Michal Kutálek (CZ) | Next level

Zatímco digitální mainstream skriptuje sofistikované tvary, které nazývá architekturou (ač se jedná především o design), snaží se Michal uchopit budoucnost spíše v rovině myšlenkové. Ovšem nečekejme metafyzické filosofování (nic proti němu, naopak, pokud je kultivované), výchozím bodem Michalových rozvah je bravurní přehled o stavu technologií dneška a prognóz technického vývoje blízké i vzdálenější budoucnosti. Vedle těchto technicistních futurologických vizí je však Michal talentovaným mladým architektem a designérem, což je zřejmé z jeho následujících projektů. Pojďme si je tedy představit a budoucnost si necháme nakonec.Slzy smířeníMiloš Florián, který Michala několik semestrů vedl v atelieru na FA ČVUT a Marek Růžička, který momentálně spolupracuje s Federicem Díazem byli Michalovými spolupracovníky na projektu s názvem Tears for Reconcilisation (Slzy smíření). Cílem této studie bylo navrhnout univerzální architekturu, která se pomocí technicky propracovaných mimiker dokáže přizpůsobit místním kulturně-společenským podmínkám a může tak přispět k porozumění mezi národy a náboženstvími. Multimediální objekt má tvar slzy a je pojat jako souvislá digitální vitráž. Odvětrání je zamýšleno na bázi inteligentního polymeru. Z hlediska výtvarně-uměleckého konceptu se tento objekt měl podle dat významných svátků jednotlivých kultur tematicky proměňovat, čímž by vytvářel prostor pro porozumění ostatním kulturám. Michal zmínil také možnosti obrazového přenášení bohoslužeb ze vzdálených míst.Muzeum Velké Moravy (MVM) Okolí Uherského Hradiště, odkud Michal pochází, patří k významným historickým a archeologickým lokalitám nejen v rámci jižní Moravy, ale má svůj středoevropský a potažmo evropský význam, neboť Hradiště se Starým Městem patřilo k významným kulturním centrům Velkomoravské říše (833 – cca 907). Přirozený patriotismus a znalost kulturně-historického pozadí vedly Michala k návrhu budovy MVM. Zpočátku o projekt jevilo město Uherské Hradiště zájem, nakonec však dalo přednost akvaparku. Muzeum je situováno na kopec v těsném sousedství centra města a je do něj čistě zaříznuto. Na kopci je doložená slovanská zástavba z doby Velkomoravské říše, nacházela se zde snad dokonce první církevní škola na našem území. (Loni navíc město oslavilo 750 let od svého založení Přemyslem Otakarem II.) Koncept uspořádání expozice vychází z Jantarové stezky – jedna z větví – Petrohrad-Benátky – vedla právě oblastí Uherského Hradiště a podél ní vznikala významná hradiště, a obchodní centra. Vnitřní „terén“ muzea je zmenšenou geografickou topologií. Buď přímo do země a nebo ve stojanech jsou rozmístěny exponáty, které respektují geografickou polohu svého nálezu. Take Off House, ZlínRodinný dům pro reálného klienta zůstal sice pouze na papíře, nicméně patří k silným a zajímavým Kutálkovým projektům; a to nejen z hlediska vlastního řešení, ale mimo jiné i proto, že na ověření statiky se podílel doc. Micka z Ústavu experimentálních konstrukcí, a také proto, že měl Michal výjimečnou možnost nechat si vyrobit trojrozměrný model metodou rapid prototyping, která se jinak využívá především v průmyslovém designu, tedy tam, kde se uvažuje o velkosériové výrobě. Take Off House působí chladně, neboť tak znělo zadání: „Mým klientem byl chirurg, a ten chtěl chladný dům. Říkal, že v ordinaci se cítí dobře. Nakonec s projektu sešlo, protože se klient rozvedl. Nevím proč, možná manželce vadilo, že je příliš chladný.“ Model vytvořený metodou Rapid prototypingNávrh domu je zajímavým příspěvkem k diskusi o vztahu architektury a umění a designu, neboť architektura v současnosti funguje spíše muzeálně – obytný kontejner je naplněn jednotlivými uměleckými předměty podle vkusu klienta. Take Off House je navržen podle jednoho konceptu od vlastního vnějšího tvaru a struktury až po zařizovací předměty. Základním tvarem konstrukce je trojúhelník a v půdoryse bylo patrné, že stejný tvar má i vana nebo umyvadlo; design židlí vycházel ze stejného schématu jako fasáda, takže nábytek v drobnějším měřítku reflektoval dům jako takový. Co se týče rozvodu sítí, uvažoval Michal o maximálním využití nosného skeletu a navázání těchto sítí (voda, elektro, atd.) přímo na strukturu skeletu.Náměstí TGM, Uherské HradištěKdyž se uskutečnila urbanisticko-architektonická soutěž na jedno z hradišťských náměstí, patřil Michal Kutálek mezi vyzvané. Jeho návrh je na první pohled nenápadný (což je dobře), a svým pojetím pokorný, a přitom silný. S originalitou je to zapeklitější, neboť koncepčně se jedná o řešení, které v poslední době získává na oblibě, nicméně konkrétní pojetí vyznívá dle mého soudu velmi dobře. Michal se rozhodl zdůraznit cesty pěších tím, že je vydláždí jemnější mozaikou (5x5 cm), méně frekventovaná místa pak kvádry o hraně 10 cm a ostatní plochu ještě většími kvádry. Přitom tyto rastry tu výrazněji, tu méně výrazně přecházely jeden v druhý podle toho, jak řídla frekvence výskytu chodců. Michal se také rozhodl odlišnou dlažbou připomenout půdorys původního kostela, který na náměstí stával, a který byl po požáru v 17. století stržen.Krásný je příběh, který se k tomuto uchopení urbanistického problému váže – ve dlažbě náměstí jako by zkameněly kroky místních obyvatel a turistů, jako by zde byl alespoň duch lidí, i když zde zrovna nikdo není. Muzeum moderního umění ve Varšavě, diplomní projektVaršava, ač okolnosti jsou jiné než v Drážďanech, patří společně s nimi k nejtragičtějším městům 20. století. Po potlačení Varšavského povstání bylo 85% města srovnáno se zemí a tak mohla v poválečném období socialismu vyrůst v samotném centru města gigantická stavba, dar Stalina polskému lidu – Palác vědy a kultury (1). Toto monstrum vévodí městu a ač se uvažovalo o jeho zboření, coby symbolu ruské nadvlády, zůstává prozatím stát. Na přilehlou parcelu byla vypsána soutěž na Muzeum moderního umění a Michal (ač se přímo soutěže nezúčastnil a podmínky přijal coby zadání diplomního projektu) jej pojal jako rozpadající se kvádr, ohromnou prožranou houbu, která má symbolizovat právě pohnutou historii a zároveň být kontrapunktem zářivě zamýšlenému Paláci. Výtvarně velmi poutavý a staticky realizovatelný projekt byl během přednášky alespoň přiblížen, neboť jeho vnitřní komplexně provázaná a plynulými přechody bez jasně definovaných pater oplývající struktura není snadno uchopitelná na první pohled.Vozítko pro Peugeot (koncept) Rozhodně nejerotičtější pasáž Kutálkovy přednášky patřila vozítku. Nejen obrázek, ale i popis konceptuálního vozítka (kam by tak asi zajíždělo?) byly plné zjevných či méně zjevných narážek. Typově se má jednat o hybrida mezi motorkou a automobilem. Nechme však promluvit autora: „Hodně jsem přemýšlel o pohybu. Tenhle prostředek jezdí smykem. Jeho koule (dvě varlatózní vpředu a jedna žaludoidní vzadu) jsou elektromagneticky nadnášeny. Páteř (pod kterou je člověk zavěšen připomínajíce spermii) je nastavitelná, takže lze více zabrat a vozítko nastavit do terénního modu. Nebo se více napřímí.“52. Bienále v Benátkách (soutěž) Pod vedením profesora Floriána vznikla další zajímavá vize, která je formálně variací na Take Off House, neboť i zde se jedná o pokus sjednotit umění a architekturu. V tomto případě je box (představující architekturu) deformován a výběžkovitě jakoby magnetismem přitahován k obrazu na zdi (představujícímu umění), kterýžto se boulí naproti onomu vyboulení boxu. Ač je freska pojata jako digitální a elektronicky proměnlivá, nemění to nic na značné prvoplánovosti konceptu hraničícímu s vtipem. Silvie Underwear Shop (realizace) Zadání, o kterém se sní každému architektovi – luxusní prostorný obchod ve stísněném prostoru a za málo peněz. Michal šel proto cestou nejmenšího odporu a použil nejlevnější materiály, jako dřevotřísku nebo sádrokarton, a ty potom sjednotil bílým nátěrem, který tradičně reprezentuje čistotu a luxus. Originálně pojatý prodejní pult, poličky i volně stojící kusy nábytku však přes levný materiál nic neztrácejí na své kvalitě a atraktivitě. V tomto případě platí staré pořekadlo, že není malých úkolů, ale pouze malých architektů. Michal se s projektem vypořádal opravdu se ctí a také zákazník byl spokojen.Next Level (2005-7) – Urbanismus na orbitěProjekt opět začal vznikat v ateliéru profesora Floriána, který mimochodem přednášce se zájmem naslouchal. Vizionářská studie města ve vesmíru je technicky zdatným a do detailu propracovaným konceptem kolonizace oběžné dráhy. A. C. Clarke označil kdysi orbitální megaměsta za sedmý kontinent Země.Ač samotný projekt je co do technologického řešení hudbou budoucnosti (koneckonců se jedná o vizi), shrnul ve stručnosti Michal Kutálek technologické úspěchy poslední doby a neznačil nejbližší prognózy toho, co člověk vbrzku dokáže (lidské ucho vypěstované na myších zádech, robot dirigent, elektronické implantáty, výlety do kosmu, procesy robotizace, automatizace a miniaturizace). Tím svou technicistní utopii přiblížil reálnému světu. „Člověk se stává vědomým tvůrcem své vlastní evoluce“, shrnul. Kromě toho také poukázal na fakt, že virtuální realita začíná mít na psychologii a sociologii člověka značný vliv už dnesJak má tedy Kutálkova vize v hrubých nárysech vypadat? Město je navrženo nad rovník do geostacionárního bodu ve výšce 36.000 km (3x průměr Země) a z rovníku k němu vede tzv. vesmírný výtah (dnes již téměř saháme po potřebných materiálech a technologiích k jeho vybudování), který značně zlevní dopravu materiálu na oběžnou dráhu. Samotnou výstavbu města by měly na starosti geneticky naprogramované nanoreplikátory společně s nanaroboty, kteří by dokázali doputovat na potřebné místo a ze svých těl postupně skládat strukturu. Celý systém je jakousi technickou verzí běžného biologického růstu, který však ve stavu beztíže a v extrémních tepelných podmínkách nejspíše není tím správným médiem. Michal uvažuje i zapojení lokální umělé gravitace a podobně, což už je ale spíše technologie snů, než uskutečnitelný jev dohlédnutelné budoucnosti. Důležité je říct, že město je právě zavedením lokální gravitace trojrozměrné, neboť gravitaci lze v tomto pojetí směřovat libovolným směrem. Velmi propracovaný je nejen systém růstu, ale také princip dopravy pomocí spirálních dálnic, stejně jako spousta jiných detailů, které zde nebudeme dopodrobna vyjmenovávat a spíše odkážeme na webové stránky projektu (nextlevel.xf.cz). Dřevěné vlny (před realizací) Na závěr Michal představil aktuální projekt, na němž společně s kolegy ověřuje praktické možnosti parametrického designu při použití jednoduchých konstrukčních systémů. Z vizualizací, které promítal, bylo zřejmé, jak je projekt pojat a Michal zde znovu prokázal svůj talent na hledání konstrukčně jednoduchých a esteticky zvláštních řešení, jako tomu bylo u prodejny spodního prádla Silvie. Tentokrát vytváří pomocí kloubově propojených dřevěných latí zvlněné plochy, ať už se jedná o předsazenou fasádu domu či strop obytné místnosti.ZávěremPřednáška byla jistě přínosem v tom smyslu, že návštěvníkům v širším kontextu naznačila možnosti technologického vývoje a poskytla jim zajímavou inspiraci pro případné vlastní bádání (Next Level), stejně jako mohla být zajímavou inspirací k tomu, jak prakticky řešit prakticky neřešitelné problémy (butik Silvie). Zatímco konkrétní realizace je možné ověřit v praxi, u odvážných vizí je třeba si udržet jistý odstup a ne je nadšeně přijímat či zavrhovat. Důležité je o nich přemýšlet. Michal totiž nevědomky dokázal něco, co nezamýšlel: Tím, že se v projektu Next Level zcela bez obalu přimknul k výrazně technickému řešení, a nesnažil se jej maskovat nějakými psychologickými pohádkami, ukázal možné důsledky neskrývaného nadšení technologiemi. Mé rozpoložení hraničilo s pocitem, že město už tu není pro člověka, ale člověk je tu pro město, aby ono, jako cosi ideálního, mohlo krásně a zářivě fungovat. V každém případě snad přednáška Michala Kutálka zanechala v lidech pocit, že je možné snít, a nedržet se přitom při zemi.(1) Varšavský Palác je svou výškou 240 m někde mezi Eiffelovou věží (300 m) a žižkovskou věží (216 m), nejvyšší budova České republiky – City Tower, má 109 m, katedrála svatého Víta dosahuje 96,5 m. Nejvyšší stavbou světa je CN Tower v Torontu (553,5 m), nejvyšší zkolaudovanou budovou Taipei 101 (po střechu 450 m, s anténou 509 m), což je necelý dvojnásobek výšky varšavského paláce.