Křivoklátský letohrádek | GRAND PRIX Architektonický design a drobná architektura Grand Prix Obce architektů 2004

V letních měsících zmizí jižní skleněná zasunovací stěna v tloušťce zdi a interiér se stává jakousi hlubokou lodžií. Severní část prostoru s klesajícím stropem – propisem venkovního schodiště na střešní terasu, vybavená velkým kruhovým stolem a krbovými kamny – je využívána více v zimě. Komínové těleso má po stranách niky pro uložení dřeva. Jejich tvar, resp. tvar odkladních kamenných desek nad nimi, je promítnut do výřezů ve stropě, jimiž je nasvětlována střední část obytného prostoru shora. Na střeše je vyhlídková terasa přístupná po exteriérovém schodišti, využívaném jako auditorium při muzicírování na kruhovém palouku. Suterénní místnost, zapuštěná do svažitého terénu a přístupná z exteriéru, slouží jako sklep, sklad dřeva a nářadí. Minimální terénní úpravy spočívaly pouze ve zformování nejvyšší vrstevnice pahorku do tvaru zatravněného kruhu, do něhož je objekt zasazen. Násypy po jeho obvodu barevně oživuje mateřídouška a vřes, jejichž barevné působení bude narůstat s časem. Okolní lesní porost zůstal nenarušen. Z exteriéru je zděná stavba opláštěna hrubě opracovaným pískovcem, střešní obytná vyhlídková terasa je vydlážděna kamennou dlažbou. Do komínového tělesa z litého pemrlovaného betonu, orámovaného lavicí, byly zasazeny kruhové skleněné čočky, dosvětlující interiér shora. Podlahu v obytném prostoru tvoří smrkové fošny, v příslušenství teraco. zpráva porotyKřivoklátský letohrádek. Nový dům, umístěný daleko od všech měst, vesnických a maloměstských laciných sídel, se zdá být samotářem zakotveným na zeleném ostrově pradávné keltské pevnosti. Oáza ticha obklopující dům, kulturní a historická minulost se staly inspirací pro výstavbu letního domu pro rodinu pražských hudebníků a jejich přátele. Prostinká forma domu, zredukovaná na nezbytné minimum, hraje - ponechme stranou plnění užitkových potřeb jeho uživatelů - společenskou úlohu. V tichu, které obklopuje takřka posvátný kruh, památku starověké keltské kultury, čas od času rezonuje hudba, kterou produkují hudebníci, kteří sem přišli odpočívat, a publikum sedí v amfiteátru, konkrétně na střeše vytvořené speciálně pro tento účel, jejíž schody vedou na terasu s panoramatickým výhledem. Když hledíme na dům z dálky proti otevřené krajině, takové řešení se ukazuje ve své prostotě jako harmonizované s jednoduchými kamennými zdmi celého domu. Na architektonickou disciplínu pevného exteriéru domu, blížící se askezi, konzistentně navazuje interiér, kde je užitkový aspekt obratně skryt díky tloušťce zdí této „pevnosti“. „Obranná“ povaha interiéru, zcela srozumitelná díky historickému kontextu zakořenému v tomto místě, je konfrontována s atmosférou kontaktu s přírodou skrze „zvedací“ terasu - okenici spouštěnou a zvedanou systémem silných řetězů. Tento detail se skvostně mísí do originálního a nápaditého architektonického vyjádření, jehož jednotlivé rysy, které se umně vyhýbají rutinním hypermoderním vzorům, jsou pozitivním svědectvím o tom, jak česká architektura hledá svou identitu, založenou na dobře pochopeném géniu loci. Dům je také pozitivním příkladem harmonizování postaveného s přirozeným a s oddělenou (samozřejmě pouze co se týče formy a myšlenek) krajinou vytvořenou člověkem. Tato forma, kterou můžeme na základě architektonické stupnice označit jako malou, splňuje díky své myšlenkové, kompoziční a umělecké soudržnosti, ale i díky svému terénu a společenské hodnotě klasické požadavky na dobrou architekturu a používá jazyk, který je ryze současný a přiměřený současnosti. Tento letohrádek má několik úborů. Má nadčasovou kvalitu, vypadá spíše jako malý, avšak starodávný památník, postavený na linii, která směřuje k nádherné vyhlídce. V takovém soustředném, nicméně přirozeném umístění je plný romantiky, teatrálnosti a protikladů. Má soukromou povahu s aurou veřejnosti. Schodiště zve na nebeský let, který by díky harmonii této scenérie měl být vznešený. Schodiště také slouží jako auditorium, které oslovuje přírodní prstenec vytvořený ohradou stromů a travnatým porostem náspu. Symetrický půdorys naznačuje monumentalitu, přestože je malý a poklidný, a díky zvedacímu balkonu se stává uzavřeným boxem. Interiér je jednoduchost sama, naprosto oddaný tomuto jedinému směru a pohledu. Užitkový svět koupelen a kuchyní je uložen a obsažen v silných bočních stěnách. Viditelné jsou jenom klavír a kamna na dřevo. Schodiště symbolizují architektonické dilema moderního života. Vzbuzují úsilí a ctižádost. Pro zdravé, energické a silné jedince představují vizi tvůrčího vzestupu, svah, který bez námahy nese člověka směrem k neomezeným cílům. Avšak pro postižené ztělesňují nemohoucnost, bezmocnost a frustraci. Tento letohrádek oslavuje prolnutí přírody a hudby, které možná přesahuje architekturu. Pojí nás s cyklem života a též nás upomíná, že by se mohl stát mauzoleem. Porota byla fascinována silou myšlenky, která by měla být viděna v současném kontextu komerce, pluralismu, absurdity ... a vědomí komiky. report of the jurySummer Pavillon in the Woods. A new house, situated far from any urbanised area or rural and small-town 'pulp' neighbourhoods, seems a loner anchored on the green island of an ancient Celtic bastion. The oasis of silence surrounding the house and the cultural and historical past became an inspiration to create a summer house for a family of Prague musicians and their friends. The very simple form of the house, reduced to the indispensable minimum, plays - apart from meeting the utilitarian needs of its users - a social role. In the silence that surrounds an almost sacred circle, a relic of ancient Celtic culture, music resounds from time to time, played by musicians who come here to rest, and the audience is seated in an amphitheatre, i.e. the roof formed specially for this purpose, whose steps lead onto the panoramic terrace. When gazed upon from afar against the open landscape, such a way of solving the 'fifth elevation' proves harmonised, in its simplicity, with the simple stone walls of the whole house. The architectural discipline of the solid of the house, verging on ascetics, is consistently followed up inside, where the utilitarian aspect is skilfully concealed within the thickness of the walls of this 'fortress'. The 'defensive' nature of the interior, utterly understandable through the historical context rooted in the site, is confronted with the atmosphere of contact with nature through the 'drawbridge' terrace - a window shutter lowered and raised by a system of powerful chains. This detail superbly blends into the original, imaginative architectural expression whose individual features, which manage to avoid routine high-tech patterns, are a positive testimony to the search of Czech architecture for its own identity based on wellconceived genius loci. The house is also a positive example of harmonising 'the built' with the natural, and with the discretely (albeit, as regards form and ideas, evidently) manmade landscape. Small in terms of architectural scale, this form - through its ideas-related, compositional and artistic coherence, as well as its landscape and social merits, meets the classical requirements of good architecture, using a language that is genuinely contemporary and adequate for our time. This summer house has several guises. It has a timeless quality more like a small but ancient monument set on a Lay line that directs itself to a wonderful view. In this composed but natural setting it is full of romantic, theatrical and contradictory meaning. It is a private statement with a public aura. The stair invites a celestial flight which with music in this setting, should be sublime. The stair also serves as an auditorium that addresses this natural ring formed by the enclosure of trees and the grass top of this island mound. The symmetrical plan suggests monumentality and yet it is small and contained and with its drawbridge balcony up it becomes a sealed box. The interior is simplicity itself totally committed to this single direction and view. The utility world of bathrooms and kitchens is packed away and contained in the thick flank walls; only the piano and wood burning stove are visible. Staircases symbolise an architectural dilemma in modern life. Flights of stairs promise aspiration and ambition. For the healthy, the energetic and the fit the staircase is a vision of productive ascent, a slope that carries one effortlessly towards unlimited attainment. For the disabled, however, the staircase epitomises impotence, powerlessness and frustration. This summer house celebrates the sharing of nature and music that might transcend architecture. It connects us with the cycle of life but it reminds us also that it could be a mausoleum. The jury were intrigued by the power of the idea which should be seen in the contemporary context of commercialism, pluralism, contradiction ... and a sense of the ridiculous. Architektonický design a drobná architektura | Grand Prix/Architectural Design and Supplement Architecture | Grand Grix/Křivoklátský letohrádekSummer Pavilion in the WoodsStanislav PicekV lese u Dolního Bezděkova (Bratronice)Investor | neuvedenpanel | D-9