Měď v architektuře: Rodinný dům u Seeheimu

Význačný svah, na kterém je dům situován, se nachází v obytné lokalitě s bohatou zelení, jež byla osazena kolem roku 1900, a nabízí výhled do údolí řeky Rýn, která jím v dálce protéká.

Architektonický vzhled domu s lomenicemi vyplývající z pojetí územního plánu, byl tematicky pojat jako monolitická konstrukce, která zasahuje za okraj svahu, ale přesto zůstává v rovnováze.

Velmi proměnlivého vzhledu při různých pohledech zvnějšku bylo dosaženo jen pomocí čtyř rozsáhlých „zářezů“- prostorů napříč rohovými částmi. Vertikální „výřezy“ z tělesa domu, tedy vyplněné plochy s celoplošným zasklením střechy nad jídelnou a schodištěm spojují přízemí s horním patrem.

Byly vytvořeny co největší panoramatické otvory, aby bylo možné plně ocenit velkolepý výhled – což je podstatná kvalita této realizace. Nutným předpokladem pro maximalizaci otevřené části, respektive, pro minimalizaci částí tělesa domu, které zůstávají uzavřeny, bylo spojení střechy a fasádních panelů tak, aby vytvářely homogenní vzhled.

Variabilní použití a konstrukční možnosti mědi umožnily na jedné straně, aby panely střechy vytvořily plně funkční nepropustnou střešní rovinu, a na druhé straně bylo možné dosáhnout monolitické podoby domu ve formě abstraktního geometrického tělesa s ostrými okraji.

Střecha a vnější plochy zdí jsou pokryty velkými měděnými, částečně zoxidovanými kosočtverci, při použití tradiční technologie zavěšování, a tyto plochy jsou v kontrastu s bílými plochami uvnitř. Zvláštní pozornost byla věnována detailům, zvláště co se armatur a přechodových ploch týče. Ty byly vyrobeny tak, aby přesně lícovaly s měděným obkladem, přičemž zajišťují ventilaci po celé ploše zadní strany.

Svou diskrétní prolamovanou plochou antracitové barvy dům zapadá do svého prostředí, tedy do okolní zeleně v lokalitě na okraji města.

Souvislé bílé „vykrojené plochy“ strukturují plán přízemí a vytvářejí plynulý přechod z vnějšku dovnitř. Volba mědi jako materiálu pro střechu a panelování fasád, tedy volba trvanlivého, přírodního materiálu, přispívá k dlouhověké zachovalosti podoby domu.

Autor: Julia Schlüter-Fritsch, Fritsch und Schlüter Architekten