Město a politika: Uživatelsky orientované plánování a demokracie
Jak se přistupovalo k urbanismu v různých historických epochách? Jak návrhy ovlivňuje aktuální politická situace a co je hnací silou velkých urbanistických změn? Přinášíme čtvrtý díl seriálu o městském plánování a jeho základních politických principech, tentokrát se zaměřením na komunitní plánovaní.
Jitka Molnárová , 24. 2. 2017
Uživatelsky orientované plánování, označované také jako komunitní nebo participativní plánování, je úzce spojené s demokratickými hodnotami ve společnosti. Tento způsob plánování je stejně jako demokracie založen na předpokladu, že každý jedinec je tím nejlepším soudcem svých vlastních zájmů.
Veřejný zájem je tedy zájmem, na kterém se shodnou všichni, nebo alespoň většina obyvatel. V demokratickém plánování jsou proto cíle definovány přímo obyvateli města. Plánovač přistupuje k obyvatelům jako ke svým klientům, naslouchá jejich přáním a na základě majoritního názoru zapracovává jejich výsledné požadavky do návrhu. Plánovač nicméně nezůstává jen v pasivní roli. Jeho úkolem je rovněž obyvatele v územním plánování vzdělávat, nabízet alternativy rozvoje a vysvětlovat souvislosti mezi důsledky konkrétních městských politik a zájmy obyvatel. Uživatelsky orientované plánování je tedy založené na nepřetržité spolupráci mezi plánovačem a obyvateli, na obousměrné výměně znalostí a nalézání majoritní shody prostřednictvím diskuze nad možnými scénáři vývoje. Právě práce se scénáři, tedy alternativami rozvoje města, je pro demokratické plánování typická.
Byť v teorii vypadá demokratické plánování takřka ideálně, v praxi jde o velmi komplikovaný a dosti politický proces. Už v momentě, kdy plánovač rozhoduje o tom, koho z obyvatel k plánování přizvat, tedy čí zájmy a v jakém poměru budou v plánovacím procesu zastoupeny, je nucen činit politická rozhodnutí. Náročné je demokratické plánování i na čas a na energii, které vyžaduje. Oproti autoritativnímu nebo tradičnímu technokratickému plánování je demokratické plánování zdlouhavé a jeho výsledky navíc nepředvídatelné. Nicméně i takové plánovací procesy v praxi existují. Právě na ně se zaměříme v příštím díle.
_
Jitka Molnárová vystudovala architekturu a urbanismus na FA ČVUT a řízení metropolí a městské politiky na Institutu Politických Věd v Paříži. V současné době působí v Limě jako koodinátorka výzkumu udržitelných měst na Fakultě enviromentálních studií UCSUR. Je spoluzakladatelkou mezioborové kanceláře CONURB zabývající se problematikou sociálního bydlení, rozvoje slumů a udržitelným řízením správy měst.
