Lávka minimalizovaná ve všech ohledech

Zavěšené konstrukční systémy, které jsou v obdobných případech obvyklou volbou, autoři zavrhli, neboť považují dominantu nosného pylonu v prostředí Jiráskovych sadů za nežádoucí a zvolili konstrukci sestávající ze dvou vzpínadlových nosníků, spojených v horním pásu kloubem a v pásu dolním pětistranným tažným polygonem ve tvaru ploché paraboly.

Přednosti popsaného řešení jsou následující: minimalizace investičních nákladů volbou jednoduchého statického systému / omezení "mokré stavby" na nezbytně nutné minimum (založení) / dílenská prefabrikace všech konstrukčních dílů a omezení jejich rozměrů vzhledem k požadavkům na transport / minimalizace nákladů na údržbu žárovým pozinkováním všech konstrukčních prvků / rychlá a bezproblémová montáž s minimálními nároky na použití náročných zdvihadel a pomocných konstrukcí / minimalizace zásahu do prostředí maximálním odhmotněním konstrukce.

Mosty od počátku až po realizaci navržené a zpracované architektem jsou dnes spíše výjimkou než pravidlem. Pokud je architekt k návrhu mostu vůbec přizván, jedná se většinou o příspěvek ve smyslu výtvarných aplikací, či řešení sekundárních témat, jakými jsou kupř. osvětlení, barevné řešení, úpravy okolí atp. To, že by most sám mohl být architektonickým dílem se z lidského vědomí vytratilo.

Použití konstrukčního systému vynalezeného francouzským konstruktérem Camilem Polonceau kolem roku 1840 a jeho transformací prostředky současné technologie je poctou inženýrům Prvního průmyslového období, pro které tautologie krásy a pravdy a tím i krása technického díla byla obecně platným axiomem.