Mezi špičkami pražských věží

Rekonstrukce půdního prostoru, který byl zanedbaný a měl dokonce poničenou střechu, trvala Katě Kissoczy tři čtvrtě roku. Půda se změnila ve dvoupodlažní byt, světlá výška prostoru dovolila vybudovat nahoře dětský pokoj, ložnici, druhou koupelnu a místnost, která by měla časem sloužit pro ukládání (nikde nenajdete skříně). Vše sice vznikalo za průběžné spolupráce se stavitelem, existoval i určitý projekt, během stavebních prací jej ale výtvarnice měnila k obrazu svému, přizpůsobovala sobě i okolí, a to především právě pod vlivem znalosti svého oboru – divadelní scénografie. Tento fakt je patrný téměř na každém kroku, který ve velkém podkrovním bytě uděláte. ZÁKLAD VELKÉ OKNOZákladem (v podstatě jediné) otevřené místnosti, v níž je kromě hlavní obytné zóny kuchyňský kout, jídelní kout, sezení u spodní lodžie, koupelna a schodiště na galerii, je velké, osm metrů široké zaoblené okno, které v plánech vytěsnilo původně zamýšlená střešní okna a vikýře. Když jeho použití památkáři povolili (změnil se tím totiž i tvar střechy), bylo Katě jasné, že od něj se bude celý vnitřní prostor odvíjet. „Lze to brát jako výhodu i nevýhodu, ale právě toto velké okno už neumožnilo další členění. Chtěla jsem však prostor polyfunkční, trochu ateliér, trochu byt, který by se mohl v průběhu času měnit, podle potřeby nebo i podle toho, kdo zde právě bude bydlet. Tento byt je takovým změnám nakloněný,“ vysvětluje. POHLEDY A PRŮHLEDYV bytě tak chybějí klasické stěny nebo příčky, které by vymezovaly uzavřené místnosti. Zcela původně byla půda rozčleněna pouze několika komíny. „Všechny jsou využité, na některý je navázána nika, na jiný polopříčka, u dalšího stojí knihovna. Právě tím je prostor částečně rozbitý na jednotlivé zóny a velmi důležitou roli v něm hrají průhledy,“ popisuje výtvarnice. Podle svých slov vše zařídila tak, aby všude bylo snadno vidět. V interiéru jsou zabudována i dvě průhledová okna, právě proto, aby nebyl narušen pohled přes celý prostor. „Takhle bez problémů vidím z kuchyně, kdo přichází, jak to vypadá u jídelního stolu, i co se děje venku, na terasách a střechách protějších domů,“ směje se Kata. Vážně pak dodává, že všemi silami spěla k tomu, aby prostor zůstal co nejvíce otevřený – proto žádné zdi, proto polopříčky, proto velké okno a proto i malá (zdánlivě nefunkční) průhledová okénka v příčkách. Proto dokonce jen dvoje dveře – v dětském pokoji dospívajícího syna a na WC. Soukromí v koupelnách zajišťují jen rolety, není-li potřeba, i tyto místnosti jsou součástí promyšlených průhledů.Příčky a niky navázané na původní komíny mají úkol i schopnost členit prostor jen částečně. To, že v každém místě bytu tušíte, že jste právě v kuchyni, kanceláři, salónku nebo obýváku, ale způsobuje i jiný „trik“ – osvětlení. To je z velké části zabudované podél trámů nebo v nich, přibližně ve středu prostoru také v podlaze podél trámů. Vlastní zdroj světla v otevřeném prostoru (většinou nastavitelné) má kuchyň a jídelní kout. KOV, DŘEVO, BARVYSmyslem vystavení i zařízení interiéru byla podle majitelky také snaha najít rovnováhu mezi dvěma dominantními materiály – dřevem a kovem, a do třetice barevnými prvky a plochami. Dřevo je zastoupené v zachovaných trámech v podlaze, i v patře (dřevěné parkety), kov s grafitovým nátěrem je použitý na konstrukci patra, ale i v detailech – jako funkční podpora trámů nebo jako navazující lišta podél trámů zapuštěných v zemi (náhražka za lišty dřevěné). „Výsledný efekt z konstrukce ocenili i památkáři s tím, že jsem neporušila původní vzhled trámoví. Já osobně považuji celou konstrukci v kombinaci dřevo – kov v tomto prostoru za sochu,“ dodává Kata a podotýká, že technický dojem z interiéru byl její cíl. K tomu spěla i podoba topení (topná tělesa bez krytů), oken – eurookna v šedém provedení, a právě barevnost. Kromě bílé jsou na stěnách nebo stropech barvy šedá (nikoliv nátěr, ale betonová stěrka), okrová, temně červená, a to i v obkladech v dolní koupelně nebo v kuchyni. Pronikavější barvy jsou použité v doplňcích, například červená v zařízení kartotéky v pracovním koutu (majitelčin „office“) nebo v horní koupelně. Barevnost je celkově dotažená do nejmenších podrobností. „Dolní koupelna je například řešena obklady v několika barvách, sehnala jsem tehdy jen zbytky mramorové mozaiky v asi pěti různých odstínech. Aby spolu vzájemně korespondovaly, z každé plochy jsem vyjmula několik jednotlivých kostiček a zasadila je nepravidelně do ploch jiných odstínů,“ popisuje Kata postup při obkládání koupelny. Stejně tak v kuchyni má obklad temně červený odstín - jako stěna. „Architekt by mi tohle asi nedovolil,“ usmívá se majitelka bytu. NÁBYTEK PO RODIČÍCHZa pozornost v tomto půdním bytě určitě i stojí nábytek. Moc ho tu není, každý kus je ovšem samostatný artefakt. „Jediný nábytek, co máme, je po rodičích. Mně se sem hodí. Křesla, sofa, příborník, stolky…,“ vypočítává výtvarnice. Některé kusy dokonce působí, jako by tu byly na stálé expozici. Zbytek vybavení, kuchyň, horní koupelna, je ze značné části z obchodního domu Ikea. „Když si z Ikea vyberete opravdu jen to, co potřebujete a co se hodí do toho kterého prostoru, splní očekávání. Nebo když si výrobek přestavíte podle svého. Kuchyň sice vypadá draze, ale je to právě Ikea, jen jinak složená,“ tvrdí majitelka bytu. I nad kuchyňskou linkou, která má ryze technicistní vzezření, je ovšem zdánlivě rušivý element – „retro“ plechovky a krabice. Podle Katy jsou zde úmyslně. Narušují právě technický vzhled kuchyně. Celkově bylo Katinou snahou pořídit zařízení spíš levnější, a zároveň designově přijatelné.RESPEKT K OKOLÍ„Na půdě je podle mého názoru důležitý jakýsi čtvrtý rozměr – pohled ven,“ podotýká Kata. I to je velmi důležitý prvek. Interiér má totiž velmi silnou vazbu na okolí za okny, kterou si každý na první pohled neuvědomí, jen pocítí, že mezi střechami staroměstských střech a věží (z obloukového okna je dokonce výhled na Hradčany) je opravdu příjemně. V čem se vazba projevuje? „Právě z obloukového okna, které vypadá technicky, je výhled na dům z roku přibližně 1900. Aby se kontrast zmírnil, umístila jsem pod okenní díly sádrové reliéfy podobné těm na protější fasádě. Při pohledu z dolní lodžie je zase dominantní žlutá fasáda jiného domu, stěny lodžie i přilehlé stěny vnitřní mají barvu podobnou,“ ukazuje. Konečně, pokud byste měli tu čest a položili se v Katině vaně, nad vámi bude jednak modrá obloha za střešním oknem, jednak modrá mozaika na stropě. Všechno do sebe zapadá…Kata Kissoczyscénická výtvarnice, designová sochařkaVystudovala Střední školu uměleckoprůmyslovou v Bratislavě a Akademii múzických umění v Praze, obor scénografie. Spolupracovala s filmovými ateliéry v Čechách i na Slovensku, vystavovala své práce nejen doma, ale i v mnoha státech Evropy. Za dílo se jí dostalo ocenění – obdržela Bavorskou státní cenu, zlatou medaili (1995). Kata dnes, to je především Puzzlemania, její vlastní dílna a studio, kde vznikají dřevěné skládačky na principu puzzle s pevným podkladem. Jsou to obrazy, u nichž je zásadní přiznaná hravost a umělecky potlačená hračkovitost. Psáno pro časopis Domov.Mezi špičkami pražských věží | Posezení, které je in | Obezděný ráj | Kuchyně | Co nosí kuchyňské sestavy | Sluhové na kolečkách | Vaření bez bariér | Dřevo vždycky nádherné | Stop nekonečnému uklízení | Šťavnaté odšťavňování | Velikonoce ve veselém | Když nejsou k uhlídání | Kam kráčí textilní trendy | Moderní záclony – tkané, síťové i z provázků | Kousek antiky v moderním podkroví | Klimatizace: zásady pro zdraví | Typové domy se vyvíjejí | Když se staví střecha | Čínská zahrada pod krušnými horami | Pohádkový dům v Londýně