Maurice Nio | Jak se nestát architektem

Související články:>> Maurice Nio | architekt překvapení>> Maurice Nio | NIO architectenNež se ke slovu dostal Maurice Nio (Indonésie, NL), uvedla jej, a celý projekt GAALERIIE.NET v jehož rámci se přednáška konala, autorka tohoto projektu Alena Hanzlová. Specifikum tohoto projektu spočívá především v pečlivosti, se kterou jsou vybraní architekti představeni, i ve způsobu, jakým jsou představeni. Základní kostrou projektu je kombinace přednášky, katalogu a komplexního internetového profilu, jehož součástí je i filmový dokument s architektem. V něm ten který autor hovoří o svých stavbách přímo v jámě lvové, tedy u nich a v nich. Alena Hanzalová se za Mauricem Niem vypravila do Holandska, a společně s týmem spolupracovníků připravila to, co je možné shlédnout na www.gaaleriie.net. Poté se už ke slovu dostal holandský architekt indonéského původu. Velmi netradiční přednáška v podání nenápadného, ale charismatického Nia musela zaujmout i ty, kteří přišli na standardní komentář realizací, což bylo přesně to, čemu se Nio vyhnul. Vyprázdněný střed.Vyber si svého učiteleChtěl jsem se stát architektem ve smyslu kultivace, ve smyslu osvěty. Když jsem studoval, architekti nemluvili o kultuře, ale o funkcích, analýze, bylo to nudné, zahájil Neo kritiku přístupu ke vzdělání. Rozhodl jsem se vybírat si vlastní učitele, lidi, které nechám, aby mě ovlivňovali. Zmínil, že na škole měli pouze jednoho dobrého učitele a také skutečnost, že studenti jsou neuvěřitelně líní, chtějí hned být hvězdami, jdou na to příliš rychle. Přitom, jak poznamenal, devadesát procent Vesmíru je temná hmota, je to vzrušující výzva, jak objevovat nové formy. V architektuře mnohdy není tak zajímavý výsledný tvar, jako samotný proces hledání, jako neuchopitelné meziformy. První učitel – manýrismusJedním z určujících momentů byla tříměsíční výprava do Itálie. Nio odjel do Florencie, aby se seznámil s manýrismem, který jej fascinoval, zejména proto, že tento styl následoval renesanci – ta do evropského kontextu vnesla perspektivu a pravidla. Paralelu s krizí moderny a postmoderní reakcí netřeba příliš zdůrazňovat. Na obraze Snímání z kříže / Ukládání do hrobu od Jacopa Pontorma poprvé poukázal na jedno z témat, která jeho tvorbu intenzivně provázejí, totiž na vyprázdněný střed. Ač je ústřední postavou Ježíš, nenachází se v opticky nejexponovanějším místě, totiž uprostřed. To důležité se prostě nachází jinde než uprostřed. Centrum by mělo zůstat prázdné, dodal.Architektura není jen fyzický, ale především mentální prostor. Pontormo sice žil na přelomu 15. a 16. století, ale já jej považuji za svého učitele.Druhý učitel – fotograf Garry WinograndDalším, kdo mě velmi ovlivnil, byl fotograf Garry Winogrand. Když jsem se ho ptal, proč fotí nakřivo, odpověděl mi: Dělám je nakřivo schválně, aby působily, že jsou špatně. Tato zkušenost Nia vedla k myšlence architektury, která nevypadá jako architektura a k názoru, že architekt by si měl vytvořit vlastní gramatiku, jinak není hotovou osobností. Jedna z fotografií, kterou ukazoval, zachycovala – jak jinak než v diagonální kompozici – hráče amerického fotbalu. Na téhle fotce je zvláštní, že jsou na ní všichni, zdůraznil. Člověk během kreativního procesu nikdy neví předem, co je a co není důležité. Třetí učitel – audiovizuální umělec Bill ViolaOd něj jsem se naučil kontrastu, složil Nio poklonu tomuto umělci. Velmi intenzivně působila instalace, která jeho slova na promítacím plátně doprovázela. Za uzavřeným kvádrem, v jehož proříznutém nitru svítil monitor počítače, se majestátně na velkém formátu tyčila fotografie horských hřbetů a do toho zněla recitace básní, které hovořily o útěku pryč, přes hory. Přítomným bylo zřejmé, co Nio myslí mentálním prostorem. Bill Viola je také mistr času, dodal, jeho videa, jako například Five Angels for the Next Millenium, jsou velmi pomalá.Čtvrtý učitel – scénograf, choreograf a mistr instalací Robert WilsonWilson, který pracuje se zvukem, obrazy, textem a pohybem vytváří působivé a velmi zvláštní scény a instalace. Nio jej označil za kouzelníka světla a času.Tajemství Velkého učiteleCo na přednášce zaznělo jen v náznacích, co nebylo vyjádřeno explicitně, ale šlo vytušit ze způsobu, jakým Nio vyjadřoval svůj vztah ke světu, jakým objasňoval inspirační zdroje, by šlo nazvat Tajemstvím Velkého učitele. A bylo zcela symbolické, že o něm nemluvil, neboť je to právě onen Mistr vyprázdněného středu a neuchopitelnosti, sám Lao-C´. Ať už mluvil o kterémkoliv z předchozích učitelů (a jistě jich mohlo být jmenováno mnohem více), vždy byla za důvodem, proč si Nio vybral právě tyto konkrétní lidi, neuchopitelná přítomnost Tao. Nio spisovatelV další části přednášky Nio hovořil o knihách, ať už o těch, které překládal, tak o těch, které sám napsal. I když působí, jako by stál v pozadí, tak nějak mimo, je Nio ve skutečnosti velmi angažovaným čtenářem i spisovatelem. Čte pozorně a píše s milimetrovou přesností. Ať už s jeho názory souhlasíme, necháme se jimi inspirovat, nebo je odmítneme, vždy je přidanou hodnotou silný čtenářský zážitek. Ten vyplývá už z toho, že Nio v nich znovu používá, nejen jmenovitě, ale i formálně, téma prázdného centra, tajemství. Čtenáře vodí mezi jasně formulovanými názory a nejistotou, čímž jej nutí ne konzumovat napsané, ale pochybovat, zabývat se přečteným, pracovat na své osobnosti.Během studií jsem přeložil dvě knihy. Velmi mě tehdy zajímal film, a když se blížil konec mého studia, trošku jsem tápal, nevěděl jsem, co přesně chci dělat. Znal jsem spoustu teorie, ale neuměl jsem ji přeložit do praxe, byl jsem frustrovaný. Ptal jsem se učitele, jestli můžu udělat film, a on mi odpověděl, ať udělám dům pro Michaela Jacksona.Michael Jackson v ZOOPro tento školní projekt, který nakonec vzbudil značnou pozornost, si Nio vybral místo v Rotterdamu. Koncept domu vycházel ze společenské situace popstar – všichni jej znají, ale kdo ví doopravdy, jaký je? Obdobně dům každý viděl, neboť se nacházel na exponovaném místě, ale nikdo nemohl vstoupit, neboť se zde vyskytovaly nepřekročitelné bariéry. navíc si dovolil žert, když do soukromé zoo umístil – kromě jiných zvířat – určitou protiváhu subtilního Jacsona – totiž hrocha. Jistým povzbuzením byl Niovi i Mobyho přístup k hudbě – u každé písně prý Moby myslí na jednoho konkrétního člověka. Je důležité myslet na jednu osobu, jeden obraz, jednu barvu, jeden pohyb, jeden pocit. 22 mostů a 33 bytůProjekt na výstavbu 22 mostů začal, skoro by se chtělo říct až symbolicky, v roce 2002. Domy nejsou kontext, nejde prostě postavit dvaadvacet mostů. Nejde jen o to udělat krásný most, ale hlavně o vazbu most-řeka. I proto jsou mosty uprostřed vypouklé, nad středem řeky se rozšiřují a kromě toho, že prostorovým pojetím zábradlí působí jako kapky, nutí člověka nejen přejít řeku, ale také se nad ní zastavit a uvědomit si ji.Dalším projektem, který Nio představil, byly tři bytové bloky po jedenácti jednotkách. Pojal je tak, aby žádná fasáda nebyla „zadní“ a aby zvenčí nebylo zřejmé, kolik bytů se v nich vlastně nachází. I takhle může vypadat tajemství, které opakovaně zmiňuje jako důležitou součást architektury.EAT THIS! Možná je to překvapivé, ale i jídlo může být velmi zásadním tématem architektury. Zvláště, když se stane odrazovým můstkem pro člověka hlubokého vhledu, jakým Maurice Nio bezesporu je. Posledním projektem, který na své přednášce představil, je jakýsi stravovací a zároveň nakupovací komplex, kde první housle hrají potraviny. Výsledkem syntézy zdánlivě nesourodých typologií, jako jsou tržnice, prodejna potravin, jídelna, restaurace a podobně, je překvapivý hybrid, který nabízí šanci setkat se pod jednou střechou všem, kteří mají rádi jídlo, čili potenciálně všem. Zatímco doposud byly tyto funkční celky oddělovány, v Niově vizi by se naopak mohli setkávat lidé, kteří rádi jedí zdravě, levně, nebo dobře, ti, kteří si potrpí na kompletní servis s kulináři. Někdo si jen půjde jídlo koupit, další si ho zde i připraví, někdo si jej pouze nechá připravit. Na jednu stranu je z projektu cítit demokratický duch, na druhou stranu, s čímž Nio názorově polemizoval, je otázka, zda pro takovýto typologický druh budovy uzrála doba, či zda se dokonce nejedná o šlápnutí vedle. V každém případě se opět jedná o pohled z jiné perspektivy, a i kdyby se nakonec jednalo o slepou uličku, o bláznivý nápad, lze z něj minimálně vytěžit myšlenkovou inspiraci. A snad také smeknout před nadšením, s jakým se Nio se svými spolupracovníky do takovéhoto projektu pustil, aniž by existoval reálný investor, kterého by tato možnost zaujala. Ale kdo ví, budoucnost přeje připraveným, nechme se tedy překvapit.Maurice Nio | Nio architectenKino Světozor (Vodičkova 41, P-1)pondělí 28. května 2007, 17:00 hod