Lokální materiály, technologie i práce. Obnova zničené čínské vesnice

V současné době zcela jasně převládá oceňování architektury, která vykazuje specifické znaky umírněnosti, pokory ve vztahu ke svému okolí a odpovědnosti směrem k širším společenským tématům. Pro potvrzení se stačí se podívat na poslední laureáty velkých světových i regionálních přehlídek. Pritzkerovu cenu minulý rok získal architekt Alejandro Aravena, který se proslavil svými humanitárními a krizovými projekty. Letos pak tato nejprestižnější světová cena putovala do třicetitisícového města ve Španělsku, kde sídlí malý ateliér RCR Arquitectes, jehož projekty se snaží především o respektování regionálních tradic. Evropskou cenu Miese van der Rohe pro rok 2017 vyhrála záchrana a velmi citlivá rekonstrukce panelového domu v Amsterdamu, Stirlingovu cenu pak obnova pobřežního mola v malém anglickém městě. A ve výčtu bychom mohli pokračovat dále…

V jistém ohledu tedy není překvapením, že vítěznou sošku nablýskané přehlídky World Architecture Festival 2017 dostal projekt, který se od přechozích laureátů odlišuje především skromným měřítkem a minimálními investičními náklady. Jeho hodnota totiž tkví někde jinde – ve společenské a sociální rovině a trvalé udržitelnosti.

Projekt vznikl v reakci na ničivé zemětřesení z roku 2014, při kterém v jihočínském regionu Ludian zemřely stovky lidí. V malé vesnici Guangming zároveň došlo ke zřícení většiny místních domů, které byly postaveny tradiční technikou s využitím nepálené, udusané hlíny. Při následné obnově vesnice si místní obyvatelé stavěli nové domy z cihel a betonu, kvůli následnému zdražení těchto materiálů si je už ovšem nemohli dovolit.

Čínská univerzita v Hongkongu ve spolupráci s vědeckou a technologickou univerzitou v Kchun-mingu se proto rozhodla lidem zasaženým živelnou katastrofou pomoci a vyvinula stavební postup založený na tradičních technikách, s jehož pomocí si tamní obyvatelé mohou sami obstarat dostupné bydlení. Společně také postavili staršímu manželskému páru na velmi malém pozemku ukázkový dům odolávající seismickým aktivitám. Dům využívá kromě ocelové a betonové výstuže stěn také hlínu, písek i slámu – tedy tradiční lokální materiály.

Dům poskytuje obytné pokoje i chráněné venkovní prostory. Díky oknům s dvojitým sklem a tepelně izolované střeše má budova také dobré energetické vlastnosti. Následné testy (tzv. shaking table test) dokonce prokázaly, že stavba má dobrou odolnost vůči otřesům země.

Celý projekt rekonstrukce se zakládal na tzv. 3L strategii – lokální technologie, lokální materiály, lokální práce – a výsledek bychom mohli shrnout do třech základních aspektů. Především se jedná o environmentální rozměr, neboť ekologická stopa domů je naprosto minimální. Ekonomický rozměr byl rozhodující pro samotné obyvatele a díky nízkým nákladům na konstrukci za použití vlastní fyzické síly a jednoduchých nástrojů si domy mohli dovolit. A za třetí se jedná o sociální dimenzi, kdy tamní obyvatelé se sami podíleli na procesu rekonstrukce. „Regionální vláda a různorodé univerzitní zdroje byly použity na podporu rekonstrukce venkova. Chránili jsme místní tradiční stavební metodu i lokální životní styl obyvatel tím, že jsme pouze vylepšili proces výstavby pomocí jednoduché strategie a lokálních materiálů,“ shrnují autoři.