Média, počítače, ikony
Peter Eisenman nedávno publikoval esej o šesti bodech, ve kterých popisuje, jak počítače přispívají k pasivitě dnešní společnosti, architektury a studentů.[1] Jeho hodnocení není příliš optimistické. Podle mého názoru není ale nutné vidět vše tak šedo-černě.
Jaroslav Hulín , 4. 7. 2008
Média a pasivita Naše společnost prošla za posledních dvacet let neuvěřitelným vývojem. Objevily se nové nástroje a metody komunikace a množství dostupných informací roste exponenciálně. Není to na škodu. Je pouze potřeba aktivně vybírat a hledat. Volba dnes není omezena na několik stanic rádia. Stáhnout a přehrát se dá prakticky cokoli. Pokud se někomu nelíbí podmínky na škole, může zvolit jinou, v jiné zemi, na jiném kontinentě. Z pasivních příjemců vzdělání se stali aktivní hráči v globálním světě. Tyto možnosti přímo vybízejí k aktivitě a přinášejí dříve nemyslitelnou míru svobody.a to by architektuře rozhodně ublížit nemělo. Počítače počítače představují pro Petera Eisenmana „zákeřnou formu pasivity“. Nelze se divit, protože většina lidí se smíří s pasivním užíváním. Naštěstí to není jediná možnost – větší či menší míru otevřenosti vůči uživatelským změnám má dnes většina informačních technologií. Některé systémy jsou přímo vytvářeny na principu otevřeného zdrojového kódu. Tento způsob práce s počítačem je o poznání namáhavější a rozhodně není pasivní. Za posledních dvacet let se z počítače stal velmi silný a všudypřítomný nástroj. Lze jej využít k hledání nejlepších řešení. Nepřináší ovšem pouze odpovědi, ale díky bezprecedentní výpočetní síle otevírá také nové otázky o tom, jak vlastně chaotická a nelineární příroda funguje.
Ikony
Peter Eisenman si všímá ikonické architektury a nešťastně ji interpretuje jako posun a vyprázdnění, a to ho dokonce vede k závěru, že se nacházíme v pozdní fázi jednoho architektonického období. Nevšiml si ale, že se z ikonických staveb stal nový, globální stavební typ. Může se zdát, že ikony nereagují na svůj kontext. Jejich kontextem není ale ulice, čtvrť nebo město. Nachází se v celé globální informační společnosti. A jako každý nový stavební typ vyžívají nejmodernější nástroje i filosofii. V jednom má Peter Eisenman určitě pravdu – architekti a studenti, kteří se vzdají minulosti, těžko naleznou svoji budoucnost. Tradiční nástroje a způsoby poznání, jako je kresba nebo architektonické modely, určitě svůj šarm kvůli počítači neztratily a neměli bychom se spokojit pouze s vizualizacemi a digitálními modely. Nikdy nebylo tak snadné cestovat a zažít architekturu na vlastní oči a na vlastní kůži. A to je okamžik pravdy pro každou stavbu, ať už byla navržena jakýmkoli způsobem.
[1] Eisenman's six point plan. Building Design. 9 May 2008.
