Město je jako rozkrojený meloun IV.

Město je jako rozkrojený meloun| I.díl | II.díl | III.díl | IV.díl |Urbanismus a školaZajímá vás víc architektura v mikroměřítku nebo makroměřítku? Já jsem kdysi pro první rozhovor, který jsem dělal, řekl, že mě zajímá i ta klika u dveří. Vždy jsem se totiž snažil, abychom v naší kanceláři uměli udělat návrh interiéru stejně jako územní plán. Ale čím jsem starší nebo snad i zkušenější, tím víc mě na architektuře zajímá větší měřítko. Nepopírám, že existují realizace interiérů, které posouvají hranice architektury někam dál, přesto se toho pro mě ve větším měřítku odehrává dnes daleko víc. Pro mě je v celém procesu navrhování nejpodstatnější hledání, vyzkoušet si to, říct, jak si myslím, že to má být. Pak mě ovšem překvapí, že věci, které jsou pro mě zcela samozřejmé, někdo považuje za úplné novinky. Myslíte si, že na architektonický výzkum nejsou v našem školství peníze?Nemyslím si, že těch peněz je ve školství zas tak málo. Problém vidím v tom, jakým způsobem jsou dál přerozdělovány. Například na FA ČVUT je k dispozici na vědu a výzkum asi osm milionů korun ročně. To je podle mě dost. Katastrofa je, že za těmi penězi není vidět žádný výsledek! Za výsledek se považuje několik stran A4 a „podíl“ na vědecké práci má skoro každý, kdo je na fakultě trvale zaměstnán, jen aby měl větší plat. Systém funguje tak, že se dělá výzkum pro výzkum a granty získává ten, kdo umí vyplnit všechny ty formuláře a ne ten, kdo umí něco vyzkoumat. V takových podmínkách samozřejmě nikdo nepovažuje alternativní pohled na územní plánování za výzkumný program. To co děláme v mé kanceláři již přes deset let v rámci reálných zakázek je něco zcela jiného, než předpokládá akademický pohled „řízený“ zkostnatělým ministerstvem pro místní rozvoj a „benešovským institutem“.Proč je urbanismus na školách tak zanedbávaný? To je těžké. Architektů, kteří mají přesah do urbanismu, je málo. Pohled na urbanismus je zanesený balastem direktivního plánování a tento neduh je přítomný i v našem architektonickém školství. V Česku a i na Slovensku dnes vládne generace „středotlakých“, kteří na urbanismus zcela rezignovali už ve chvíli své vrcholné slávy a dnes je nedonutíte, aby se jím zabývali: To my neděláme, nám to dělají urbanisti. Pořád se ty věci rozdělují, tohle je architektura, tohle je urbanismus a každý dělá něco jiného. A zásadně chybí srovnání se zahraničím.Snažím se proto vysvětlovat studentům, že důležitý je úkol, nikoli jeho zaškatulkování do architektury nebo urbanismu. V minulém semestru jsem proto pro studenty připravil „pražskou severojižní magistrálu“. Je to téma, které nikoho nezajímá, všichni zavírají oči, v dopravním systému Prahy oficiálně vůbec nefiguruje! A přitom je magistrála osa, která významně strukturuje celé území Prahy. Tvoří její hlavní třídu a je to de facto propojení celé republiky a propojení Evropy ze severu k jihu. Na takové cestě nedonutím auta aby jela pomalu nějakou značkou, ale tím že budou projíždět městem. Významným evropským městem, vysokým městem, městem jednadvacátého století. Pokouším se připravit alespoň zlomek nové architektonické generace na úkoly které jistě přijdou a které dnešní generace nechce vidět. Snažím se provádět syntézu. Věřím, že až přestane segregace urbanismu a architektury, a zejména segregace starého a nového, budou naše města vypadat zase normálně. To je asi nejjednodušší shrnutí, které mám.Město je jako rozkrojený meloun| I.díl | II.díl | III.díl | IV.díl |Psáno pro časopis ERA 21 5|04Město shromažďuje významy svého okolí. Významy města shromažďuje jeho centrum. V centru se přehrává koncentrát města a jeho života. Soustředěné budovy předávají sdělení o minulosti města i jeho aktuálních ambicích, v možnosti potkávání každého s každým se kondenzuje demokratická podstata města, ritualizovaná instituce korza zviditelňuje hierarchizovanou strukturu městské komunity. Množství dějů přitahuje městské čumily a jejich přítomnost zase přitahuje množství dějů.