Město je jako rozkrojený meloun I.

Město je jako rozkrojený meloun| I.díl | II.díl | III.díl | IV.díl |Památková péče ve městěRostislav Koryčánek: Pokud si stěžujeme na to, že se centra měst vylidnila, znamená to, že se současný životní styl natolik změnil, že k němu už nepotřebujeme centra měst, nebo je to důsledkem toho, že centra měst přestala sledovat aktuální životní potřeby? Roman Koucký: Samo se nic neděje. Centra měst za nic nemůžou, za dnešní situaci si můžeme my sami. Města jsme vylidnili tím, že z nich systematicky vyháníme normální život.Co tedy zapříčinilo dejme tomu v uplynulém půlstoletí vylidňování center? Dnes si už nemyslím, že za to může například architektonické myšlení 60. let, spíše je to stav, který zapříčinili svým chováním památkáři. Ještě za první republiky se lidé v centru chovali normálně – normálně stavěli svoje domy, které jsou dnes namnoze památkově chráněné. Dnes nemůžeme v centrech měst v podstatě vůbec nic, snad jen napodobovat. Vadí nám obchod, vadí nám administrativa, vadí nám v podstatě i bydlení, i když pořád brečíme, že se centra vylidňují. K bydlení patří například parkování a dělat byty bez parkování je nesmysl. Proto se nemůžeme divit, že se všechno staví všude jinde jen ne v centru. Pokud investor, který se chová ve svých úvahách zcela racionálně, nemůže extrémní cenu pozemku v centru vyrovnat výškou domu, odejde někam jinam. Města jsme si vylidnili cíleně a vlastně jakoby schválně, a to je na tom to nejsmutnější. Nevytlačil obyvatele například z centra Prahy spíše tvrdý turismus než památková péče? Památková péče a turismus jdou ruku v ruce. Turismus je také vynález 19.století, kdy se začaly roztáčet nejen kola výroby ale i mobilility společnosti. Co bylo dřív na měsíce je dneska na hodiny, co bylo na roky je na týdny. Znamená to, že cestování se stalo dostupnou formou trávení volného času a terciální sektor, do kterého turismus patří, pak největším obracečem peněz. Turismus není nic jiného než druhotný prodej nějakých jiných komodit, například architektury. A je jedno zda to jsou kulisy starého města nebo mrakodrapy města nového. Obojí funguje turisticky úplně stejně. Jen u nás ještě nikdo nepochopil, že se jezdí také za „novou“ architekturou.Shodneme-li se na tom, že současný životní styl je charakterizován potřebami, ze kterých je jen málo kdo ochoten slevit, není to právě ten důvod, proč je Staré město v Praze pro dnešního člověka nepoužitelné? Protože, pokud by se mělo přizpůsobit aktuálním nárokům, tyto úpravy a zásahy by de facto byly něco na způsob asanací velkých měst, které se odehrávaly v 19.století? Na to mám jedinou odpověď: No a proč ne? Dnes je ale daleko složitější situace, a navíc si myslím, že společnost už nemá takovou sílu, aby něco takového mohla realizovat… …myslíte sílu morální nebo politickou, ekonomickou? Politickou, ekonomickou, morální… Společnost prostě nemá sílu na to, aby mohla v historickém centru něco iniciovat. Jenže tato neschopnost znamená velkou katastrofu, protože tato místa přetváří ve skanzen a tudíž v mrtvolu. Příčinu této nemohoucnosti je, možná, celospolečenská nejistota, která opět pramení z rychlosti, kterou disponuje pohyb informací nebo mobilita lidí. Už nepotřebujete dva měsíce na to, abyste se dozvěděl co se stalo v Indii nebo Americe, dnes je celý svět on-line, což paradoxně vyvolává úzkost a nejistotu. V důsledku toho se člověk více upíná k tomu, co je pro něj klidnější a stabilnější. Na této situaci kromě jiných parazitují právě úřednici, kteří si běžného občana berou za rukojmího při prosazování svého vykonstruovaného pohledu na památkovou ochranu měst. Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu památkáři zneužívají svého postavení.Není za touto nemohoucností neschopnost nově manipulovat se symboly? Evropská společnost je navyklá, že centrum je zároveň místem pro porovnávání významů. Čím blíž k centru tím významnější instituce, tím významnější majitel parcely atd. Nestává se historicita centra morální hodnotou, kterou má být poměřováno všechno ostatní? Nevím, jestli má být historicitou poměřováno všechno ostatní. Některé významy přeceňujeme a některé silně podceňujeme. Pořád ale hovoříme o nevyrovnanosti, protože naše společnost má nevyrovnaný názor na to co a jak chránit. Děje se tak prostřednictvím zkostnatělých institucí, které samy o sobě jsou mimo realitu dnešního života, a k této ochraně se vztahují zákony, které jsou z velké části nesmyslné. Zároveň si nikdo nedovolí na tomto stavu cokoliv měnit. Je naprosto nepřijatelné přijít do parlamentu a dožadovat se změny zákona o památkové péči. To neprojde zprava ani zleva, a přitom jsou to právě památkáři a urbanisti, kteří městům nejvíce škodí. Dřív komunistický režim ohrožoval města plošnou demolicí, dnes památkáři plošnou ochranou. Sice stále platí, že všichni chtějí být na Václaváku, ale pokud ze strany památkářů a priori platí, že každý investor je lump a proto musí všechno udělat tak, jak úřad nařídí, tak se nemůžeme divit, že největší bankovní centrum se staví někde v lese v Radlicích, či kde. Musíme si uvědomit, že normální město se nevyvíjí na základě vykonstruovaného úsudku památkářů nebo architektů, ale na základě vývoje společnosti. Proto si myslím, že nejdeme normální cestou. Nezastupuje přeci jenom památková péče, i když trochu neohrabaně, jakýsi kolektiv, který nemůže v sobě obsahovat kapitál, který stojí za záměry investorů? Ale ano, zastupuje, ale špatně. Já jsem nikdy nenapsal, že je potřeba zrušit památkovou péči, přestože mi to všichni dávají do úst. Já jsem jenom řekl, že to, jakým způsobem se to děje, je špatně. To je velký rozdíl. Já dokonce ani netvrdím, že se musí staré domy zbourat a místo nich postavit nové. Snažím se pouze říct, že i současná doba má právo na svou vrstvu v historickém centru města. Snažím se pouze říct, že to je možné! Pokud se dnes něco takového náhodou stane, tak to děláme neohrabaně nebo pod diktátem slov „zapadá-nezapadá“, „přizpůsobuje se – nepřizpůsobuje se“. Nechápu, proč by mělo něco někam zapadat. Čemu by se co mělo přizpůsobovat? Město je společnost samostatných jedinců. Město je úžasné tím, že každý dům je jiný, ne tím, že všechny domy jsou stejné. Tímto přístupem pouze vytěsňujeme dobrou architekturu a dobré autory. Je smutné, že na Pankrácké pláni neprojde ani Meier. A přitom je pouze otázkou času, kdy tam nakonec nějaký mrakodrap vyroste. Nejspíš ale bude mí „sedlovou střechu“ protože si to bude přát například Klub za starou Prahu.Památková péče tedy do systému patří, problém je ten, že architekt na památkovém ústavu velmi obtížně najde kompetentního partnera, se kterým by mohl diskutovat… To bezpochyby. Ale byl bych nerad, aby se náš rozhovor ubíral cestou diskuse o památkové péči. Je to jen jedna část složitějšího problému, a navíc část už mnohonásobně probraná, všichni to vědí, ale nikdo s tím nic neudělá. Navíc to není jen problém památkové péče, protože valná většina společnosti si pod tlakem neinformovaných médií zafixovala postoj, že co je staré, to je správné, tak proboha na to nesahejte. Nevzniká náhodou v dialogu investor – architekt – státní zpráva – občanská sdružení typu Klub za starou Prahu spontánní kontrola nad zamýšlenou investicí? Společnost může zastupovat pouze státní instituce, to nemůže být občanské sdružení. Může být občanské sdružení zrovna ten prvek, který je pružnější než politická instituce?Nemůže, nemá na to právo. Máme parlamentní demokracii tudíž musí rozhodovat volené orgány a jejich úřady. Nikoli občanská sdružení, která nikdo nezvolil. A já nechci, aby o mé investici rozhodoval někdo jenom proto, že tam náhodou bydlí. Proč? Už to že může vládnout třetina je smutné, už to je v demokracii špatně. Ale aby to ještě k tomu dělala nějaká samozvaná skupina lidí, to už vůbec považuji za absurdní. To prostě nejde. Ale nesuplují náhodou právě tato občanská sdružení neschopnost státního orgánů? Nesuplují nic, ne. Ty jenom podporují agresi. Jsou samozvané. Nemáte před očima stále jen Klub za starou Prahu? Klub za starou Prahu, Klub za staré Brno, Klub za ochranu kytiček… všechny tyto tzv. občanské skupiny jsou samozvané. Nikoho nezastupují, jenom samy sebe! A to, že jim média přikládají takovou důležitost, považuji za omyl. A to nejen kvůli tomu, že česká společnost není připravena na to, čemu se říká participace. V našem provedení je participace pouze diktát menšiny a způsob jak někomu škodolibě a beztrestně (!) udělat škodu. A co když se shodneme na tom, že politická reprezentace není zrovna ta ideální…Je taková, jaká je. A když se nám zdá špatná, zvolme si jinou. Máme ji takovou, jakou si zasloužíme. Tato věta platí beze zbytku. Je možné příčinu umrtvování center měst popsat jako omezování pestrosti škály spotřeby? Samozřejmě. Vytvořili jsme si umělý konstrukt, který zní: supermarket - fuj, pryč; multikino - spotřební fuj, pryč. To přece nejde. Žijeme v mediální a spotřební společnosti. Jsme součástí globálního světa a těžko se mu můžeme bránit. A je to správně, bezpochyby je to správně. Proto globalizaci nenapravíme tím, že její projevy vytěsníme z center měst. Tím do centra jen zanášíme už vzpomínanou nenormálnost. Řešíme problém uměle a tím samozřejmě děláme největší chyby.Kde je ona hranice mezi dejme tomu politickým rozhodnutím jak zacházet s centry měst a spontánním „normálním“ přístupem k centrům měst? Kde taková hranice leží, nevím. Program na zpestření měst je jeden z těch umělých konstruktů. Proč? Protože ve městech všechno funguje normálně až na to, že se v centrech nemůže stavět a pokud ano, tak špatné domy. Zapomněli jsme ještě na jednu okolnost. Nejen, že se zvyšuje rychlost a zkracují vzdálenosti, mění se také systém hodnot a zásadním způsobem se pozměnilo měřítko. Meziválečná architektura pozměnila měřítko města naprosto nepatrně, protože se stavělo na parcelách, které byly de facto neustále k dispozici. Dnes platí jiný způsob nakládání s penězi a už skoro nikdo nestaví jen jeden dům, ale celý blok. Do města se najednou dostávají velké obchody, velké administrativy, velké obytné domy, kterým se usilovně bráníme, protože nejsme schopni pracovat s novým měřítkem. Město tak deformujeme, protože neumíme vymyslet jinou alternativu. Všechno, co se nám z nějakého důvodu nelíbí, ať už náplní nebo měřítkem, tak vyhazujeme na okraj. Je naprosto nesmyslné, když se v regulačním plánu objeví například to, že ve městě nesmí být obchod nad 600 m2. Proč by tam nemohl být? Záleží pouze na tom, jak s ním bude architektonicky zacházeno. Je velkou chybou přenesenou z předchozí direktivní éry plánování měst, že se jednoduše určí tato a tato funkce zde nebude. V centru může být zrovna tak velkoobchod jako továrna, pokud nepřekračuje definovanou zátěž. V každém případě najít hranici mezi direktivním a spontánním je velmi složité a proto si pomáháme berličkami, ve kterých eliminujeme funkci, eliminujeme velikost, eliminujeme typ investora. Obstojí koncept města 19. století před současnými nároky? Do jisté míry ano. Předně je to rastr, ať už pravidelný nebo nepravidelný, to je jedno. A právě tento rastr je to jediné, co má ve městě hodnotu, protože pouze to „prázdno“ skutečně přetrvává. Toto prázdno by mělo být svaté, nedotknutelné, protože je tím jediným skutečným regulačním principem. Všechno ostatní je nepodstatné: nepodstatné jsou fasády, nepodstatné je složení funkcí, nepodstatná je výška, nepodstatné jsou hloubky zastavění… Jediné, co má nadčasový smysl, je rastr – polygon a řekněme, že od tohoto rastru odvozená šířka ulice. To dělá město městem. Občas se něco vynechá, a to se pak jmenuje náměstí. A když je to náměstí náhodou zarostlé, tak se to jmenuje park. Pak už jsou to jednotlivé domy, které dávají ulici tvář, protože to není dané tím, jak vypadá ta ulice, to je dané tím, co stojí okolo ní a to většinou souvisí s architekturou, nikoli s urbanismem.Město je jako rozkrojený meloun| I.díl | II.díl | III.díl | IV.díl |Psáno pro časopis ERA 21 5|04Město shromažďuje významy svého okolí. Významy města shromažďuje jeho centrum. V centru se přehrává koncentrát města a jeho života. Soustředěné budovy předávají sdělení o minulosti města i jeho aktuálních ambicích, v možnosti potkávání každého s každým se kondenzuje demokratická podstata města, ritualizovaná instituce korza zviditelňuje hierarchizovanou strukturu městské komunity. Množství dějů přitahuje městské čumily a jejich přítomnost zase přitahuje množství dějů.