Michal Kutálek | Urbanismus na orbitě

Dominik Herzán: Přesto, že architektura je poměrně konkrétní pojem, každý člověk mu vkládá jiné zabarvení a klade důraz na jiné aspekty. Jak vnímáš slovo architektura Ty? Co je tedy pro Tebe a podle Tebe architektura? Michal Kutálek: Chápu architekturu jako komplexní obor, s přesahem do dalších odvětví, ať už technologických, přírodovědných nebo třeba výtvarných. Nejzajímavější je to jiskření mezi jednotlivými obory. Nedávno jsi se umístil mezi deseti finalisty prestižní soutěže FEIDAD (Far Eastern International Digital Architectural Design Award). Můžeš ve stručnosti představit tuto soutěž? Soutěž založili před 7 lety na Taiwanu. Hlavním posláním je podpora rozvíjející se digitální architektury. V minulosti ji vyhráli např. B. Franken, M. Goulthorpe (dECOi), F. Roche (R&Sie), letos A. Rahim (CAP). Soutěž je tříkolová a projekty se hodnotí prostřednictvím webových stránek, které si prochází porotci z celého světa. Letos byla zajímavá porota: G. Lynn (FORM), M. Nowak, J. van Rijs (MVRDV), B. Sevaldson (OCEAN north)… Umístil jsi se s projektem Next Level (www.nextlevel.xf.cz). Co je jeho hlavním motivem? Čím myslíš, že porotu zaujal? Projekt bere v potaz globální stav Země a zkoumá možnosti osídlení geostacionární dráhy jakožto dalšího vhodného teritoria pro osídlení. Je to potenciální 7. kontinent. Četl jsem některé hodnocení porotců, ti oceňovali hlavně komplexnost a originalitu řešení. Máš za sebou několik realizací, přesto je Tvé jméno častěji skloňováno v souvislostech blízké budoucnosti. S nanotechnologiemi a dalšími progresivními přístupy jsi se seznámil v ateliéru Miloše Floriána na ČVUT, a nebo jsi se o ně zajímal už dříve? Co tě na věcech, které zatím nejsou běžnou součástí praxe, tolik přitahuje? Nezasvěcený člověk by mohl mít pocit, že jsou to úlety typu Archigram, na něž dnes hledíme s úsměvem na rtech jako na slepou vývojovou větev. Miloš mě hodně ovlivnil, jsem mu vděčný, že mě v mých „úletech“ podporoval. Nedokážu si představit, že bych na ČVUT v nějakém jiném ateliéru mohl přijít s podobným zadáním. Zajímají mě neprobádané oblasti - krajní možnosti. Archigram určitě nebyl úplně slepou uličkou. Těžko by bez něj vznikl Centre Pompidou a další Hi-Tech stavby. Next Level je vize opřená o vědecké poznatky, které jsou v blízké budoucnosti více či méně aplikovatelné. Digitální architektura vyžaduje pokročilou znalost speciálních softwarů, jaký používáš ty? V čem nejvíce limituje Tvůj způsob práce? Používáš ještě papír a tužku? Používám běžný software, v případě náročnějších operací a úkolů vím, na koho se obrátit. V práci mě ani tak neomezuje software, jako spíš názory klientů a samozřejmě rozpočet. Papír a tužku používám stále hodně, ať už pro pracovní skici nebo občasné kresby. Obligátní otázka: Co si myslíš o Kaplického Národní knihovně? Doufám, že se na staveništi nikdo přivazovat nebude a rychle se postaví. A pokud bude – tak se postaví i přes to. Ptal jsem se také proto, že Ty jsi se zúčastnil jiné zajímavé soutěže – návrhu Muzea moderního umění do Varšavy. V těsném sousedství stojí velmi kontroverzní stavba – Palác vědy a kultury, který připomíná náš hotel Internacional, či Lomonosovovu univerzitu. Výsledkem byl tvar, který připomíná vnitřnosti nějakého ohromného živočicha. Proč jsi dal přednost takovémuto řešení před klasičtějším? Je to dáno tím, že porotu spíše zaujme extravagance? Nezdá se mi v kontextu Tvé práce, že křivka je Tvým jediným východiskem. Projekt jsem z důvodu šílené polské byrokracie nakonec nemohl odevzdat. Pro koncept návrhu byla naprosto určující dominanta stalinistické věže. Pomyslné síly vycházející z této věže, která symbolizovala moc a stálý dohled Moskvy, desítky let ovlivňovaly a deformovaly svobodné projevy myšlení a kultury. Forma vychází ze základního kvádru, který je pod vlivem této myšlenky zdeformován a narušen. Otvory v budově jsou jako jizvy, které pronikají hluboko do nitra. Cílem nebyla extravagance, ale sdělení – „mluvící architektura“. Není důležité jestli je architektura osekaná nebo zakulacená. Důležitá je funkčnost, pocitovost - působení na člověka. Slovem extravagance označujeme věci, které nejsou úplně obvyklé v tuto chvíli, na tomto místě, protože lidé neměli čas si na danou věc zvyknout. Přijdou dnes Avignonské slečny ještě někomu extravagantní? Pokud „extravagantní“ vyjadřovací prostředky pomohou k dosažení požadovaného výsledku, tak mají opodstatnění. Vedle architektury se věnuješ také grafice, v soutěži Grafika roku jsi v roce 2005 získal hlavní studentskou cenu za grafiku Analog vs Digital II. Tvoje práce byly publikovány v časopisech i knihách, spolupracoval jsi s Milošem Floriánem na skriptech, máš za sebou několik výstav i realizací. Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch? Úspěch je, že můžu pracovat sám na sebe. Myslím si, že mi v tom hodně pomohly právě soutěže nebo to, že se občas někde něco otiskne. Pomáhá mi to při jednání s klienty. Měl jsem nějaké zakázky už během školy, takže jsem měl trochu předpřipravenou půdu. Ze soutěží si vážím výsledku z Feidadu, ale také třeba čestného uznání z mezinárodní soutěže Glasshouse-Pilkington, kterou jsme dělali s Markem Růžičkou.A jaká je pro tebe v současnosti největší výzva? Vydržet, nepolevit komerci a pitomým nárokům klientů. Je to ale hodně těžké. Zkus si zahrát na proroka - jak podle Tebe bude vypadat architektura za dvacet třicet let? Dvacet let není zas tak dlouhá doba, myslím, že nebude zas takový posun. Na druhou stranu - digitální přístup k navrhování podpořen CAD/CAM technologiemi a vyspělou robotizací se budou daleko častěji uplatňovat ve stavebnictví. Free form objekty – domy, budou daleko inteligentnější a přizpůsobivější ke svým obyvatelům i k okolí. Domy ale stále ještě nebudou umět růst samy podle svých genetických kódů…

Michal Kutálekse narodil 3.10.1979 ve Vyškově na Moravě. Je absolventem Gymnázia v Uherském Hradišti. Na Fakultě architektury ČVUT prošel ateliéry prof. Navrátila, arch. Kroupy, arch. Kouckého a arch. Floriána, kde v roce 2006 absolvoval VŠ studia. Za své projekty byl několikrát nominován na školní cenu Olověný Dušan (v rámci nominace „na nejlepší ateliér“ u arch. Kroupy i arch. Floriána, tam také jako jednotlivec za projekt Takeoff house)Na poli architektury sklidil několik úspěchů v českých i mezinárodních soutěžích, např.: 2. cena - Zastřešení Braunových soch v Kuksu, čestné uznání - Students and Young Architects Competition - Glasshouse, Pilkington 2002 (spolupráce M. Růžička), 1. cena Studie návsi v Topolné, 3. cena Studie Masarykova náměstí v Uherském Hradišti a další. Pracoval ve studiu architektky Evy Jiřičné. Ve své vlastní dosavadní praxi se zabývá návrhy interiérů, včetně nábytkového designu, dále návrhy rodinných domů až po rozsáhlejší urbanistické úlohy.Kromě architektury se rovněž zabývá užitým designem, grafickým designem, volnou grafickou tvorbou na PC i klasickými grafickými technikami.Za grafiku získal několik ocenění, mezi nejvýznamnější patří 2. cena v souteži Grafika roku 2003 a ve stejné soutěži hlavní cena z roku 2005.Své projekty publikoval v řadě odborných časopisů, m.j. v knize Demonstrating Digital Architecture a vysokoškolských skriptech.