Kulturní dům Hodonín v novém kabátě

Proměna starého v nové

Budova kulturního domu je třípodlažní objekt, jenž byl realizovaný v druhé polovině osmdesátých let. Množství výškových úrovní původního řešení ztěžovalo a místy zcela znemožňovalo pohyb těžce pohyblivým či imobilním občanům. V době před rekonstrukcí byla budova celkově značně opotřebovaná a její dispoziční uspořádání nedovolovalo efektivní využití její náplně.

Účelem rekonstrukce je především pozvednout kvalitu objektu jako celku, a to jak jejího vnějšího vzhledu, tak vnitřního uspořádání pro účelnější a komfortnější využití budovy. Dalším zásadním úkolem je snížit energetickou náročnost a v neposlední řadě učinit budovu bezbariérovou ve všech částech přístupných veřejnosti.

Hmota zůstává, materiály se mění

Při hledání nové tváře budovy byli bohužel autoři výrazně omezeni vstupními regulativy, které neumožňovaly měnit stávající objem, a bylo tedy nutné pracovat jen v rámci původního objektu. Architekti tedy zvolili cestu přetvořit vnější tvář budovy pomocí moderních materiálů, jako jsou kvalitní omítky, vláknocementový či kamenný obklad. I za těchto ztížených podmínek se však architektům z týmu Adam Rujbr Architects podařilo dokonale zvládnout všechny požadované dispoziční změny především s ohledem na bezbariérovost a variabilitu provozu i vdechnout budově moderní nadčasový výraz korespondující s okolní sídlištní zástavbou, současně však jasně zohledňující dobu svého vzniku.

Nová tvář budovy

Vnější architektonický výraz je díky použitým materiálům a rozčlenění ploch oproti původnímu vzhledu zcela nový. Svou tvarovou střídmostí koresponduje s okolní zástavbou, výraznou kvalitou použitých materiálů a zpracováním však tvoří přirozenou dominantu prostoru.

Nový plášť budovy je proveden v kombinaci tří různých typů konstrukcí. Obklad z vláknocementových desek Cembrit v barvě betonu je zavěšen na kovové kostře v úrovni parteru. Toto řešení bylo zvoleno z několika důvodů. Nejenže vytvořená zavěšená fasáda s větranou mezerou dosahuje velmi dobrých tepelně-technických vlastností, současně však uplatnění vláknocementových desek v přízemí stavby zvyšuje odolnost povrchu vůči opotřebení jak běžným zvýšeným provozem, tak případnému útoku vandalů. Od úrovně 2.NP výše je pak fasáda provedena v bílé omítce. Jednoduchá plocha fasády s minimálním členěním je oživena akcentem schodišťových těles, jež jsou obložena nepravidelně rastrovanou strukturou vytvořenou z vláknocementových desek v antracitovém odstínu. Poloha hlavního schodiště u vstupu je navíc ve struktuře obkladu doplněna náladovým osvětlením, kdy jsou v mezerách mezi jednotlivými kamennými deskami umístěny led pásky. Návštěvníci tak díky tomuto drobnému detailu nepochybují o hlavním vstupu do budovy a je tak usnadněna jejich orientace. Nově jsou osazena také hliníková okna v tmavě stříbrné barvě, stejně tak i vstupní dveře, které tak dokonale ladí s celkovou decentní barevností budovy.

Nová dispozice aneb bezbariérovost a variabilita na prvním místě

V rámci úprav vnitřní dispozice budou v navazující etapě řešeny především úpravy hlavního sálu, kde jsou plánovány variabilní příčky, změněna bude také technologie teleskopického hlediště a zvětšena hloubka jeviště. V neposlední řadě bude vyřešena akustika pomocí podhledů a dalších prostorových akustických prvků.

Vedle divadelní části a příslušného zázemí budou rekonstruovány i přilehlé provozy – restaurace, baru, VIP klubu a dalších.

Závěr

Kvalitní moderní materiály a precizně provedené detaily pozvedly vzhled stavby na úroveň moderních novostaveb a to tak, že původní architektonický výraz striktně předdefinovaný použitím typového systému KORD byl zcela přeměněn a kvalita vnějšího vzhledu tak narostla ve všech směrech.