Martin Rajniš v Galerii Jaroslava Fragnera

Ernesto Che RajnišBoří byrokratické mýty a nabízí místo nich mýtus návratu. Předchází jej pověst provokatéra. Sám o sobě tvrdí, že je pravicovým anarchistou. Rád a hodně cestuje. Inspiraci nachází nejen v přírodních tvarech, ale také ve východních filosofiích. Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera shrnuje Rajnišovu tvorbu za posledních osm let, mohla by tedy klidně nést podtitul Rajniš a třetí milénium. Koncepčně je velmi zajímavě pojatá a ač působí stejně přirozeně jako Rajnišova architektura, neobešla se bez nadstandardního nasazení pracovníků GJF, kteří architektovi vyšli maximálně vstříc.Zda Rajnišova architektura skýtá potenciál a je hlubokým vhledem do komplexní problematiky, nebo se jedná o postmoderní neoromantismus, může posoudit každý sám právě dialogem, konfrontací s touto tvorbou. Neboť, jak praví Herakleitos: „Je třeba vědět, že zápas je společný…“800 domů za 170 korun„Koupil jsem si tuhle knihu o architektuře. Stála 170 korun a napsal ji pan Vrbka“ (poté – opisem řečeno – Rajniš navrhl dokreslit k písmenu „V“ po stranách dvě vertikální čárky a „b“ zrcadlově obrátit). „Je v ní 800 domů, které se staví. Pán co tu knihu napsal, tvrdí, že postavil 15.000 domů, ve kterých bydlí 50.000 lidí. Ale nenajdete zde dům, který by byl rozumný, který by byl správně,“ nebral si během tiskové konference Rajniš servítky, a pokračoval hodnocením stavu naší společnosti, ve které silně přežívají zbytky bolševismu: „Nepřizpůsobit se, nepřizpůsobit se špatnému vkusu, který tuhle velmoc architektury zahnal – dámy prominou, jsem vyučený zedník – do prdele Balkánu.“Pomalý návratDnes se země koruny České podle Rajniše zvolna dostávají tam, kam patří, ale cesta na vrchol se neobejde bez špičkové architektury. My esteticky a architektonicky vzdělaní jsme si zvykli vnímat, že „ta nejlepší“ architektura je buď dokonale přesným racionálním designem, který nás právě svou přesností (a nebo přísností) uchvacuje, a nebo komplikovanou hrou, která se s pomocí sofistikovaných počítačových programů snaží přehltit prázdnotu. V kontrapozici s těmito dvěma extremistickými polohami je extremista Martin Rajniš vlastně takovým normálním strejdou, co používá selský rozum a je spokojený, místo aby společně s kolegy redukoval estetiku na čtverec na jedné straně, nebo ji nechal bublat do zaha-hadných tvarů, které se normálně zjevují jen na tripu v pralese.Duté hráněNa výstavě jsou hojně dokumentovány duté hráně – Rajnišova provokativní invence – prokládané konstrukce původně sloužící k sušení dřeva, v Rajnišově podání připomínající domy nebo věže. Často připomínají domy tak sugestivně, že s tím mají příslušné stavební úřady problém. Právně se jedná o složitější záležitost, zvláště proto, že některé duté hráně Rajniš zcela záměrně domům velmi přibližuje. Dokonce by se dalo říct, že jsou od sebe zkolaudované domy formou duté hráně a samotné duté hráně dovybavené nějakým tím prosklením od sebe k nerozeznání.KatalogU příležitosti výstavy vychází také katalog. Nakladatelství Zlatý řez ve spolupráci s Machkovým studiem Side 2 odvedlo solidní práci. Výsledkem je ve srovnání s běžnými katalogy GJF těžkotonážní paperback formátu A5. První část je věnovaná obrazové inspiraci, zbytek knihy pak dokumentuje převážně dřevěnou tvorbu. Velmi obohacující je také rozsáhlý rozhovor, který je možná lehký na čtení, ale mnohem náročnější na pochopení. Právě z tohoto rozhovoru má zájemce možnost proniknout do dalších vrstev Rajnišovy architektury. Co: výstava architekta Martina RajnišeKde: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí, PrahaKdy: 27.5. – 6.7.2008