prostor byl přeplněn a velkolepost byla ztracena mezi jednotlivými objekty.

Znovuvytvoření monumentality místa a budov se stalo jedním ze základních bodů návrhu nádraží. Zvolený koncept umístění dvou rozměrných objektů do středu náměstí se může zdát jako protichůdná myšlenka, tvůrci ale dokázali, že užitím správným proporcí a materiálů lze dosáhnout požadovaného cíle i přes zdánlivě opačný zásah. Monumentalita prostoru není vytvořena objektem samotným, nýbrž prázdnem, které je pojímáno pod střechou subtilní konstrukce. Ladnost, vysoké stropy, chytré uspořádání a minimalistické řešení jsou dalšími faktory kvality prostoru. Náměstí začíná dýchat, nabývá na důstojnosti a nabízí klidnou oázu k sečkání i setkání.

Forma, návaznost, splynutí

Objekt je rozdělen na dvě části, které ustupují před vstupem do budovy nádraží od sebe. Důležitost historické budovy tak nenarušují, naopak ji nechávají vyniknout jako dominantu na konci hlavní městské třídy. I když se může zdát, že nový objekt je v prostoru náměstí špuntem, bariéru nevytváří, jeho otevřenost naopak zajišťuje přirozený tok lidí. Průhledy, které se otevírají mezi sloupy, navazují kontakt s okolní historickou zástavbou. Staré a nové navzájem podtrhuje svoji důležitost.

Západní pavilon, rozkládající se na ploše přibližně 1200 m2, slouží jako autobusový terminál. Tenké zastřešení je podporováno sedmdesáti štíhlými sloupy ve čtyřech řadách, mezi nimi jsou nástupiště a zastávky autobusů. Naproti němu stojí pavilon východní, který má uspořádání sloupů nepravidelné. Slouží jako volný veřejný prostor s lavičkami, stojany na kola a parkovacím stáním pro taxíky. Obvodové linie korespondují s pravoúhlým rastrem města a staví se do kontrastu k roztančenému sloupoví.

V zimním období objekty souzní se sněhovou peřinou a působí, jako by byly ze sněhu samy vytvořeny. V létě se naopak leskne v paprscích slunce a splývá s okolními fasádami. Bíle střechy plují nad nádražím a v městské zástavbě působí až nadpozemsky. Neutralita a čistota připomínající japonskou estetiku je docílena za použití minimálního počtu materiálů, hmoty a barev. Bíle lakovaná kovová konstrukce, lavičky ze dřeva a kovu, se společně s několika decentně navrženými reklamními panely v bílé barvě vyjímají na povrchu náměstí. Hladká plocha bez zbytečných výškových rozdílů a překážek je neméně podstatným bodem estetického výrazu realizace. Vše je řešeno se snahou o maximální udržitelnost, bez požadavku na složitou údržbu a obsluhu.

Jednoduchost, racionalita, čistota a švýcarská preciznost, to je nové autobusové nádraží v La Chaux-de-Fonds.