Mechový ráj na dálnici

Budovu, která byla na spadnutí, koupil investor, který nechal dva mladé pány splnit si svůj sen. Sen o restauraci, ze které hosté nebudou odcházet spokojeni, ale uchváceni. A to nejen díky gurmánskému požitku, ale také díky zážitku interiérovému.

Ačkoli už architekta měli, rozhodli se pro změnu (konceptu) a na doporučení oslovili architekta Pavla Kříže. Spolu s vysokým rozpočtem a pár základními požadavky na dispozici a technickou stránku interiéru dostal volnou ruku. A to se majitelům restaurace vyplatilo.

Výsledkem je osobitý design, příjemná atmosféra a svébytný duch místa. Od každého stolu totiž máte na co koukat. Architekt ale věděl, proč udělat interiér tak zajímavým. Z okna jsou totiž vidět jen kilometry dálnice.

Přestože jindy by se tři sloupy uprostřed velkého prostoru mohly stát pro dispozici interiéru smrtící, tady z nich udělali dominantní prvky. Dva z nich jsou porostlé živým mechem, který čerpá vláhu pro svůj život ze vzduchu (ačkoli majitelé přiznávají, že jednou za čas je zavlažovat musí). Podpůrnou konstrukcí pro živý obklad se staly dřevěná prkna. Jejich naklonění není náhodné, odkazuje na zkřížené nohy jídelních stolů. Třetí ze sloupů je obložen prolamovanou mozaikou z teakového dřeva, která volně roste až do stěny s vinotékou.

Zjevnou symboliku stromů si majitelé, Lumír s Jiřím, vzali za svou. Jejich nápady ale rostou rychleji než použitý mech. Například takový snídaňový bar. Jedna polovina desky hřeje, takže se na ní objevují párky a vajíčka, kdežto druhá půlka stejného baru chladí, tudíž budete mít sýry vždy při správné teplotě.

Designovým zážitkem jsou i talíře, které si majitelé nechávají vyrábět v nedaleké hrnčířské dílně. Každý kus je originál a na stolech vytvářejí bohatou barevnou mozaiku.