Luc Deleu a "orbanismus" v Praze

 Název:

 Křižovatky architektury, Luc Deleu

 Kdy:  16.9. 2010, 12:35 a 16:00

 Kde:  Atrium FA a FSv ČVUT, Thákurova 7, Praha 6 - Dejvice

 Pořádá:  ABF a.s., EARCH, Katedra architektury FSv ČVUT

Na konferenci se můžete přihlásit ZDE

Luc Deleu (*1944) – belgický architekt, urbanista, představitel kontejnerové architektury, zakladatel architektonické kanceláře T.O.P. Office v Antverpách.

"Osídlení planety musí být řešeno efektivněji, klíč spočívá v intenzivnějším využití městského prostoru a recyklaci odpadu!"

Vysloví-li se jméno belgického architekta Luca Deleua, mělo by přijít na mysl hned několik termínů, přinejmenším však „orbanismus“, ekologický způsob urbanismu, a kontejnerová architektura. Luc Deleu působí jako samostatný architekt už od roku 1970, kdy čerstvě po absolvování studií architektury založil svou vlastní kancelář T.O.P. Office (Turn On Planning Office).

Necelé tři roky poté vstoupil ve známost uveřejněním manifestu „orbanismu“ (Orban Manifesto & Proposals), který si můžete přečíst níže. Koncepce orbanismu a celé řady jeho návrhů je založena na myšlence optimalizace našeho životní prostředí bez přílišného zatížení naší planety. Hlavním klíčem ke všemu se pro něj staly úvahy o nutném přehodnocení urbanistické situace a podoby lidského osídlení. Urbanistické řešení by totiž mělo být v souladu se všemi živočišnými a rostlinnými společenstvími. Tomu by se měla přizpůsobit i podoba města. Lidskou aglomeraci bychom s ohledem k naší planetě měli rozšiřovat minimálně, tedy alespoň do té doby, než objevíme jinou planetu.

Orbanista je především teoretikem, který upíná svůj vizionářský pohled na efektivnější uspořádání prostoru a osídlení na zemi. Přichází s myšlenkami o přesunu lidské aglomerace na moře, aplikuje modulární architekturu tam, kde je potřeba, tedy zvláště v oblastech člověkem trasformovaných. V neposlední řadě požaduje větší využití recyklace produktů lidské kultury. Otcem všech těchto myšlenek je Luc Deleu, tvůrce řady instalací kontejnerové architektury na celém světě, člověk, který zasvětil orbanismu celý svůj život.

Magdalena Deverová

Podívejte se, kdo ještě vystoupí na konferenci Křižovatky architektury 2010

„ORBANISTICKÝ“ MANIFEST

Dokud se nebudeme moci v davech přestěhovat ze Země anebo vrátit z vesmíru, zůstane Země planetou zcela závislou na sobě, s výjimkou (nezbytné) solární energie a možná další dosud nedefinované, ale nutné vesmírné energie.

Jedna třetina světové populace umírá hlady. To znamená, že zemědělské oblasti jsou o jednu třetinu menší, než by bylo potřeba na pokrytí skutečných potřeb. Ačkoliv (vedle zvyšování produkce na metr čtvereční) se s obrovským úsilím snažíme rozšiřovat zemědělské plochy v pouštích, ve stepích a na holých plochách, zůstává skutečností, že musíme využít na produkci potravin co možná nejvíce volných ploch v aglomeracích. Tím více, protože by bylo rozumné šetřit džungle, lesy, stromy a další přírodní prostředí anebo je naopak rozšiřovat, což by bylo ještě lepší.

Pokud budou tyto priority akceptovány, plocha městských aglomerací by se teoreticky neměla dále zvětšovat, což by mohlo postavit obyvatelstvo světa do obtížné pozice. Jestliže chceme každému poskytnout maximální komfort bydlení, musí být organizováno mnohem efektivněji (jiným způsobem než jak tomu bylo doposud). Městské prostory musí být využívány daleko intenzivněji. V tomto kritickém stádiu by bylo lepší, kdyby si každý vybudoval své bydlení individuálně, podle vlastního vkusu, dostupných prostředků, svých možností a omezení. Analogicky se zcela decentralizovaným systémem života rostlin (phytocenosis), ve kterém každý jedinec přebírá celkovou zodpovědnost v rámci omezení a možností místa výskytu.

Na druhou stranu podnikání právnických osob (strukturované skupiny fyzických osob, jako například konsorcia, společnosti s ručením omezeným, strany, asociace, akční výbory, atd.) by mělo být podrobeno velmi přísným pravidlům se zřetelem na to, aby makro vlivy a způsob, jakým firmy využívají půdu v ekotopu (živé a neživé složky přírody a soubor všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů - pozn. překl.) bylo uvedeno do rovnováhy s mikro vlivy a mikro využíváním půdy jednotlivce - analogicky s přírodou, jejíž biologická rovnováha je snadno udržována velkou rozmanitostí druhů: vlivy na jeden konkrétní druh se tak stávají různorodější a v prostředí s omezeným množstvím druhů, kde je rovnováha snadněji narušitelná, se může vyskytnout významný růst jednoho určitého druhu (začne se šířit jako mor).

Všechno, co je rušivé a zbytečné, musí být v co největší míře odstraněno (vystřeleno v raketách do vesmíru). To co zde zůstane, by mělo být uskladněno nějakým šikovným a uceleným způsobem (zároveň bychom se měli vyhnout pouze jednorozměrnému využití těchto skladovacích míst). Protože všechna biologická společenství (antropocenosis – lidská populace, zoocenosis – živočišná říše, phytocenosis – rostlinná říše, microcenosis – mikroorganismy, mycocenosis – houby) jsou úzce spojená, musíme věnovat dostatečnou pozornost tomu, aby se žádné z nich neudusilo. To znamená, že musíme udržovat úroveň znečištění na minimu a recyklovat, jak nejvíc je to možné. Především biologický odpad musí být recyklovaný co nejefektivněji a být znovu využitý na zemědělských plochách. Takhle ztratíme jen nejmenší možné množství biogenních prvků tolik potřebných pro fytocenózu – rostlinná říše.

Naštěstí, oceány a moře (kde je biocenóza v kritickém stádiu - soubor všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů - pozn. překl.) stále tvoří prostorovou reservu, která je dvakrát větší než dostupná pevnina na zemi.

Odvažuji se doufat, že výše zmíněný pohled na svět v „momentální době“ nám jasně naznačuje, že urbanismus a architektura by měly být nahlíženy z nového, „orbanického“ úhlu pohledu. V současné době urbanismus a architektura využívají orbanické priority, zatímco estetické priority a stavební styly využívané v dřívější době už nejsou aplikovány, protože v situaci, kdy se architektura i města vytváří sami nějakým svým přirozeným způsobem, urbanistické prostředí určuje každý jedinec.

Funkce architekta a urbanisty (orbanisty - ekologický urbanista – pozn. překl.) dokonce dostává úplně jiný význam. Stejně jako obrazová funkce maleb (v západním umění) se změnila po vynalezení fotografie, tak i skutečný význam architektury a urbanismu se mění. Právě „informace“ (snížení nejistoty) je důležitou součástí současného pole působnosti orbanisty: orbanista je vzor, propagátor nového směru a nebo jenom „městský blázen“, atd. … Orbanista navrhuje, zveřejňuje, předvádí, ukazuje, realizuje, hraje si, atd. … Od teď jsou jeho cílem volné prostory. Namísto infrastruktur, určujících povrch země a dělající ho jednorozměrným, orbanisté již používají ultrastruktury, rozšiřující prostor na zemi do výšky bez snižování různorodosti možností.

„Orbanista“ se stává v prvé řadě teoretikem, který ve vzácných případech, realizuje svoje vizionářské pohledy na uspořádání ploch na planetě Zemi.

Ačkoliv dynamická a rozvíjející se planeta Země, na které je „orbanismus“ uskutečňován vlivem činností všech jedinců, je vždy dokončený v „památných časech“.

(Tento manifest byl původně publikován v katalogu „Otevřený prostor“ v roce 1980, ICC-Antverpy)

Napsal Luc Deleu, přeložila Markéta Musilová

Chcete-li Luca vidět a slyšet na vlastní oči a uši, přijďte na konferenci Křižovatky architektury:

 Název:

 Křižovatky architektury

 Kdy:  16.9. 2010, 11:00 - 17:05

 Kde:  Atrium FA a FSv ČVUT, Thákurova 7, Praha 6 - Dejvice

 Pořádá:  ABF a.s., EARCH, Katedra architektury FSv ČVUT

 Přihlášky:  http://krizovatkyarchitektury.cz/2010/cz/prihlaska.asp

Článek vznikl za podpory firmy KOMA MODULAR CONSTRUCTION s.r.o.