Micro Compact Home | prostorový minimalismus
Když se Ludvík XIV., známý také jako král Slunce, rozhodl, že přestaví malý lovecký zámeček svého otce ve Versailles na nádherný palác, bylo mu právě 23 let. A těžko hledat další stavbu, kde by byl prostorový komfort takto naddimenzován. Současní lidé v Ludvíkově věku však dnes mívají opačný problém, zvláště když třeba ještě studují a peněz na zámky či vilky s terasami se zrovna nedostává.
Dominik Herzán , 3. 10. 2010
Profesor Richard Hurden společně s dalšími spolupracovníky vyvinul nejmenší vilku na světě, business class pro studenty, kostku Micro Compact Home. Současný Evropan či Američan tráví nemálo svého už tak vzácného času v kompaktních prostorech dopravních prostředků a do značné míry tak přistoupil na hru minimálních rozměrů. Není pro něj tedy tak těžké si na minimální prostor zvyknout, pokud má po ruce všechny vymoženosti, na které je zvyklý. Ale vměstnat solidní bydlení do kostky o hraně 2,6 m, to už chce určitou dávku kreativity. O vychytávky tak není nouze.
Světlo přichází z východu
Inspiračním zdrojem tohoto obytného trpaslíka je svým měřítkem a proporcemi tradiční japonský čajový altán, nicméně zpracování této buňky je už zcela v režii pokročilých evropských konceptů a technologií. Povrchové materiály byly voleny tak, aby nepůsobily chladně, byly příjemné na dotek a bylo možné je bezproblémově udržovat. Drobná krychle je navržena jako byt pro dvě osoby. V pomyslném přízemí se nachází pracovní stůl, kuchyňská linka a jídelna až pro pět lidí. K vybavení kuchyně patří varná deska, mikrovlnná trouba a kombinovaná lednička s mrazákem. Vstupní předsíň je využívána také jako koupelna a prostor k sušení prádla.
Micro Compact Home je další fází staršího projektu, tzv. i-home. Ten vyvinul profesor Horden v roce 2001 společně se studenty a asistenty na Technické univerzitě v Mnichově. Počáteční fáze vznikaly za spolupráce s Tokijským technologickým institutem. Nešlo pouze o samotnou inspiraci čajovým altánem, ale také o výměnu zkušeností s technologiemi, prefabrikačními metodami a podobně. Úvahy o urbanistickém využití buněk vedly ke studii o využitelnosti buněk pro studentské ubytování,kterou financovala spolková země Bavorsko.
Ono se řekne kostka…
ale i taková kostka dokáže překvapit. Nejen uvnitř, neboť využití tohoto mikroprostoru je celá řada, od domku pro hosty, jako svébytný altán či první samostatné ubytování pro studenty, kteří mohou využívat jak výhod soukromí svého vlastního bydlení, tak blízkosti domova rodičů. Kostky je ale také možno spojovat, a to horizontálně i vertikálně. Lze tak vytvořit luxusnější bytovou jednotku, ale také jakousi parafrázi vesnice, kde každá bytová jednotka má svůj soukromý předprostor. A samozřejmě lze buňky využít k sociálnímu či studentskému bydlení.
Sociální optimismus autorů však leckdo nemusí sdílet. 19 m3 za 30.000 £ a současném kurzu 32 Kč/£ dává cenu kolem 50000 Kč za m3. Náklady na m3 jsou to vyšší, než uvádí zpráva Urban Audit pro Mnichov jako průměrnou cenu za m3 bytové jednotky. Je tu ovšem ještě druhý úhel pohledu – totiž kde se dá dnes sehnat startovní bydlení pro dva za milion? Popřípadě – což se zatím týká zejména mnichovských studentů – kde sehnat pronájem celého domku za 125 euro (3200 Kč) měsíčně. S touto prostorově-číselnou dialektikou se bude muset každý zájemce vypořádat, nicméně reakce studentů, kteří mají možnost si mikrokostku vyzkoušet, je z hlediska poměr cena/výkon příznivá.
Dvě kostky, prosím…
Kostku lze na místo určení přepravit pomocí nákladního automobilu a pomocí malého jeřábu umístit na požadované místo. Vzhledem k tomu, že hmota buňky není rozložena rovnoměrně, je třeba ji při instalaci jeřábem vyvažovat pomocí konzol, aby vinou náklonu nedošlo k poškození interiéru. Buňka se instaluje na speciální hliníkový rám se schůdky, který slouží jako terasa. Instalace a napojení na sítě se zajišťuje velmi snadno, v podstatě formou plug and play.
Zlatá kostka v Benátkách
Že obal prodává, je starou pravdou, u variace s názvem Golden Cube to jistě platí taktéž. Použití zlata v názvu je jistě dobrým PR trikem, ale je v tom i určitá humorná nadsázka. Zlatá variace upozorňuje na solidnost a důstojnost solitéru. V tomto případě je povrch poskládán z hliníkových plátů anodizovaných tenkou zlatou fólií. Sociální bydlení se tak dotykem kouzelné ruky – jako v pohádce – mění na symbol luxusu. Ale samotná barva fasády jistě nikoho nevytrhne. Co však zaujme všechny zamilované páry, je umístění domku v benátské laguně. Domek samozřejmě nebude pevně spojen se dnem, ale má se s pomocí plováků vznášet na hladině. Naprosté soukromí a nezaměnitelný výhled jsou jako stvořené pro líbánky. V necelých 20 m3 před sebou nemají milenci stejně kam utéct.
Psáno pro časopis Architekt 3/2010