Kontejnerový dům ve skále

Malé nároky mu tak umožnily relativní svobodu ve vytváření jednoduchého, levného a neobvyklého řešení. Celý projekt uchopil jako experimentální pokus, kde může hledat nové přístupy z poněkud vzdálené perspektivy. Dalším cílem bylo vytvořit projekt, který bude ekonomicky i ekologicky udržitelný a proto se architekt při návrhu rozhodl pro použití recyklovaných prvků. Právě tyto požadavky si vynutily zvážení počátečních stavebních nákladů, zdrojů a energií tak, aby byly v rovnováze s průběžnými náklady na úpravy při zachování kvality bydlení. Pro stavbu byly znovu-použity izolované (chladící) kontejnery, části věžového jeřábu, požární únikové schodiště a kusy z průmyslové odpadní oceli. Vše bylo spojeno a postaveno na opuštěném pozemku vyhloubeném do skály poblíž místní skládky odpadu.

Objekt je navržen přesně do mezery mezi třemi boky skály, které poskytují ochranu proti větru a zabezpečení ve chvíli, kdy je objekt nevyužíván. Idea bezpečnosti se promítla i do čelní fasády domu, kde došlo k omezení počtu oken. Ta byla nahrazena dvaceti optickými čočkami, skrze které je vidět ven, ale ne dovnitř domu. Pokud se jednou člověk ocitne uvnitř, vše je naopak otevřené a skála se stává součástí interiéru stavby. Nicméně skála netvoří stabilní stěnu a občas spadne na podlahu verandy kousek horniny. Poškození má zabránit podlaha z 50 mm silných prvků odpadní oceli bránící propadu níže. Pozemek se nachází v aktivní zóně častých zemětřesení, podle předpovědí bude město výrazně poškozeno právě zemětřesením, a tak pukající skála funguje jako vizuální připomínka nebezpečí a dočasnosti území. Toto trvající riziko se tak stalo dalším z důvodů použití přepravních kontejnerů a dalších průmyslových prvků ke stavbě silné a zároveň lehké budovy.

Abychom mohli ocenit funkční a estetické vlastnosti různorodých prvků složených dohromady, je potřeba trochu jiného náhledu na celek, změnit způsob vidění příležitostí a potenciálů. Tato výzva je pravděpodobně nejdůležitějším posláním a zprávou celého projektu.