Konverze průmyslového objektu octárny na polyfunkční dům

Rekonstruovaný objekt se nachází na hranici městské památkové zóny Kutné Hory, na nároží ulic Štefánikova a Krupičkova. Jedná se o původní objekt továrny na výrobu octa a hořčice, která byla postavena v roce 1920 dle návrhu Tomáše Pražáka a Pavla Moravce. Fasáda do ulice Štefánikova nese prvky kubismu, vnitřní fasády do dvora zůstaly po celou dobu existence neomítnuté kvůli snadnějšímu prostupu výparů z výroby. Stavba je kombinací vyzdívaných obvodových stěn a železobetonového sloupového systému spřaženého železobetonovými trámovými stropními deskami. Vlivem betonáže do poddimenzovaného bednění došlo k lehkému vybočení skeletu.

Po znárodnění a následném ukončení výroby octa sloužil dům mnoha účelům a prošel několika přestavbami. Nedostatek citlivosti a průběžných investic způsobil postupné chátrání objektu a ve finále havarijní technický stav, který vyžadoval generální rekonstrukci.

Rekonstrukce objektu probíhající ve dvou etapách umožnila rekonverzi na polyfunkční dům. V první etapě došlo k celkové rekonstrukci areálu, fasád a interiéru dvou nadzemních pater a k projektové přípravě přízemí a suterénu. Druhá etapa se bude týkat dalších částí interiéru.

POPIS OBJEKTU

Objekt se skládá ze tří částí a tvoří komplex tvaru písmene U. V hlavní trojpodlažní budově původní výrobní haly tvaru „L“ je wellness centrum a střešní terasa s venkovní saunou ve 3. NP a fitness centrum v 2. NP. Na ni navazuje nárožní vila, původně administrativní zázemí továrny a bydlení majitele, která dnes slouží jako penzion, byt správce a půdní byt. Navazující přízemní objekt, který sloužil jako sklady, byl demolován. V původní stopě vznikla novostavba prodejny.

Ve druhé etapě rekonstrukce interiéru hlavní budovy má dojít ke zprovoznění restaurace v 1. NP, baru v 1. PP a vinného sklepu v 1. PP nárožní vily.

REKONSTRUKCE

I přes komplikované dispoziční úpravy bylo naším cílem do maximální možné míry zachovat charakter industriální stavby. Celým návrhem rekonstrukce se stále prolíná myšlenka na jedinečnost původní stavby. Nové zásahy se nesnaží překrýt starší vrstvy, ale naopak jejich kvalitu a syrovost podpořit, vtáhnout do současnosti.

Otevřené halové prostory se svými odhalenými nosnými železobetonovými konstrukcemi zůstaly zachovány v prostoru fitnesscentra a restaurace. Spolu s očištěným cihlovým zdivem jsou dominantními prvky utvářejícími charakter interiéru. V prostoru tělocvičny ve 2. NP byl novému záměru nevyhovující původní železobetonový trojtrakt vybourán. Nový strop nad touto částí je z předpjatých panelů Spiroll. V návaznosti na syrovou úpravu stávajících železobetonových konstrukcí byly tyto nové stropy ponechány odhalené bez dalších povrchových úprav.

Strop nad 3. NP byl díky dlouhotrvajícímu zatékání v havarijním stavu. Původní nízký dvojtrakt byl také nahrazen předpjatými panely, což umožnilo lépe zorganizovat nově navrženou dispozici wellness. Stropy jsou v exponovaných částech tentokrát vymalovány sněhově bílou barvou, splývají tak se stěnami a podlahou stejné barvy. Do celkově bílého ústředního prostoru se vpíjejí jednotlivé barevně pojaté wellnes atrakce.

Ve výsledku stávající pohledové železobetonové konstrukce byly tryskáním nejprve zbaveny hrubých nátěrů a omítek. Olámané hrany, tvary prvků a jejich obnažená výztuž byly následně zaplombovány cementovou pastou. Tyto lokální opravy jsou přirozeně viditelné a podporují hrubé vzezření nosných prvků. Drolení a prašnost nosné konstrukce byla zastavena nástřikem organokřemičitým sanačním prostředkem – Porosilem Z30.

Spáry v opískovaném cihlovém zdivu byly přepucovány cementovou směsí, která byla rozetřena i po exponovaných plochách. Touto úpravou došlo ke ztlumení výrazného cihlového tónu do jemnější šedorůžové korespondující s betony i bílou výmalbou, která nechává železobetonové konstrukce v halových prostorách vyniknout.

ZÁVĚR

Záměrem konverze objektu bylo nalezení nové funkční náplně a její střízlivé stavební formy nedevastující původní kvality objektu. Těchto kvalit naopak využívá, zapojuje je do utvářeného interiéru, nestydí se šrámy a stáří poodhalit. Tato cesta také vedla k finančním úsporám. Nebyly zbytečně prováděny navyklé postupy, demolovány prvky, jejichž originalita by byla nenávratně nahrazena nákladným, přitom tuctovým řešením v možnostech soudobé produkce. Tovární objekt se v horních patrech proměnil ve sportovní volnočasové zařízení, které má být podpořeno gastronomickým zařízením v přízemí objektu. Zatím tato fáze nebyla zrealizována. Prostory přízemí bývalé továrny čekají na novou náplň – restauraci s venkovní terasou, vinné sklepy v suterénu. Přízemí a dvůr tak zatím nenabyl zamýšlenou živost.