Městský obývák pro Petřiny. Nová pobočka Městské knihovny nabízí knížky i setkávání

„Od kněžny Libuše až do dneška je to teprve popáté, co byla nějaká budova postavená skutečně jako knihovna,“ řekl ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák. Skutečně, v Praze je jen několik budov, které byly navrženy a dodnes slouží jako knihovny – Ústřední knihovna na Mariánském náměstí, dále pobočka Městské knihovny na Vinohradech, v Ruské ulici a Národní technická knihovna.

S výjimkou NTK vznikly všechny v minulém století. V tom novém se však chápání funkce veřejné knihovny změnilo. Dnes je i místem pro setkávání a kulturu, mluví se také o „pobytové knihovně“. A s tímto zadáním se měli vypořádat architekti ze studia monom. Vznikl dům, kde je 9000 knížek, ale také společenský sál a klubovny.

Regály s knihami se nacházejí v prvním a druhém podlaží, která jsou spojená atriem, jemuž dominuje točité schodiště. Najdeme tu také řadu míst pro čtení, a to jak studijních u stolů (38 míst), tak relaxačních na křeslech a pohovkách (50 míst). A dá se vyjít i ven a sednout si pod pergolou. Prostě městský obývák.

V suterénu je sál pro 60 lidí. Ve třetím patře pak klubovny a kuchyňka, kde je možné si ohřát a sníst jídlo. Dále tu jsou kanceláře pro pracovníky, ve čtvrtém patře pak velká automatizovaná třídírna knih. Autorem provozního schématu je architekt Jiří Zavadil, který projektoval první variantu nové knihovny. Finální návrh však vypracoval ateliér monom a podíval se na problém ještě z jiného úhlu.

„Zásadní bylo rozhodnutí, jak má budova vypadat ve vztahu k městu a pozemku,“ říká architekt Igor Hobza. V řádkové zástavbě sídliště Petřiny se rozhodli pro bodovou budovu, racionální a kompaktní kostku o rozměrech 21 x 21 metrů.

Dodrželi provozní schéma a mysleli na potřeby dnešních čtenářů. Důležitý byl ale i pohled do budoucnosti a využití budovy v době, kdy se pojetí knihoven možná znovu změní. Umístění nosných prvků na obvodu budovy i pravidelný rastr oken umožní snadnou změnu funkce. „Jak budou vypadat knihovny za dalších sto let, to neví opravdu nikdo. Chtěli jsme, aby ten dům byl flexibilní a připravený i na jiné využití,“ říká architekt Hobza z monom.