Maďarská mladá krev

"I´m a Young! Hungerian“ Architect!do 5.6.2006Centre for Central European Architecture (U Půjčovny 4, P-1)Maďarská architektonická studia s věkovým průměrem maximálně 35 let byla přes odborné internetové portály vyzvána k reagování na větu se záměrnou gramatickou chybou. Výtvarné ztvárnění sentence I´m a Young „Hungerian“ Architect! reflektuje problémy, s kterými se mladí architekti potýkají. Kurátoři vybrali šestici ateliérů: Építészlabor, sporaarchitects, opaq, architectures.nl, memo a minusplus_architects. Od minulých výstav se jejich instalace liší větším smyslem pro hru, interakci a především jednoduchost provedení, respektive nainstalování v konkrétním prostoru. U těchto ateliérů nepřišla tentokrát ke slovu žárovka a světlo, ale spíš téma struktury, zapojení diváka do hry a opodstatněnosti užití pravidelnosti či nahodilosti.Architekti vytvořili instalace, které má divák aktivně měnit, pasivně pozorovat a nebo vnímat jako něco, co velmi dobře zná z autopsie. Nejen Češi, ale i Maďaři se stále nemohou zbavit svého naučeného odstupu od umění a na tabulky s textem Dotýkejte se, prosím, doprovázející některé výstavy či exponáty, reagují přesně naopak, neboť je považují za zdůrazněnou výstrahu s překlepem. Hned u vstupu do galerijního prostoru kraluje instalace upozorňující na jedno z nepříjemných témat maďarských absolventů architektury. Stejně jako je společný tento problém, je použita univerzální forma, kterou používá snad každý. Všichni si krátí dobu čekání škrtáním čárek. Ať už proto, že se nemohou dočkat, nebo naopak tehdy, kdy už chtějí mít něco rychle za sebou. V případě ateliéru memo se jedná o variantu druhou, tedy tu nepříjemnou. Od absolvování školy ke kompetentní odborné praxi vede dlouhá cest – povinných 730 dní. Je to model podobný českému, autorizaci, jen s tím rozdílem, že v Maďarsku panuje ze strany „architektonického establishmentu“, tedy starší projektující generace, nechuť a neochota tuto reguli zjednodušit. To, že autoři brány s úzkým (stíženým) přechodem od vystudování k samotné praxi nalezli architekta, který je byl ochoten je formálně zastřešit, ale nechal jim určitou volnost, je v Maďarsku výjimkou. Po absolvování čeká na budoucí architekty cesta, na kterou se ani trochu netěší. Nesmí se účastnit soutěží, podepisovat projekty a realizovat své návrhy. Považují ji za naprosto zbytečně strávený čas v cizím ateliéru bez jakékoli možnosti seberealizace. Vzkaz autorů návštěvníkům: zbytečně dlouho se u toho nezastavujte, raději si prohlédněte další instalace nebo běžte ven na procházku. Vyžívejte svůj čas co nejlépe!Memo (kulturní obecně prospěšné sdružení) tvoří trojice kamarádů z dob studií na FA Technické univerzitě v Budapešti: Bálint Kádár (1977), Ábel Mészáros (1978) a Miklós Márton Riedel (1978). Povinnou dvouletou praxi si splnili samostatně ve svém ateliéru, což jim zajistilo zajímavou práci a zkušenosti, byť s menší šancí na realizaci. Podařilo se jim ale vybudovat si síť partnerů. www.mmcsoport.huArchitectures.nl je ateliér Emiela Lamerse (1969), který vystudoval univerzitu v Delftu, ve Francii studoval v Nancy a Paříži. Od roku 2003 žije střídavě v Budapešti a Rotterdamu. Kromě samotného projektování se věnuje teorii a kritice (časopis A 10, v Čechách byl uveden současně s touto výstavou, ptejte se na něj v CCEA), organizuje výstavy a přednáší.Svůj projekt nazval Tunnel box. Divák nemá být tak pouhým pasivním pozorovatelem, ale stejně jako u skutečné architektury má vnímat určitý prostor. U tohoto polystyrénového modelu se můžete k architektuře přiblížit opravdu zevnitř. Model je zavěšen a pokud se procházíte tunelem a vaše oči si zvyknou na přílišnou blízkost textu a obrázků, a pokud tedy netrpíte klaustrofobií, prohlédnete si opravdu zajímavé realizace.www.architectures.nlKabinet kuriozit připomíná instalace architektonického ateliéru opaq, existujícího od roku 2003 ve složení: Edit Bajsz (1978), Eszter Ilka Cservenyák (1979), Ida Kiss (1979), Gergely Kovács (1975), Melinda Matúz (1979), Judit Molnár (1978), Tamás Németh (1979) a Nándor P. Szabó (1979). Opaq charakterizují jako životní styl, místo pro profesní setkávání, komunikaci a společné hledání ideálního řešení úkolů.Jejich instalace si hraje s metaforami a dokresluje hledání nejvhodnější formy. Autoři jej doprovodili textem – fiktivním příběhem jednání. „Zajímavé. Takže bychom něco také trochu utáhli.“ Z kapsy u vesty vytáhne vlastní nářadí. „Tohle je uštípnutí, o kterém jsme mluvili minule?“ „Vlivem toho zůstane konec trochu otřepený,“ s oddychem sleduje, že je nástroj opět v kapse. „A kdybychom to zahladili hoblíkem?“www.opaq.huStudio Építészlabor založili v roce 2001 tři spolužáci z Technické univerzity v Budapešti: Gabriella Grand (1976), Zoltán Gyüre (1976) a Gábor Sajtos (1975). Při tvorbě vycházejí z teorie, že důležitá je jednoduchost, podstata věci, detaily a hlavně hravý přístup, který zaručuje nová řešení, ušitá přímo pro konkrétní místo a dané podmínky, včetně potřeb uživatele i zadavatele.Charakteristika práce ateliéru se dá použít i na jejich instalaci na Young Blood. Tři metry dlouhé pásy z identických lepenkových modulů v různé hustotě a sklonu, při čemž každý je stejně důležitý.… je to hra se segmenty tvořícími pokaždé jiný celek, ikdyž variabilita je samozřejmě do jisté míry omezena, neboť k instalaci je nutné využít všechny součásti. www.epiteszlabor.huSporaarchitects je seskupení pěti architektů, kteří v cyklu CCEA představují 4D projekt SPORAIDON. Ateliér v roce 2002 založili Tibor Dékány (1968), Sándor Finta (1973), Ádám Hatvani (1972) a Orsolya Vadász (1976). Od minulého roku s nimi spolupracuje také Zsófia Eszter Farkas (1975). Objekt Sporaidon je neustále se měnící instalace, která nikdy nebude a ani nemůže být stejná. Na každém místě vznikne něco nového a jiného, stejně jako architektura reaguje na své konkrétní okolí. Je to struktura, měnící se podle povahy prostředí, vlivů… Sám ateliér ji popisuje jako architekturu progresívní, objevnou a kreativní, jako hru, prostorovou linii k zaplnění prostoru.www.sporaarchitects.huPoslední ateliér maďarského Young Blood jsou úspěšní minusplus_architects. Studio začalo existovat vlastně již v roce 1999 od svého vítězství v soutěži na Open Film Festival v Budapešti. Donát Rabb (1976), Ákos Schreck (1976) a Zsolt Alexa (1977) absolvovali Technickou fakultu až v roce 2002, ale to již měli za sebou několik projektů. V minulých čtyřech letech se účastnili tří desítek soutěží a oceněni byli 14.Jejich výstavní projekt se jmenuje humancity (move the minis) . Na zadané 3,6 metru3 reagovali rozkladem na plochu koberce, v tomto případě představujícím Prahu. Na něj se v různé hustotě začíná hra s prostorem pro život. Podobně jako u předcházející instalace se počítá s variabilitou, se změnami, které jsou dané kurátory a návštěvníky.www.minusplus.hu"I´m a Young! Hungerian“ Architect!, do 5.6.2006, Centre for Central European Architecture, U Půjčovny 4, Praha 1Více informací na: www.ccea-info.org