Měď v architektuře: Pavilon městské zahrady

Pavilon je do parku pečlivě umístěn. Dominuje přechodu mezi různými úrovněmi nádvoří a rybníkem. Navíc tento pavilon tvoří logické pokračování a současně zakončení systému kanálů na druhé straně. K vytvoření co nejpřirozenějšího přechodu mezi vnějškem a vnitřkem byly použity různé prostředky: projekce, odstupňovaná podlaha, transparentnost, velké balkonové dveře. Aby bylo zajištěno pevné zakotvení základny pavilonu v parku, byl postaven podstavec z téhož zdiva, jako bylo použito pro opěrné zdi parku a pergolu.

Základní forma pavilonu se skládá ze šikmé, eliptické měděné střechy, podpírané štíhlými ocelovými sloupy. Při pohledu z různých pohledů nabízí pavilon díky svému elipsovitému tvaru vždy trochu jiný vzhled, vytvářející dynamiku celkového obrazu.

Na vrcholu šikmé střechy byl umístěn kruh oken, umožňující během dne vstoupit světlu do srdce pavilonu a prozrazovat pozici pavilonu v noci, kdy se rozsvítí jako lucerna. Jako zakončení pavilonu byla nad kruhem oken umístěna koruna, za níž jsou ukryty všechny potřebné servisní instalace.

Nosná konstrukce pavilonu je vyrobena z tenkých, ocelových sloupů a nosníků, rozmístěných ve tvaru elipsy. Zvláštní pozornost byla věnována integraci instalací do konstrukce: eliptické paprsky, které byly z ocelových plechů speciálně sestavené tak, aby zajistily jedinečný základní tvar pavilonu, slouží také jako vzduchové potrubí. Do boku stěny nosníků byla začleněna malá kulatá vybrání, zajišťující pomocí menších potrubí cirkulaci vzduchu dále v pavilonu.

Prostor pavilonu mezi střechou a úrovní terénu je ohraničený členěnými skleněnými stěnami s modřínovým dřevem. Díky tomu se zdá, jako by měděná střecha byla na svém místě zavěšena. Ve vztahu k obvodovým stěnám vystupuje střecha dost daleko ven. Tím působí, jako by se téměř vznášela a vytváří vzájemný vztah mezi vnitřním a vnějším prostorem pavilonu.