Komplexní rekonstrukce bratislavské vily zdůrazňuje cit pro detail

Jako klikatý had táhne se Mudroňova ulice městskou krajinou slovenské metropole. Po cestě od Bratislavského hradu lemuje její boky z obou stran převážně vilová zástavba nesoucí svědectví snad všech architektonických stylů minulého století. V dobré společnosti zde hrdě stojí také dům s číslem popisným 51 – vila, která minulý rok prošla komplexní rekonstrukcí podle návrhu slovenského architekta Ilji Skočeka. 

Resuscitace po tři čtvrtě století

Vila z roku 1943 sloužila původně bydlení, v devadesátých letech minulého století ale prošla první rozsáhlou přestavbou, která jí předepsala administrativní funkci. Vila se tak na několik let stala sídlem Indonéského velvyslanectví na Slovensku. Přestože ani v době svého vzniku neměla vila výraznější architektonickou hodnotu, došlo po postupných úpravách domu k celkovému smazání původního charakteru stavby, který by dnes snad mělo smysl odhalit. 

Architektonickou resuscitaci objektu způsobila až rekonstrukce Ilji Skočeka. Administrativní funkce zůstala zachována a v budově dnes sídlí advokátní kancelář. Na první pohled vila ztělesňuje to, jak se dnešní běžná advokátní kancelář snaží prezentovat. Budova získala seriózní tvář s precizně zpracovanými detaily, přitom si však ponechává prostor pro překvapení. To představuje dynamicky tvarované přistavěné patro ze skla a kovu, které dodalo jinak konzervativní stavbě moderní nádech.

Úprava, přestavba, nástavba

Prosklená nástavba, která nahradila původní valbovou střechu, ale není jediným novým elementem, který s sebou náročná rekonstrukce přinesla. Zásadní změnou prošla celá dispozice, kterou architekt přizpůsobil současným kancelářským potřebám a trendům. Díky novému uspořádání získal interiér vzdušnější atmosféru. Každá z místností navíc disponuje alespoň jedním oknem, což v kombinaci se skleněnými příčkami zaručuje dostatek denního světla napříč celým domem.

Změna dispozice se viditelně propsala také na domovní fasádu. Vysoký hlavní vstup se nově nachází mimo schodišťový prostor v severozápadním traktu, čímž vznikl reprezentativní vstupní prostor adekvátní potřebám provozu. Z něj vychází chodba vedoucí ke schodišti, zasedací místnosti a kancelářím. Interiér v této části definují solidní materiály, jako jsou terazzové podlahy nebo masivní dřevěné dveře a rámy. Druhé nadzemní podlaží je skleněnými příčkami rozděleno na menší kanceláře, které obklopují centrální halu s vloženým technickým blokem z lehké dřevěné konstrukce.  

Celou střešní nástavbu pak zabírají dvě velkorysé kanceláře s výhledy na Bratislavu. Hygienické zázemí spolu se zakončením schodiště nechal architekt ve středu dispozice. Plášť nástavby tvoří skleněné tabule s horizontálním členěním kovovými slunolamy. Oproti půdorysu spodních pater střešní podlaží ustupuje a přenechává část střešní plochy ve prospěch jihozápadně orientované terasy.

Komplexností proti chaosu

V původním stavu nezůstal ani suterén, jehož dřívější kotelnu nahradila reprezentativní společenská místnost s odhalenými betonovými stěnami a masivní dřevěnou podlahou.

Komplexní přístup k celému projektu zdůrazňuje také pozornost, která byla věnována oplocení objektu. Těžký betonový plot nahradilo subtilní kovové oplocení, které nezabraňuje pohledům na zrekonstruovanou vilu. Pečlivě promyšlený návrh Ilji Skočeka nahradil dřívější stav domu, který určil sled chaotických náhod.