Luis Barragán

Když v roce 1975 přišla Barragánovi do jeho atelieru na předměstí Města Mexika nabídka na uspořádání retrospektivní výstavy v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA), byl to pro něj jistě šok. Architekt, kterému v té době bylo 73 let, nepostavil jediný dům mimo Mexiko a i ve své rodné zemi byl v podstatě zapomenut. Kromě toho kvůli finanční nouzi dokonce rozprodával svůj archiv.Pro skupinu svých přátel byl však legendou, a ti za výstavu, která se nakonec uskutečnila v roce 1976, tvrdě bojovali. O další tři roky později byla Barragánovi udělena Pritzkerova cena. Dnes je považován za jednoho z největších poválečných architektů a vedle mistrovství svých architektonických realizací je ceněn i za přístup ke krajině a urbanismu. Je jedním z mála těch, kterým se podařilo vytvořit vlastní verzi modernismu. Mnoho dalších držitelů Pritzkerovy ceny od Anda po Gehryho a Koolhaase se vyznalo z obdivu k Barragánově tvorbě. Na okraj: obdobně pozapomenutý světem byl Carlos Santana. Mimo Mexiko jako by od roku 1988, kdy dostal poslední Grammy, neexistoval, a ejhle, na stará kolena si na něj pánové v Americe vzpomněli a jeho album Supernatural ocenili devíti gramofónky.DĚTSTVÍ, EVROPA A LE CORBUSIERLuis Barragán se roku 1902 narodil do bohaté konzervativní rodiny v druhém největším městě Mexika – Guadalajaře a mládí strávil se svými rodiči na rozlehlém statku ve státě Jalisco. K venkovské idyle však měla doba Barragánova mládí, která v letech 1910-1917 vyvrcholila Mexickou revolucí, daleko. Když pak Barragán začínal studovat technický obor na univerzitě v Guadalajaře, začala jej zajímat a později fascinovat architektura. Umělci a intelektuálové hledali po stoletích koloniální nadvlády novou mexickou identitu a tato atmosféra strhla i Barragána. Velmi jej ovlivnily poznávací pobyty v Evropě, kde se věnoval studiu moderní architektury a možnostem jejího uplatnění v reáliích rodného Mexika.Během svého prvního evropského pobytu se roku 1925 v Paříži zúčastnil výstavy Exposition des Arts-Décoratifs, která popularizovala art-deco a představila veřejnosti kontrastní mezinárodní styl tvorbou Le Corbusiera a Charlotte Perriandové. Jejich architektura na Barragána silně zapůsobila, nicméně když se v roce 1927 vrátil do Guadalajary, navrhoval zpočátku ve velmi tradičním duchu.Zlom nastal počátkem třicátých let. Barragán se nejprve v New Yorku seznámil s exulantem José Clementem Orozcem, autorem expresionistických nástěnných maleb, a poté nějakou dobu pobýval v Paříži, kde potkal krajinného architekta Ferdinanda Bace a navštěvoval Le Corbusierovy přednášky. Z Paříže se vrátil do Guadalajary, kde bez větších úspěchů působil až do roku 1935. Poté se Barragán usadil ve Městě Mexiku, kde zůstal až do své smrti, a postupně vytvořil svou vlastní – velmi originální – verzi modernismu. Toho docílil používáním jasných barev, kontrastem textur a v neposlední řadě akcentováním přirozeného okolí budovy. Koneckonců sám sebe považoval za architekta krajiny.BARRAGÁN A PŘÍRODACo se týče Barragánovy krajinářské tvorby, bylo jeho dílo významně ovlivněno spisy Ferdinanda Bace. Během 40. let značná část Barragánových realizací zahrnovala zahradní a krajinářskou architekturu. Stejně jako další významný mexický krajinářský architekt Roberto Burle-Marx vytvořil Barragán osobitý přístup k práci v mezích modernistického slovníku čímž povznášel místní listnaté stromy a terén Mexika.Jednou prohlásil, že světlo a voda jsou jeho oblíbenými tématy, a brzy obojí zručně začleňoval do svých budov jako tomu bylo v případě ranče pro Folke Egerströma z roku 1966 či domu pro Francisca Gilardiho. V obou případech se mu podařilo mistrovským způsobem zakomponovat vodní prvek i přirozenost světla do architektonicko-urbanistického celku. TRIUMFYKdyž si Barragán začal myslet, že dosáhl určité zručnosti a pochopení v oboru staveb a tvorby krajiny, koupil rozlehlý kus půdy, kde převládaly horniny vulkanického původu, El Pedegral na okraji hlavního města. Vytvořil zde kolonii rodinných domů se zahradami. Z architektonického hlediska je El Pedegral označován za triumf, nicméně ekonomicky se jednalo o šlápnutí vedle, takže Barragán se léta potýkal s finančními problémy.V roce 1952 se poprvé od přemístění své kanceláře do Města Mexika vrací do rodné Guadalajary, aby zde vytvořil dům pro svého přítele, doktora Arriolu. O dva roky později byl pověřen návrhem kaple pro konvent v Tlálpanu, který se nachází na prstenci předměstí Města Mexika. Vznikla půvabná stavba, kde klid řádového života je nenápadně oživen sochařsky pojatým osvětlením.Dalším triumfem byla skupina jasně barevných hranolů Torri Satélite z roku 1957, která oživila rušný dopravní uzel. Věže byly navrženy jako optické zpestření pro řidiče, jimž se kompozice před očima mění, spíš než pro stojícího pozorovatele. Barragánův velmi inspirativní přístup se setkal s nadšením.Vše, čemu se během dosavadního života Barragán naučil, se v dokonalé harmonii střetlo v realizaci jeho vlastního domu s ateliérem na ulici Francisca Ramireze v hlavním městě. Později byl dům Barragánem přestavěn a v roce 2004 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mezi přibližně dvaceti mexickými architektonickými památkami je jedinou z 20. století. PRITZKEROVA CENABarragánovo dílo je označováno jako minimalistické i mystické, přesto působí až přepychově. Vedle radosti vyjadřuje také klid, jak to dokládá například kaple pro Capuchinas Sacramentarias. Barragánův vztah ke koním vyústi v celou řadu realizací stájí, napajedel a žlabů, které reprezentují stejné kvality. K charakteristickým rysům patří přehledné půdorysy, lapidární hmoty, barevné omítky, zdi z vepřovic, používání dřeva a vody. Silný vztah k tradici a přírodě nakonec vynesl Barragánovi i zaslouženou pozornost Pritzkerovy komise.Ta okomentovala svůj výběr mimo jiné těmito slovy: „Udělujeme Luisi Barragánovi toto ocenění za jeho bytostný vztah k architektuře, který je vznešeným aktem poetické imaginace. Jeho zahrady, náměstí i napajedla udivují svou krásou a jsou metafyzickými krajinami určenými k meditaci a přátelství."Barragán pak ve slavnostním projevu vyzdvihl svůj vztah k přírodě:„Věřím, že tak jako architekti navrhují domy proto, aby v nich lidé bydleli, měli by se stejným cílem navrhovat zahrady. Tím si vytříbí vztah ke kráse, umění a spirituálním hodnotám." Vedle toho také prohlásil: „Jakékoliv architektonické dílo, které nevyjadřuje čistotu a vyváženost, je chybou. Člověk nemůže rozumět umění a slávě jeho historie, dokud si nevybuduje vztah k náboženské spiritualitě a mystickým kořenům, které nás vedou k fundamentálním důvodům existence fenoménu umění. Bez jednoho či druhého by nebyly ani egyptské pyramidy, ani ty mexické. Existovaly by vůbec řecké chrámy či gotické katedrály?" Vedle toho označil za alarmující, že z publikací věnovaných architektuře zmizela slova jako krása, inspirace, magie, očarování, kouzlo, stejně tak jako koncept jasnosti a klidu, ticha, intimity a úžasu. Omluvil se za to, že možná nevystihl jejich význam dokonale, nicméně se vyznal z toho, že mu vždy byly světlem v temnotě okolního světa. Na závěr se také zmínil o umění vidět: „Pro architekta je důležité vědět, jak se má dívat – tím myslím vnímat věci tak, že ona zření nelze podrobit racionální analýze. "Díky výstavě v MoMA a Pritzkerově ceně si Luis Barragán užil pár let zasloužené slávy, nicméně na člověka jeho talentu zanechal rozsahem nevelkou práci. Barragán měl nezměrný vliv nejen na tři generace mexických architektů, ale ovlivnil celou plejádu architektů z dalších zemí a nadále zůstává intenzivním zdrojem inspirace.BIOGRAFIE1902 Narozen v Guadalajaře, poté vyrůstá na venkovském statku ve státě Jalisco1919 studium na Escuela Libre de Ingenieros v Guadalajaře1923 ukončuje studium inženýrství a pokračuje ve studiu architektury1924 První evropská cesta. Barragán cestuje po jihu Evropy a poté se usazuje v Paříži. V Evropě tráví dva roky.1925 Návštěva legendární výstavy Exposition Internationale des Arts Décoratifs v Paříži.1926 Několik let spolupracujev Guadalajaře s bratrem Juanem Josem, realizují zejména rodinné domy.1927 první realizace – Dům pro Roblese Leona1930 S nemocným otcem navštěvuje Chicago, jeho otec během návštěvy umírá1931 Několik měsíců tráví v New Yorku, kde se seznamuje s exulantem José Clementem Orozcem. Poté se vrací do Paříže, kde se setkává s Ferdinandem Bacem a Le Corbusierem.1935 Po neúspěších v Guadalajaře se stěhuje se do Města Mexika1937 Setkává se s architektem Richardem Neutrou1940 Během příštích pěti let navrhuje Barragán několik zahrad včetně vlastního domu na ulici Fracisca Ramireze1945 Rozvojový projekt El Pedregal, jež je architektonickým úspěchem, ekonomicky však šlo o šlápnutí vedle1952 Barragán se vrací do Guadalajary, aby postavil dům pro přítele dr. Arriolu. Vedle toho cestuje po Evropě a Severní Africe a účastní se Kongresu krajinné architektury ve Stockholmu1954 začíná čtyřletá práce na konventu v Tlálpanu, vrcholné Barragánově realizaci1957 Torri Satélite – skupina věží na rušném dopravním uzlu1966 začínají práce na ranči pro Folke Egerströma1975 Po nevýrazných letech se Barragán opět dostává na výsluní, vychází kniha architekta Emilia Ambasze1976 Retrospektivní výstava v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA)1979 S Raúlem Ferrerou zakládají Barragán & Ferrera Asociados1980 Barragánovi je udělena Pritzkerova cena1988 Umírá ve Městě Mexiku, pohřben je v GuadalajařeREALIZACE1927 Dům pro Roblese Leóna1928 Dům Aguilar1929 Dům pro Gustava R. Christa (Gustavo R. Christo House), Guadalajara, Mexiko1929 Dům pro Gonzalese Lunu1929 Dům pro Ildefonsa Franka (Ildefonso Franko House), Guadalajara, Mexiko1929-34 Nájemní domy v Guadalajaře (např. Harper de Garibi House, 1934)1934 Park Revoluce (Parque de la Revolución, Guadalajara) (s bratrem Juanem Josém)1936-37 Dům na Avenida Parque México, Město Mexiko1939-40 Bytové domy na Calle Elba, Město Mexiko1939-40 Ateliéry pro čtyři malíře, Parque Melchor Ocampco, Město Mexiko (spolupráce Max Cetto a José Creixell)1940 Bytový dům, Parque Melchor Ocampco, Město Mexiko (spolupráce José Creixell)1940 Dům Arturo Fugueroa Uriza (1,2,3), Colonia San Rafael, Město Mexiko1940 Villaseňor House, Město Mexiko1940-41 Kostel v El Arenal, stát Jalisco, Mexiko1937-42 Přestavba kostela v Amatitánu, stát Jalisco, Mexiko1940-43 Barragán/Ortega House, Colonia Tacubaya, Město Mexiko1943-44 Zahrady Avenida San Jerónimo, Město Mexiko1944 Zahrada El Cabrío, Colonia San Angel, Město Mexiko1947 Dům pro architekty, Colonia Tacubaya, Město Mexiko1947-48 Vlastní dům s atelierem, Cale Ramírez 14, Město Mexiko (UNESCO) 1949-50 Dva domy (Avenida de las Fuentes 10/12), Colonia San Angel, Město Mexiko (spolupráce Max Cetto)1950 Prieto López House, Jardines del Pedregal, Colonia San Angel, Město Mexiko1945-54 Zahrady El Pedregal, Město Mexiko1954 Park Aztéků – muzeum a zahrada, Město Mexiko (nerealizováno)1955 Gálvez House, Chimalistac, Město Mexiko1955 Hotel Pierre Marqués Gardens, Acapulco, Mexiko1955-58 Úprava Jardines del Bosque1957-58 Torri Satélite, Město Mexiko (spolupráce Mathias Goeritz)1953-60 Kaple konventu v Tlalpanu (Capuchinas Sacramentarias) Město Mexiko1959-62 Fontána El Bebedero, Las Arboledas, Město Mexiko1958-63 Úpravy sadů (Las Arboledas) a Červená zeď (El muro rojo – 1958) , Město Mexiko 1966-67 Stáj San Christobal - ranč pro Folke Egerströma, Los Clubes, Město Mexiko (spolupráce Andrés Casillas) 1961-72 Los Clubes – úpravy Fontána milenců (Fuente de los amantes – 1966), Město Mexiko1968-74 Věž El Palomar, Guadalajara, Mexiko1975 Dům pro Francisca Gilardiho, Colonia San Miguel Chapultepec, Město Mexiko1978 Meyer/Garate House, Město Mexiko (spolupráce Alberto Chauvet)1981-83 Váldez House, Monterrey, stát Nuevo Leon, Mexiko1981-84 Maják obchodu (Faro del Comercio), Monterrey, stát Nuevo Leon, MexikoThe Barragan Foundation: www.barragan-foundation.orgVlastní dům s atelierem (UNESCO): whc.unesco.org/en/list/1136